Řekněte ještě dnes své práci NE!
Práce
„Jak si sakra může člověk užívat vstávání v 6:30 ráno, vyskočit z postele, obléknout se, nasnídat se, vysrat se, vychcat se, vyčistit si zuby, učesat se a bojovat s dopravou, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává dost peněz pro někoho jiného, a přitom musí být vděčný za tuto příležitost?“ (Charles Bukowski)
Lidé se bojí, že když nebudou pracovat, nebudou mít peníze, tedy nepřežijí. Skutečnost, že jsou pasováni do pozice pracujících, z nich dělá přímo otroky. Honí se za prací, aby byli úspěšní, do konce svých sil. Ztrácejí čas, svobodu a následně také spokojenost a štěstí. Těsně předtím, než si koupí vstupenku do rakve, rekapitulují a zjišťují, že nic nestihli. Prohráli v kostkách se smrtí i vlastní popel. „Jak je to možné?“ říkají si. „Vždyť jsem celý život dělal to, co ode mě bylo očekáváno, abych byl správným člověkem! 8 hodin denně jsem prospal, 2 hodiny projedl a zbytek jsem věnoval naplno práci! Proč po mě nic nezůstalo? Kde je vidět všechna ta píle?“
Práce je jenom pojem. Skrývá se za ním však člověku nebezpečná podstata. Práce je podle zákona ‚výdělečná činnost vykonávaná v rámci pracovněprávního vztahu‘. Krade člověku roky života, aniž by měla nějaký hlubší smysl, než je finanční kontext. Bez ní si člověk připadá zbytečný, protože sama o sobě vytváří iluzi své nezbytnosti. Práce je vnímaná jako nástroj k uspokojení svých potřeb, jako prostředek ke štěstí. Celý systém fungování ekonomiky, kultury a vůbec celé společnosti je na práci postaven. Co je to společnost? Soubor všech lidí, jejích členů. My však pozorujeme, že velká většina populace štěstí skrze práci nedosahuje. Nejsou totiž schopni vydělat dostatek peněz, aby si vykoupili vlastní čas. Nedělají to, co dělat chtějí, dělají to, co přinese poptávka, aby získali prostředky k tomu, co dělat chtějí, viz úvodní citát. Pokud není každý jeden z nich uspokojený, pak je společnost nakažená a musí dojít ke změně.
Proč pracujeme?
Nikdo nedokáže dělat všechno, tj. vypěstovat si na zahrádce zeleninu, na poli obilí, ulovit maso, vše zpracovat, do toho stavět dům, vyrábět nástroje, všechno pak na trhu prodávat, vzdělávat se, učit druhé a tvořit kulturní odkaz. Společnost bez dělby práce je luxus, který si nemůžeme dovolit. Proto je každý člověk více či méně specializovaný.
Otázka zní: proč pracujeme? Můžeme pracovat z jiných důvodů, než z existenčních? Všichni ti, kteří považují práci za nějaký nástroj, za prostředek k dosažení uznání, peněz, společenského statusu, jsou právě těmi lidmi, kteří podporují špinavost celého systému. Jako když viry roznášejí bércový vřed po celém těle. Práce není a nemá být o financích. Ty byly vymyšleny až tehdy, kdy nastala potřeba práci nějak objektivně společensky měřit (o objektivitě hodnocení stejné práce v USA a např. v KLDR radno pomlčet). Osobně jsem přesvědčen, že pokud jedinou motivací „pracujícího člověka“ jsou peníze, jejichž zisk je zase motivován např. základními potřebami: nemám jídlo → potřebuji peníze → začnu pracovat → seženu peníze → získám si jídlo, pak je práce vlastně naprosto zbytečná, protože není nástrojem k uspokojování potřeb, jak se vehementně tvrdí. Jsou jím samotné peníze. Tento vztah má být ve skutečnosti mnohem jednodušší: nemám jídlo → získám jídlo.
Metafora dítěte
V dnešní společnosti je nepřirozené nepracovat. Lidem totiž nebyla představena jiná alternativa. Od kolébky pozorují u svých rodičů vzorce chování spojené s prací, zvláště v dnešní době, kdy každý pase po kariérním postupu a své děti zanedbává. Když ještě v našem komunitním „obývacím pokoji“ visely rudé záclony, nepracovat byl přímo zločin. „Každý přeci musí pracovat, vždyť práce zušlechťuje ducha. Neboj se, soudruhu, společně splníme plány, vystojíme fronty na cukr a vůbec, když budeš vystrkovat růžky, ještě ušetříš na horském sluníčku- tady v Jáchymově ti udělají krásně antracitové opálení zcela zadarmo.
