smysl života Archív
Světe! Div se. Já přišla na tento svět, jako každý jiný. A přesto. Přesto si myslím, že tu nejsem náhodou. Jen tak, pro nic, za nic. Už pár let pozoruji vše, co se kolem mě děje. Své okolí, lidi, které dobře znám i svůj vlastní život. Tolik se toho v něm za poslední léta změnilo. A
Proč jsem tady? Proč žiji? Kam směřuji? Co je smyslem života a vesmíru? A existuje vůbec smysl života? Otázky, které jsou staré snad jak lidstvo samo, nebyly dosud nikým uspokojivě zodpovězeny. Někteří hledáním odpovědí promarnili život. Jiní nabyli dojmu, že smysl života neexistuje a další zase, že nalezli odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec.
Tento list je písaný nepastierskou formou. Morálne hodnoty mi nedovolia nazývať sa (alebo list) pastierom či takýmto prívlastkom. Slovenskí biskupi si tento prívlastok vo svojich listoch dovolia a výsledkom je aj špecifický obsah, ktorý adresujú svojim čitateľom. Táto forma evokuje, že sú informácie od autority, ktorú treba počúvať a podriadiť sa jej. Evokuje, že jej čitatelia sú neschopní
V dnešním světě zmítaném myšlenkami čiré vědeckosti na jedné straně a náboženského fundamentalismu až radikalismu na straně druhé, kdy se mnohé oči upírají v hledání pravdy v extrémismu racionalismu až spiritualismu a v extrémismu empirismu, je obzvláště důležité získat nějaký rozumný středobod myšlení, od něhož člověk může kriticky posuzovat vše, co přichází do jeho hermeneuticky uspořádané mentální báze povědomí
Ležím zde v blízkosti svých nejbližších, a přesto se trápím. Veškeré pozemské starosti již mě opustily a zbylo jen závěrečné účtování. Účtování se sebou samým a svým životem. Lidé říkávají, že v životě chtějí něco dokázat, že po nich musí něco zůstat, že by chtěli být vzpomínáni, že chtějí být bohatí, aby si život užili nebo aby
Již po tisíciletí snaží se lidstvo odhaliti neprostupnou zástěru smyslu existence v domnění, že intence bytí musí existovat, neboť neschopnost najíti smyslu čehokoliv uvádí nás v nekonečnou depresi. V předpokladu popsatelnosti universa vytváříme sebeiracionálnější hypotézy jen proto, abychom zaplnili prázdno v našich rozpolcených duších vzniknuvší při konfrontaci s naší patetickou bezrozměrností. Neochotni připustit si deprimující nesmyslnost sebe samých snažíme se