migrace Archív
Západ ze své ochablé, chřadnoucí ruky pomalu, ale nezadržitelně pouští otěže světovlády. USA se znovu stávají periferií anglickojazyčného osídlení kdesi na dalekém západě a Evropa se proměňuje v nemocného muže za Bosporem. Západ konsensuálně čím dál více, pozorněji a uvědoměleji naslouchá narativě o kolapsu své vlastní civilizace. V té se ovšem vedle hlasů střízlivých a
Migrace je nedílnou součástí tržního hospodářství, která má své pozitivní efekty. Jestliže tedy někdo proti migraci vystupuje, buď si není těchto efektů vědom, nebo cíleně manipuluje s veřejným míněním. Svět kolem nás žije posledních několik měsíců jediným tématem, a to je příval imigrantů do Evropy. V této souvislosti se vynořila celá řada omylů, polopravd a mýtů, které žijí
Nadčasovost těchto problémů úpadkových a rozpadajících se velmocí krásně ilustruje téměř čtyřicet staletí starý Ipuverův nářek. Pokud bychom neznali kontext, jen těžko bychom jeho povzdech odlišili od soudobé kritické publicistiky v dnešních novinách: „Vskutku, spisy soudní síně jsou ztraceny… Vskutku, kanceláře jsou otevřeny a jejich seznamy ztraceny! Otroci se stali majiteli otroků. Vskutku, (písaři) jsou
Tento text, rozvíjející ústřední myšlenky eseje Islám, západ a potřeba pravdy v současné krizi našich vztahů,[1] píši z nutnosti vyjádřit to, co dosud nebylo vysloveno, s plným vědomím, že si jím možná spoustu lidí pohněvám. Nebylo mým cílem urážet, ale přimět k zamyšlení a formulovat důležité, byť možná nepříjemné otázky. Tváří v tvář tíži čím
Nový příliv uprchlíků, či chcete-li “uprchlíků”, do jižních zemí EU opět vyvolal debatu o tom, jak se k tomuto problému postavit. A opět, jak už to tak chodí, zde máme názory “ode zdi ke zdi”. Na jedné straně jsou zde lidé, kteří tvrdí, že je naší morální povinností pomáhat všem a zachraňovat všechny. Motivace k
Nemáte také pocit, jako by se hlavní témata veřejné debaty – tedy témata koncentrovaná kolem tzv. uprchlické krize a islámu zacyklila v důsledně názorově oddělených a ostře střežených rezervacích? Nemyslíte si, že taková separace názorových skupin nám – tedy české společnosti – škodí tím víc, čím hlubší mezi sebou hloubíme příkopy? Pobývat v názorových ghettech je
Debata nad uprchlíky je zajímavá už z důvodu, že nám na pláží stojí desítky tisíc lidí a my s nimi cosi musíme udělat. Od odpůrců imigrace se zřídka dozvídáme, co by to přesně mělo být, aniž by to zavánělo brutalitou. Politická korektnost je v dnešní době snad ten nejzneužitější pojem. Že běžně nemůžete obéznímu člověku říkat „seš
Strach má velké oči, to nám říká známé pořekadlo. O této negativní emoci se toho lze mnohé dovědět už jen z Wikipedie, především z její anglické verze. Autora nejvíce zaujal jeden druh strachu, nikoliv náhodou. Bylo možné ho sledovat ve vzrůstající míře již v průběhu minulého roku. Nový rok v tomto ohledu nepřinesl zásadní změnu
Pozorovali jste někdy politickou debatu a nechápali jste, jak je možné, že politici ignorují argumenty druhé strany a jsou schopni se pohádat jako malé děti? Nebo dokonce, že nejsou schopni se shodnout ani na věcech, na které by měli mít podobný názor? Vedli jste už někdy s někým diskuzi a člověk, který vám oponoval, nebyl schopen
Muslimům, a samozřejmě i těm, kteří jako migranti potažmo či exulanti přicházejí na Západ, se nabízí jedinečná dějinná šance nejen historicky osvědčit, ale přímo v reálném čase dokazovat, že jsou kulturními a mravními lidmi stejně jako Evropané či Američané anebo Izraelci (a samozřejmě i Židé mimo Izrael). Byť někteří zapšklí politici a mnozí rádoby „ochránci našeho