Výchova k práci= výchova k závislosti. Naučte své dítě, že bez práce nejsou koláče a bude si nadosmrti lámat kosti a potit krev, jen aby dostalo najíst od abstraktního rodiče-státu. Neučíme děti rybolovu, nýbrž tomu jak jíst rybu, kterou nemá. To je práce a to je špatné.
Je stále tak zažraná v kořenech myslí lidí, že člověk, který ji nevykonává, se automaticky stává terčem, ať už se jedná o extrémy bohatství i chudoby. Když vychováváme děti, nepřemýšlejme nad nimi tak, že my chceme, aby něco dělali, ale podívejme se, na co mají vlohy, a zeptejme se, co by je naplňovalo, co oni skutečně chtějí dělat. Stejně tak bychom se měli zamýšlet nad dospělými lidmi.
Dovolte, abych zaměnil odporné slovo „práce“ (které je rámcově spojeno právě s pejorativním ekonomickým hlediskem) za „provozování činnosti, která udává člověku smysl a životní směr“. Činnost je ztělesněním času a energie vložené do kreace, změny nebo destrukce něčeho.
Peníze
Jak získat peníze? Ukrást? Zdědit? Vyhrát? Podnikáním? Investicí? Nebo snad prací? „Práce je poslední zoufalý pokus, jak přijít k penězům.“ (neznámý autor)- tím ještě nikdo nezbohatl. Při procházce polévkou společnosti, kterou navařila dnešní doba, slýcháme často přísloví jako: „První práce, potom koláče,“ nebo „všichni chtějí studovat, a kdo bude v téhle republice pracovat?!“.
Co jsou to peníze? Mohou peníze substituovat naši práci? Takový myšlenkový počin by byl strašlivý omyl. Peníze jsou sice jen cáry papíru nebo hypotetická čísla, ale jejich podstatou je moc. Lze pomocí nich naplňovat své potřeby. Skrze práci to, obávám se, není možné. Pracovat totiž znamená naplňovat cizí potřeby tím, že vyměňujeme svůj čas za dané peníze- uspokojení přichází až druhotně. Máme jakožto koneční tvorové vymezený čas na tomto světě a rozhodujeme se, co s tím časem uděláme. Jak může tolik lidí znevažovat sami sebe a pracovat? A co hůř, pracovat pro peníze?! Práce je vlastně jen substitucí peněz, nikoli naopak. Peníze jsou svoboda, práce je otroctví.
Vznik práce
Kde a jak vznikla? Kdo se zasloužil o to, aby přišla? Rád bych pokračoval ve vymezení pojmů z předešlé kapitoly- činnost X práce. Činnost ve specificky lidském slova smyslu vznikla už s člověkem. Je to aplikovaná vnitřní síla každého homo sapiens, díky níž upravuje okolní prostředí k obrazu svému. Bez ní se může směle prohlásit za kámen, který jen leží na písku a čeká, než jej odnese vítr.
Tvrdím, že Engels se svojí smyšlenkou o podílu práce na polidštění opice, nemusel být daleko od pravdy, pokud by myslel pojmem práce, pojem činnost. Bohužel, nestalo se tak. Musím proto až nyní napřímit tento vztah, který Engels vnutil světu jako pravdu. Práce z nás neudělala lidi- práce nás lidskosti naopak zcela zbavuje. Společensko-ekonomický systém založený na práci nefunguje. Pracujete? A proč? Myslíte si, že když nepracuji, tak jsem parazitem společnosti? Já si myslím, že pracující lidi jsou jako nákaza. To oni ničí společnost, protože ničí sami sebe.
Jaké jsou výhody činnosti, za kterou nedostaneme zaplaceno? Může sloužit k přímému uspokojování našich potřeb. Vytváříme pomocí ní dějinnou stopu, máme pocit mimořádnosti a užitečnosti, zapomínáme na starosti a bavíme se danou činností, jsme schopni u ní relaxovat atd.
Pojďme nepracovat. Zaveďme do priméru i sekundéru stroje a věnujme se pouze službám a umění, tj. věnujme svůj čas do svých talentů, ty rozvíjejme a žijme život šťastně. Rogers a sebeaktualizace- na tu se musíme hlavně zaměřit. Že je to lenost? Nikoli. Je to přiřazení smyslu naším schopnostem. Je to ocenění našeho mozku. Vždyť když bude každý uspokojen do maximální míry, sníží se kriminalita, spory, ztratí se chudoba- je to nejefektivnější cesta. Země na to má potenciál a člověk také. Všemu škodí jen a jen práce. Tím, že lidé pracují, si sami přivazují k noze kámen. Když je pak život hodí do vody, samozřejmě že nevyplavou.
