bůh Archív
Tento list je písaný nepastierskou formou. Morálne hodnoty mi nedovolia nazývať sa (alebo list) pastierom či takýmto prívlastkom. Slovenskí biskupi si tento prívlastok vo svojich listoch dovolia a výsledkom je aj špecifický obsah, ktorý adresujú svojim čitateľom. Táto forma evokuje, že sú informácie od autority, ktorú treba počúvať a podriadiť sa jej. Evokuje, že jej čitatelia sú neschopní
Občas píšu o své práci. Některé článku tu již byly zveřejněny (viz Příběh Klaudie a Příběh Marka), ale je zde něco, s čím jsem se při nástupu do praxe nějakou dobu potýkala. Jedno téma zůstává otevřené a dosti ožehavé. Čtenář mi odpustí – je velmi osobní a ne každý ho přijímá s poklidem. Jde o náboženství,
„Ten, kdo káže vodu, nepije víno, protože neví, jak chutná. Ten, kdo káže vodu, nabízí tu svou – výměnou za víno druhých.“ „Moudrost je jen slovo mysli a srdce, které čeká, až chytrost pozná svou hloupost.“ Církev už mnoho staletí zasahuje do řízení státu a politiky v něm. Je nutno pochopit, kam až sahají prorostlé
Jsou místa v evangeliích, která jsou pro mne tvrdým oříškem. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Tato věta, vytržená z kontextu, může vést k úvaze, že po nás