moudrost Archív
Dievča: „Môžem sa Ťa niečo spýtať?“ Chlapec: „Jasné.“ Dievča: „Prečo si myslíš, že všetko sa dá vysvetliť vedecky? A čo Boh? Ako vysvetlíš Jeho?“ Chlapec: „Pretože vo vede je logika. A čo Boh? Ten nejestvuje.“ Tento rozhovor som si vypočul dnes vo vlaku, keď som cestoval domov. Rozprávali sa dvaja teenageri, ktorí sedeli oproti mne.
Plot [1] je vážná věc. Dá se bez něj žít, ale není to moc prozíravé. Stavět plot se můžeme i naučit. Bylo by to přece hloupé, kdyby ne. Lidé rozbili ploty. Od velké francouzské revoluce postupně mizí plot za plotem. Najednou tu stojí člověk, uprostřed třísek, nahý, vržený nad propast Prázdnoty. Jako kdyby znovu utekl
Každého rána se ulicemi pohybuje tuze zvláštní muž. Hlava holá, šat nuzný, nohy bosé. Den co den rozmlouvá s muži i ženami, s cizími i známými, s mladými i starými. Od návratu Chairefónta z Delf nenalezl klidu. Hledá moudřejšího, leč nenachází. Mnohé z těch, které Sókratés usvědčoval z nadutosti, by zajisté potěšilo slovo z Delf, že