smysl života Archív

Být sám sebou

Světe! Div se. Já přišla na tento svět, jako každý jiný. A přesto. Přesto si myslím, že tu nejsem náhodou. Jen tak, pro nic, za nic. Už pár let pozoruji vše, co se kolem mě děje. Své okolí, lidi, které dobře znám i svůj vlastní život. Tolik se toho v něm za poslední léta změnilo. A

Po stopách (ne)smyslu života

Proč jsem tady? Proč žiji? Kam směřuji? Co je smyslem života a vesmíru? A existuje vůbec smysl života? Otázky, které jsou staré snad jak lidstvo samo, nebyly dosud nikým uspokojivě zodpovězeny. Někteří hledáním odpovědí promarnili život. Jiní nabyli dojmu, že smysl života neexistuje a další zase, že nalezli odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec.

Audi partem alteram

Tento list je písaný nepastierskou formou. Morálne hodnoty mi nedovolia nazývať sa (alebo list) pastierom či takýmto prívlastkom. Slovenskí biskupi si tento prívlastok vo svojich listoch dovolia a výsledkom je aj špecifický obsah, ktorý adresujú svojim čitateľom. Táto forma evokuje, že sú informácie od autority, ktorú treba počúvať a podriadiť sa jej. Evokuje, že jej čitatelia sú neschopní

K čemu je filosofie na začátku 21. století?

V dnešním světě zmítaném myšlenkami čiré vědeckosti na jedné straně a náboženského fundamentalismu až radikalismu na straně druhé, kdy se mnohé oči upírají v hledání pravdy v extrémismu racionalismu až spiritualismu a v extrémismu empirismu, je obzvláště důležité získat nějaký rozumný středobod myšlení, od něhož člověk může kriticky posuzovat vše, co přichází do jeho hermeneuticky uspořádané mentální báze povědomí

Zpověď odcházejícího

Ležím zde v blízkosti svých nejbližších, a přesto se trápím. Veškeré pozemské starosti již mě opustily a zbylo jen závěrečné účtování. Účtování se sebou samým a svým životem. Lidé říkávají, že v životě chtějí něco dokázat, že po nich musí něco zůstat, že by chtěli být vzpomínáni, že chtějí být bohatí, aby si život užili nebo aby

Filozofie ducha aneb o (ne)smyslu života

Již po tisíciletí snaží se lidstvo odhaliti neprostupnou zástěru smyslu existence v domnění, že intence bytí musí existovat, neboť neschopnost najíti smyslu čehokoliv uvádí nás v nekonečnou depresi. V předpokladu popsatelnosti universa vytváříme sebeiracionálnější hypotézy jen proto, abychom zaplnili prázdno v našich rozpolcených duších vzniknuvší při konfrontaci s naší patetickou bezrozměrností. Neochotni připustit si deprimující nesmyslnost sebe samých snažíme se