Druhá společenská smlouva je nezbytná. Spočívá v tom, že uvede lidi zpět do přirozeného stavu, aniž by se zbavili pokroku, naopak zavede konečně pokrok také na ideové a morální bási, nikoli jen technické. Byla by podřízena procesu nenahraditelnosti. Práce, které může vykonávat v podstatě každý, práce, kde lehce nahradíme jednoho člověka jiným, bychom zrušili. Hodnocené by byly jen práce, kde člověk sám o sobě utváří nové hodnoty a má záměr věci tvořit, měnit nebo ničit, kreativním způsobem. Např. kopat uhlí umí 4 miliardy lidí, zatímco nakreslit Dojem, východ slunce umí jen jeden. Nicméně nějaký specifický, novátorský a nenahraditelný způsob kopání uhlí, díky němuž v podzemí vytvoříme katedrálu, je také uměním, tedy činností, nikoli prací.
Závěr
Závěrem bych rád dodal několik postřehů. Naučit se říkat ne je možná obtížné, ale začnete si sami sebe vážit. Řekněte ještě dnes práci NE. Začněte být činní, protože o tom je život. Pak přijde celoplošné štěstí, které povede k vyšší produktivitě i spokojenosti celé planety.
Zamýšleli jste se někdy nad tím, kde se vzala prokrastinace? Vždyť prokrastinace je typicky lidská vlastnost, kterou naší neustálou, VNUCENOU, snahou pracovat v sobě zabíjíme, aniž si uvědomíme důsledky. Ona se však nenechá prací tak snadno vyhnat. Nelze urvat plevelu stonek a myslet si, že už nevyroste. Věřím tomu, že díky ní existuje ještě stále naděje na pomyslné podepsání oné druhé společenské smlouvy, že nás dokáže vést přes úpěnlivé pokusy vůdčích elit vychovat v nás pocity méněcennosti.
nechť jsou všechny bytosti šťastny.
Já po dnešním dnu jsem totálně vyčerpaná z neustále se opakující situace. A tak jsem si větu : celý pracovní život se jenom obhajuju, zadala do googlu. A našla tohle. opět se ukázaly věci, které mi posílá sám Bůh, aby má duše už prozřela a já ji dovolila dělat to, co chce.
Zatím dělám neustále to, co nechci. Ano momentálně kvůli penězům. Ano nastoupila jsem zase do fabriky. Ano zažívám tam neustálé boje, kdy jsem neustále na koberečku a něco se řeší a já jsem ta nejhorší a furt se musím obhajovat(blbě se do piče podívat a musíte se obhajovat, blbě se vyspíte zase …furt pičoviny), a to ani o tu práci nestojím. Tak mi křivdí..mám já tohle vůbec kurva zapotřebí?!! NEMÁM
Už několikrát jsem na tento článek narazil a nyní přidávám svůj souhlas. Systém chce poslušné otroky, kteří se neptají a navíc své otroctví ještě obhajují a brání jak je to skvělé!
Mysleme jinak, tolerujme jiné názory a odlišnosti. Každý na svět přináší něco nového, tak proč poslouchat jen jeden názor. Ať si každý žije tak jak chce…
Oslovil-li vás tento článek, možná se vám zalíbí i zde:
odpojeni.webnode.cz
Dnešní společnost je hlavně neskutečně pokrytecká. Lidé velmi často hrají „divadlo“ jak před sebou, tak před druhými. Lidem je odmalinka vnucován úzus, že pracovat do vyčerpání a hnát se za materiálními hodnotami je ohromná „ctnost“, a naopak, nechuť k práci je naprosto zavrženíhodná. Společnost je tak prostě nastavená. Lidé se hlavně na veřejnosti velmi často přetvařují, mnozí tvrdí, jak by bez práce nemohli žít. Nicméně, drtivá většina z nich stejně sundá v neděli večer pomyslnou masku a hezky potichu v soukromí začne hořekovat – „a zítra zase do háku, nejraději bych se na to vys.ral!“ 🙂 Otevřeně a bez skrupulí se to však říkat nesmí, protože by je dnešní společnost sežrala zaživa.
