Šmejdi a šmejdologie

V minulých letech vyvolal značný rozruch dokument Šmejdi Silvie Dymákové. Za prvé tématem, za druhé tím, že mnohonásobně překonal to, co od něj někteří lidé čekali. Jsou ale všechny chyby jen na straně obchodníků?

Tématem byly předváděcí akce pro seniory, které se mění v soubor manipulace, vyhrožování a vnucování předražených kravin těm, kteří nemohou jakkoli vzdorovat. To všechno nastává po chvilce příjemného povídání a kecech o tom, jak chtějí prodejci dotyčným lidem pomoci.

Druhým důvodem poprasku bylo zřetelné postižení toho, co předtím nebylo vidět. Lidé takto postižení se o tom styděli mluvit a opět se potvrdilo pravidlo, že pravda kolikrát překoná nejbujnější fantasii.

Akce jsou převlečeny za kulturní či poznávací zájezd, ovšem autobusy končí úplně jinde a jejich posádka je nahnána do společenského sálu místní sokolovny, hospody nebo čehokoli, co je v dosahu. Tam je prodáváno předražené haraburdí a na seniory, kteří nemají možnost se jakkoli bránit, vyvíjen nátlak, je jim vyhrožováno, nadáváno a zacházeno s nimi jako s věcmi. Výjimkou není odmítnutí stravy či vody, odmítnutí lékařské pomoci a izolace od okolí na dlouhou časovou dobu – například pobyt v zamčeném sále hospody po dobu sedmi hodin v momentě, kdy rtuť teploměru stoupá nad třicet stupňů. V takovém prostředí by bylo na umření i běžně fungujícímu člověku pod třicet, pro seniory to může být konečná – a kolikrát taky je.

V dokumentu Šmejdi promlouvaly nejrůznější osoby od seniorů samotných, přes psycholožky až k právníkům.

V komentářích na csfd převládá znechucení (které je na místě vzhledem k tomu, čeho se dokument týká) a nadávání na neschopnost České obchodní inspekce a ironické velebení Klausovy neviditelné ruky trhu..

Mohl bych se tu opřít do stejných principů a nadávat na stejné objekty či představitele. Ale neudělám to a podívám se na problém trochu jinak.

Téměř všichni senioři, se kterými byl v rámci dokumentu udělán rozhovor, uváděli jako jeden z argumentů, proč jezdí na tyto akce opakovaně to, že nechtějí být sami. Prostě se doma nudí a když se sejdou s přáteli z vesnice a všichni mají ve schránce tenhle letáček, tak se vypraví na akci společně. V nabídce jsou totiž jako bonus také vína a salámy či dárky zdarma a jak by se cítila Anička, kdyby tohle měla Maruška a ona ne. Chtějí prostě vidět ostatní a poklábosit. Běžná lidská potřeba, kterou šmejdi dokonale zneužili.

Dalším faktorem je skutečnost, že senioři na tyto akce jezdí opakovaně, i když už mají zkušenost s tím, co je tam čeká a co jim bude opět vnucováno. Takže za cenu drobného popovídání a společnosti jejich přátel či známých rostou doma nákupy bezcenných věcí, vzpomínky na hyeny, které jim nedaly ani oběd a ještě jim nadávají do kurev a řvou na ně, ať drží hubu a že budou bez oběda, pokud si nevezmou ovčí deku za 15 000.

Tak mě napadá, když mají tito staří lidé problémy se samotou a s tím, že nemají s kým trávit volný čas, kde jsou jejich děti? Kde je jejich rodina? Případně kdo jim brání sejít se u někoho doma na partičku karet a šálek kávy?

Moje babička pochází z malé vesničky na jižní Moravě. Je fakt, že už tři roky nevidí, ale navzdory těmto obtížím se těší svěžímu duchu a vždycky je jí akorát líto, že si nemůže číst, protože knihy vždycky milovala. Ale co si pamatuju doby, kdy ještě žil i děda a babička se těšila dobrému zdraví, nebyla tam nouze o návštěvy nebo o to si naopak k někomu zajít na trochu vínečka, kafčo a trochu domácí hudby nebo cukroví. Když už to nebylo během naší přítomnosti, určitě jsme se o tom doslechli.

Dneska babičce vždycky aspoň jednou za týden někdo z rodiny zavoláme a chvilku si s ní povídáme.

Samozřejmě, že Česká obchodní inspekce hraje v problematice šmejdů také svou roli. Roli těch, kteří mají trestat nekalé obchodní praktiky a na stejném místě je policie, která se má zabývat skutkovou podstatou nelegální činnosti a trestat pachatele.

Kořenem problému je chování seniorů, kteří nechtějí být sami a zřejmě nemají alternativu k těmto akcím, kde je opakovaně snižována jejich důstojnost. A tohle rozhodně nemá na svědomí obchodní inspekce. Ani trh. Trh je pouze nástroj, jehož hodnocení zase vyvěrá z lidí.

Pokud bude trh produkovat sračky, ale lidé je budou kupovat, pak je bude produkovat dál. A pokud by produkoval příjemné vesnické zábavy pro seniory, kde si budou moci vychutnat místní umění bez nebezpečí, že jim někdo bude nadávat, tak se o tom zase třeba nikde nebude mluvit.

Ano, šmejdi jsou hyeny a svině, pro které jsou senioři jen chodícími peněženkami.

Na druhou stranu se senioři chovají jako drogově závislí.

Závislost je klasifikována jako opakovaná tendence a puzení k jednání či konání, které je prokazatelně škodlivé jedinci a přesto se děje opakovaně i tehdy, kdy je dotyčný upozorněn na jeho škodlivost případně sám prohlašuje, že si ji uvědomuje.

Senior je v tomto schématu na pozici závislého, šmejd jakožto dealer a inspekce coby nástroj zákona a potomci a rodina seniora jako ti, kteří by měli podle snad jakéhokoli morálního kódu vycházet na pomoc svému rodiči či prarodiči. Skutečně by mě zajímalo, kde je jim konec….

Publikováno na webu autora.