motivace Archív
Mám pocit, že letos se roztrhl pytel s jakýmisi pseudo-motivátory, kteří nám vtloukají do hlavy, že novoroční předsevzetí jsou zbytečná, jelikož, když chceme něco změnit, můžeme s tím přeci začít hned, nemusíme čekat na nový rok. Tvrdí, že statistiky úspěchu ukazují spíš v náš neprospěch, a že to stejně nevydržíme. Jestli jste se s takovými lidmi nesetkali a nesdílíte
Mýtus v pop psychologii: „Život cestu těm, kdo se nevzdají, vždycky ukáže.“ Tato poučka, objevující se velmi často v psychologizujících článcích, píšících o příčině úspěchu slavných podnikatelských osobností např. Steve Jobs, Elon Musk, Warren Buffett a další. Článek, z něhož jsem uvedl výše zmíněný citát, pojednává o strastiplném životě Gevorga Avetisyana, zakladatele dortu Marlenka, který se nevzdal pokusů
Lidé mají zvláštní dar, který se často mění v prokletí. Jako uvažující bytosti mají potřebu rozumět a chápat. Svět, který nechápou, který je nesmyslný, a kterému nerozumí, je pro ně hrozbou. Pokud se jim nepodaří svět pochopit, ohrožuje je existenciální prázdnota (viz logoterapie psychologa Viktora Frankla), která může vést až k depresím a sebevraždám. I z toho důvodu
Věta, myšlenka. Tato slova mne naprosto pohltila. Dojala, a přitom jsem věděla, že přesně tuto myšlenku v sobě mám také. Jen jsem nevěděla kde, jak. Probudit ji, vypustit ji, předat ji dál. Kolik lidí si myslí, že vidí? Kolik lidí opravdu používá své oči, své smysly? První věc, na kterou hned ráno upřeme svůj pohled,
Prach, písek, moskyti, sucho v krku a pálící slunce v zádech. Nikde nikdo, jenom motorka pode mnou, nepřítomný myšlenky v hlavě a vidina podivnýho chrámu v horách, někde v dálce na konci cesty. Už jedu pěkně dlouho, bolí mě hlava, mám hlad a po zádech mi stéká pot. A když na chvíli zavřu oči, abych z nich dostal písek, tak