psychologie Archív
1. Část: Jak jsem se začala potýkat s depresí Přestalo mě bavit cokoliv dělat, snažit se, fungovat, existovat. Nechtěla jsem už cítit tu otřesnou bolest na hrudi, která mi každý den připomínala, do jaké situace jsem se dostala. Chtěla jsem umřít. Nikdo mi to ale nevěřil, a tak jsem dál čelila posměškům a narážkám, až
Téma této úvahy vychází ze zadání samostatné práce v roce 2016 na Univerzitě Pardubice a je krátkou reflexí původního obsahu. Důležité pro pochopení je znát kontext: původní práce byla vypracována jako zamyšlení nad určitým tématem ve spolupráci s respondentem, který se v žádném směru nepohybuje v akademické sféře, ani s ní není jinak spojován. Ve
Esej se svým obsahem snaží přiblížit spojení dvou kategorií, které byť jsou terminologicky odlišné, je u nich v mnoha směrech možné najít určité podobnosti. Poukáže tak na spojení mezi pojmy fanouškovství a subkultura. V kontextu této práce však nebudeme pracovat s těmito pojmy zvlášť a následně poukazovat na společné znaky. Jejím cílem je popsat fanouškovství
Zadáním této eseje je otázka „Lze vytvořit společnost, v níž by byly naše pudy zcela osvobozeny od všech omezení?“, která se na první dojem může zdát jednoduchá stejně jako její odpověď, avšak ta je ve své podstatě o něco složitější. V této eseji se nebudu dlouze zabývat samotnou otázkou. Zaměřím se na vysvětlení odpovědi na
„Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali.“Abert Einstein Když se to vezme kolem a kolem, ze sebekritického hodnocení my lidé nevycházíme příliš pozitivně. O světě toho ve skutečnosti až tak moc nevíme. Z toho, co víme, mnohé není pravda. Pod vlivem emocí se rozhodujeme
„Ja“ je v podstate kontrola systémov celého tela v čase. „Ja“ je spôsob, ktorým sme si vedomí svojich činov a pamätáme sa na ne. Vďaka tomu máme plány, ciele, obavy a nádeje. Všetci si v sebe nosíme dlhý román, ktorý na základe svojich skúseností, poznatkov a všeobecne kauzálnych vzťahov upravujeme. Tento román sa koná vo
To, proč jsou lidé ochotni věřit i těm největším nesmyslům, má co dělat s hlavně s tím, jak náš mozek vyhodnocuje informace. Jistě i vy jste se setkali s tím, že někdo z vašich známých či přátel, kterého jste do té doby považovali za rozumného člověka, začal přeposílat za vlasy přitažené zprávy sesbírané z obskurních
Může to postihnout kohokoliv z nás. I tomu nejšťastnějšímu a nejúspěšnějšímu člověku se může zbláznit chemie v mozku. Jak se s tím vypořádat a naučit se se všemi těmi hrůzami žít? Není lehké si přiznat, že se vůbec něco děje. Říkáte si, že je to normální, že jste jen přetažení a vyspíte se z toho.
Psychika. Je to predsa len výraz, ktorý všetci dobre poznáme. Áno, všetci vieme, čo toto slovo znamená (pre tých, ktorí nie: gr. psyché = duša, duchovno). V inom zmysle, je to grécky výraz pre duchovno. Ja ale chcem dnes rozprávať o niečom inom, niečom, čo je bežne okolo nás a je to stále prítomné. Psychika
Manželství. Pro někoho posvátný svazek, pro jiného právní instituce tvořící legislativní základ rodiny. Manželství můžeme jednoduše definovat jako „zvykovým právem nebo zákonem definované soužití muže a ženy, případně několika partnerů“ (Hartl a Hartlová, 2010, str. 294). Poněkud vtipnější definice pak tvrdí, že „manželství je jako kapitalismus. Má mnoho chyb a nemusí být vůbec spravedlivé ke