hoax Archív
To, proč jsou lidé ochotni věřit i těm největším nesmyslům, má co dělat s hlavně s tím, jak náš mozek vyhodnocuje informace. Jistě i vy jste se setkali s tím, že někdo z vašich známých či přátel, kterého jste do té doby považovali za rozumného člověka, začal přeposílat za vlasy přitažené zprávy sesbírané z obskurních
Racionalitu a nedejbože kritičnost totiž lidé používají jen občas, jen ve velmi specifických případech a za vhodných okolností. Navrch ještě obvykle jen proto, aby odhalili chyby v argumentaci protivníkově, nikoli vlastní. Z témat ještě nedávno tak okrajových jako Fake-News, dezinformace a šíření hoaxů se stala témata mainstreamová, na která běžně narazíte i v takových médiích,
Žijeme ve světě, kde nás kromě jiných zpráv pravidelně bombardují i různé hoaxy, fámy, teorie spiknutí a další podvrhy – a my před tím vším nemáme dostatečně účinnou obranu. Proč věříme hoaxům a sdílíme je? Sugestivní dramatizace románu Válka světů H. G. Wellse vysílaná rozhlasovou stanicí CBS o Halloweenu v neděli 30. října 1938 krátce
Nebezpečí poplašných zpráv spočívá hlavně v tom, že sebeabsurdnější tvrzení, pokládají-li jej lidé za realitu, stává se realitou ve svých důsledcích. „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali,“ poznamenal ve svém díle The Life of Reason americký filosof a spisovatel George Santayana a ta věta vešla do dějin. Martin