Hledali jste možnosti financování pro vaše podnikání, nový nákup domů, výstavbu, půjčku na nemovitosti, refinancování, konsolidaci dluhů, osobní nebo obchodní účel? Vítejte v budoucnosti! Financování nám usnadnilo. Kontaktujte nás, protože nabízíme naše finanční služby za nízkou a cenově dostupnou 2% úrokovou sazbu za dlouhé a krátké období půjčky. Zúčastněný žadatel by se měl obrátit na další úvěrové postupy na adrese: patriciacarvalho@seznam.cz
Jak vubec muze nekdo napsat takove sracky?
to je presne co neni potreba. Mnoho sociologu, politologu,
No já jen doufám, že když autor je satirik, tak tohle je teda satira, Protože jinak je to fakt strašlivej blábol. Ale pokud to není satira, přeju autorovi štastnou smrt hlady – i když ono vlastně bohužel dneska asi ne, různé organizace by se postraraly, aby jídlo dostal i zadarmo (teda za peníze jiných).
Tahni makat!!! …když si to tak užíváš… 🙂
Úžasný článek plný pravdy. Uklidnil mě 🙂 moji rodiče mne vychovávali přesně tou špatnou cestou a nikdy mě nepodporovali v tom, co mě od srdce baví a díky čemu bych byla tzv svobodná nehledě na výšku výdělku. Nikdy mě neposlouchali, nezeptali se mě, pouze mě programovali abych říkala to co chtějí – u dětí to je jednoduché….. Jejich výchova má dopad i na mého bratra, který když se ho zeptáte co chce dělat, je vydělávat hodně peněz. Nic kloudně z toho co studuje neumí, ale vidí se jako skvělý programátor v zahraničí za těžké peníze. Namísto aby se věnoval tomu co ho v duši naplňuje a to je příroda, horalství a lesnictví. Poradili mu, že programátor má dobré peníze a potom až je vydělá může si dělat co chce – NAPROSTÁ BLBOST!!. Teď je ze všeho na nervi, chodí chlastat, hulí, kouří. Je to chyba výchovy, která utlačila jeho talent a touhu a naplnění a k našim se chová odporně, nedivím se mu. Naši si myslí, že v nás nevychovali úctu k nim. Jak je můžeme vyslechnout – já už ano a nevztahuji si na sebe všechny ptákoviny co na mou adresu použijou, když oni nikdy neposlouchali nás, buzerovali nás, všechno nám říkali s nadřazeností- to je výchovný nesmysl. Brácha je milovaný, já nenáviděná stále blbá on vždy šikovný. Ale sejdeme se spolu tehdy, kdy se na nás naši naštvou v tom když jsme jejich zrcadlem.
Svoje dítě takto vychovávat nechci, kolikrát upozornuji při návštěvě mých rodičů na to, aby takto mého syna neočkovali. Stále jsem se pachtila ze zaměstnání do zaměstnání a přitom se snažila dělat co mě baví. Nikdy jsem nežila teď a tady, ale v budoucnu až až…..ještě, že jsem otěhotněla s úžasným mužem a zastavila se. Po 3 letech jsem začla přemýšlet co dál, rozhovor s mou mámou – Začala jsem studovat. Ale? : ….zase jen díky podpoře mámy…a naoko mojí volbou…proč naoko? když poprosím o peníze na vysokou tak ok …když na to co mě opravdu baví mám to promyšlené, jsem si v tom jistá, vím že bych mohla být aspoň trochu úspěšná…na to neslyší. Ale je krásné říct všem, že dcera studuje. Jsem z toho nešťastná, protože jsem v pasti. Nezáleží mi na titulech – jsou k hovnu. Na titulech tíhnou pitomci. Víte co je nejvíc směšný? To, že předtím lidi co se mnou nechtěli mluvit se teď na mě smějou a lezou do zadku. A to prosím na školu jen chodím. A vlastně moje bývalá spolupráce na mém snu a talentu skončila také z nenasytnosti k penězům nikoliv z mé strany, ale manžera, který mě totálně potopil i když začátky byli úžasný jak vysněšný. Nevím co mám s tím vším dělat. Nikdo vám nepomůže ani neporadí, pouze poslouchají jen to co chtějí, pokud interpretujete to co chtějí slyšet, někdy nemusíte ani mluvit a řeknou to či napíšou za vás 🙂 Pak vypadáte úplně jako blb, ale to pomineme. A tak se jdu učit na zítřejší zkoušku už jsem měla začít před 4mi hodinami místo toho jsem se věnovala tomu co mě baví. Fakt fór. Nikdy bych tohle neudělala svému synovi i kdyby chtěl kydat hnůj v kravíně. ŽIVOT JE O NAPLNĚNÍ A POCITU NAPLNĚNÍ . TOHLE NAPLNĚNÍ CÍTÍM POUZE NA PODIU, i kdyby se to někomu nelíbilo. A jsem dospělá ne žádný zasněný teenager – ale pozor právě kolikrát ten teenager má pravdu – proto se dohaduje s rodiči, kteří jedou v tom rozjetým vlaku nesmyslů. Nevím jak to mám udělat abych cítila naplnění teď s myšlenkou na učivo na zkoušku oboru, který jako všechny ostatní, které jsem měla na vybranou, nedělám s touhou a naplněním
Mějte se krásně a omlouvám se za chyby v pravopisu – píšu rychle a od srdce.
