Zkušenost versus racionalita

Je důležité spoléhat na logiku, její argumenty a na poznání vycházejí ze zkušenosti, které představuje spíše dojmy, se dívat s podezřením?

Domnívám se, že často spíše opak je pravdou. Možná dnes spíše příliš přeceňujeme poznání založené na logických argumentech či poznání technicistní povahy. Poznání zakotvené ve zkušenosti přitom vůbec nemusí být iracionální a nepromyšlené. Jen není odvozené ze světa logických či matematických pravd, ale vychází z naší životní zkušenosti. Ať už každodenní, pracovní či spojené s uměleckým zážitkem.

Například si dnes můžeme všimnout, že vzdělání v ekonomice či fyzice nemusí být vůbec překážkou k popírání probíhajících klimatických změn. Logika a matematika má sice přísná a přesná pravidla. Jenomže rozum zase dobrou schopnost ignorovat či vytěsňovat, co nesouvisí se způsobem, jak je přistupováno k určitému problému, kterým se člověk ve svých úvahách či analytické práci zabývá.

Vycházíme-li z životní zkušenosti, poznání je vždy více subjektivní, jenže to nemusí znamenat, že by se nesnažilo o postižení pravdy. Třeba v případě úvah literátů nebo filosofů. Na takový přístup k poznávání světa se dnes hledí hodně s podezřením. Myšlenky nám sice nedají neochvějné pravdy jako exaktní výzkum, jenomže nám pomáhají orientovat se ve světě. Pomůžou nám hledat smysl, ať už v našem životním usilování, ale i jako něco společného, co může společnost a jednotlivé lidi navzájem spojovat.

No a je pak otázkou, zda problémem dnešní doby není právě vytrácející se smysl. Bez kterého není možné se navzájem dohodnout ani příliš porozumět vlastnímu životu. No a to nám hledání stále dokonalejších algoritmů, přesnějších zjištění či efektivnějších řešení neusnadní.