náboženství Archív
Asi před rokem jsem šel v mrazivém únorovém ránu nakupovat do jednoho hypermarketu. V oddělení pečiva se mi naskytla smutná scéna: Jeden (evidentně) bezdomovec stál u hromady koláčů a „nenápadně“ si z nich uždiboval. Chvíli jsem ho nenápadně pozoroval. Začalo mi docházet, jak těžké to asi pro dotyčného člověka musí být – mít hlad, mít před sebou množství jídla, ale nemít možnost se
K nebeské bráně se doplazil starý bezdomovec. Lépe řečeno – andělé jej donesli před Boží Tvář. Bezdomovec byl ještě celý zkřehlý – zemřel umrznutím v silných mrazech. Bůh na něj pohlédl s láskou a řekl: „Vítej doma.“ „Ty jsi Bůh?“ zeptal se bezdomovec. „Ano, já jsem Bůh. Vítej v nebi…“ „Tak to jsem tu asi omylem,“ začal se bránit
Evropa je ve stádiu, kdy si ve své otevřenosti, humanismu, globalizaci, multikulturalismu a toleranci musí dřív nebo později položit otázky ohledně své vlastní identity, celistvosti své kultury a difuze kultur jiných. Konkrétně mám na mysli kulturu islámskou a problematiku – chcete-li – jakési islamizace Evropy. Některé státy to už udělaly, většinu to však teprve čeká…
Občas se u křesťanů setkávám s velkým despektem k psychologii a psychoterapii. Chtěl bych zde předestřít svou úvahu o důvodech, proč tomu tak je, a jak by se na celou záležitost dalo hledět jinak. Z vlastní zkušenosti vím, že hodně křesťanů se psychologie bojí „jak čert kříže“. Bojí se, že by nějaký terapeutický proces mohl