totalita Archív
Louskal jsem to několik týdnů a stálo to za to. Arendtová popisuje příčiny vzestupu antisemitismu, průvodní znaky nastupující totality a nezastavitelně vzrůstající brutalitu totalitních vlád jako nutnost přežití totalitních vládců. Pokud se mě ptáte, jestli vidím nějakou analogii k dnešnímu stavu, tak jednoznačně a zcela při smyslech říkám, že jsme v pěkným průšvihu a z
„Je mi zima, hrozná zima.“ „Dědo, my už jsme ale dávno vyčerpali příděl elektřiny i paliva na tenhle měsíc.“ „Promiň, chlapče, chvíli jsem zapomněl na příděly, elektrickou energii z větrníků a panelů, a tak. Pravděpodobně jsem se v představách octl v dávných časech před VSU.“ „Dědečku, ty přece víš, že já jsem se už narodil
Ačkoli komunistická teorie nemusí být nutně totalitní, v praxi ji zjevně bez totality nelze uskutečnit. Jak se zdá, komunistickou ideologii má většina Čechů – asi nepřekvapivě – spojenou s SSSR a ještě častěji s minulým režimem v Československu z let 1948 – 1989. Jenže nazývat tuto naší krátkou a přesto zatraceně dlouhou zkušenost zkušeností komunistickou není správné. Přesto
Jen 37% středoškoláků považuje demokracii za nejlepší způsob vlády. Tedy alespoň podle průzkumu, provedeného pro organizaci Člověk v tísni. Takhle vypadá budoucnost? Konkrétně pouze 37% dotázaných souhlasilo s výrokem: „Demokracie je lepší než jakýkoliv jiný způsob vlády“. Naopak plná třetina středoškoláků se přihlásilo k výroku, znějícímu: „za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický,“ sedmi procentům
My, nebo oni. To je oč tu běží. Oni jsou samozřejmě zlí. A to, co je zlo a proti komu je třeba bojovat, lidem vždy ochotně vysvětlí propaganda. Asi bychom nenašli člověka, který nikdy neslyšel o druhé světové válce, nacismu a holokaustu. Možná, že po těch téměř sedmdesáti letech považujeme tyto události jen za zaprášenou
Jak mám poznat, kdo mluví pravdu? Jak mám poznat, kdo lže? Kdo se mnou pouze manipuluje za nějakým účelem a kdo to „myslí upřímně“? Konec světa jako zdroj politické moci Postmoderní společnost se v roce 2015 nachází na pokraji zvláštního stavu, který různé zájmové skupiny, různá média, různí lidé, popisují různými slovy. Někteří označují události
Člověk, u nějž sílí pocit postradatelnosti, realita je pro něj neúnosná a upadá u něj dokonce i zájem o vlastní blaho, je nejvíce ohrožen demagogií. Johanna „Hannah“ Arendt (14. října 1906 Hannover – 4. prosince 1975 New York) byla politická filosofka a publicistka německo-židovského původu. Autorka děl např. Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla; Původ totalitarismu
Neřešené problémy nakonec vyvřou a hrozí katastrofou, a to je přesně ta situace, na kterou čekají extremistické skupiny, pro které jsou jednoduchá a rychlá řešení prioritou. Přestože v posledních dvaceti letech zdánlivě zažíváme relativně klidné a šťastné období, pomalu začínají vybublávat na povrch neřešené problémy uvnitř politické, sociální a ekonomické sféry, které zastřešuje výraz nespokojenosti
Krize moderní doby se podepsala v prvé řadě na základních politických kategoriích, jimiž jsou autorita a svoboda. Všichni se neustále vznášíme mezi tradicí a modernitou, protože nám ani jedna z nich zcela nevyhovuje.[1] Toto dilema našlo svůj výraz v jednoslovné diagnóze, kterou je krize. Krize ekonomická, krize společnosti, krize Evropy – takové termíny každodenně rezonují v našich uších. Hledání příčin
Zamyšlení v podobě obrany humanitního vzdělání; o tom, proč se lidé znovu učí nenávidět vzdělání, kdo je za to zodpovědný, komu to vyhovuje a proč bude nakonec zotročená společnost litovat likvidace akademické veřejnosti, po které volají extrémisté. Na první pohled se může zdát, že se česká společnost dostala do stavu eskalujícího střetu vyhrocených vášní. Ve