nebe Archív
Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul. Byla to bouračka. Nic zvláštního, nicméně smrtelná. Zůstala po tobě manželka a dvě děti. Ta smrt byla bezbolestná. Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili, ale marně. Tvoje tělo bylo úplně rozmlácené, takže můžeš být rád, věř mi. A tehdy ses setkal se mnou. „No… a co
Dívka ruce vzpíná k nebi a utíká se k božským komnatám, tluče na bílá mračna a trochu pláče. Její jméno andělé na svých rtech každé ráno pomilují při východu slunce. Na sobě má jen trochu lidské látky, je tak krásná. Modlí se tiše a rozjímá nad spoustou zachycenou v labyrintu nedaleko rozkošné fontány obalené do listů Emofílie. Nerušme
Asi před rokem jsem šel v mrazivém únorovém ránu nakupovat do jednoho hypermarketu. V oddělení pečiva se mi naskytla smutná scéna: Jeden (evidentně) bezdomovec stál u hromady koláčů a „nenápadně“ si z nich uždiboval. Chvíli jsem ho nenápadně pozoroval. Začalo mi docházet, jak těžké to asi pro dotyčného člověka musí být – mít hlad, mít před sebou množství jídla, ale nemít možnost se
K nebeské bráně se doplazil starý bezdomovec. Lépe řečeno – andělé jej donesli před Boží Tvář. Bezdomovec byl ještě celý zkřehlý – zemřel umrznutím v silných mrazech. Bůh na něj pohlédl s láskou a řekl: „Vítej doma.“ „Ty jsi Bůh?“ zeptal se bezdomovec. „Ano, já jsem Bůh. Vítej v nebi…“ „Tak to jsem tu asi omylem,“ začal se bránit