Zdravím všechny co mi kdy fandili 🙂
Ahoj, snad si to přečteš. Mé srdce s Tebou NAPROSTO souhlasí. Mé srdce křičí: pust mne a já to dokážu, nech mě leťet. – Nenechávám. Bojím se reakcí mých rodičů, rodiny, bojím se, že v jejich očích budu za naivního LÍNÉHO snílka, který jen nechce pracovat a žije bláhový zasněný život. Další strach je z toho, že pokud srdce poslechnu a tedy „poletím“, protože v sobě mám (a to každý) dary, které mohu nechat růst do nekonečna, se opravdu neuživím. Musím si víc věřit, ale zatím na to nemám sílu. Navíc ještě nejsem zletilá. Možná až dovrším svých osmnácti, nebudu se tak bát. Věřím si. A držím nám oběma a všem co to tak cítí stejně všechny palce, aby se nám povedlo žít život jako sen – ale jako OPRAVDICKÝ sen. Měj se krásně a děkuji za podporu v mém snu!
Tak nějak si nejsu jistá, jestli některé části (a možná to celé) bylo myšleno vážně, nebo to byla ironie. [Myslím, že odpověď na toto jsem se právě dočetla – chápu dobře, že je to spíše teoretická úvaha nad tím, jak by to v nějaké vzdálené budoucnosti mohlo být?]
Práce je něco, co je pro společnost užitečné (a co je/není užitečné [také v souvislosti na podmínkách, místě,…] si určuje společnost [=lidi] sami tím, za co jsou ochotni platit -> lidi chodí do obchodu a jsou ochotni platit personál a další náklady za to, že vše najdou na jednom místě a nemusí si pro každý jeden produkt jezdit zvlášť na různá místa. Z toho vyplývá, že obchody [obecně] jsou pro společnost užitečné [pak přichází na řadu třeba ty podmínky – obchod v oblasti, kde je nejbližší vesnice pět kilometrů daleko pravděpodobně zkrachuje ( -> tím společnost/trh ukazuje, že je neužitečný), stejně jako takový, který je postaven hned vedle pěti dalších v malé vesničce]). Jestli jsem pochopila dobře, co jsi napsal (doufám, že tě tykáním neurazím, ale vykání upřímně nesnáším:)) nahoře v článku, tak člověk by měl dělat něco, u čeho má “ pocit mimořádnosti a užitečnosti, zapomíná na starosti a baví se danou činností, je schopni u ní relaxovat atd.“? Tato idea (jakkoliv krásná – ovšem, jak známo, idea komunismu je vlastně ve své podstatě taky velmi krásná) však, myslím si, počítá s jinými lidmi, než žijí na Zemi. Opravdu by se našlo v takovém případě dost lidí, co by prodávalo v obchodech? Nemyslím si. Našlo by se vůbec dost lidí, co by produkovalo to, co by se mělo prodávat? Také si nemyslím. O mnoho více by jich bylo takových, co by pak dělali jenom to, co je příjemné pro ně, ale pro společnost naprosto neužitečné (já bych třeba celé dny četla a překládala yaoi povídky a emo songy :)).
Mohla by taková společnost fungovat? Ne. Zatímco některé činnosti by chtěl dělat kde kdo, na jiné (neméně potřebné, nutno podotknout) by se našlo pár osamělých zájemců.
Ale pravda je, že asi žiju trošku v jiné společnosti, než (skoro? nečetla jsem vše) všichni, co tu něco psali. Já mám okolo sebe lidi (dokonce bych i řekla, že většinu), co jsou se svojí prací obecně spokojeni (samozřejmě, že občas jsou znechucení, něco se nepovede a vede to k jejich frustraci a podobně, ale obecně rozhodně „žití neberou jako břemeno“). Jakkoliv nepravdivě/fanaticky/cokoliv to možná vyzní, poslední dobou opravdu začínám chápat, jaké štěstí mám, že je mé okolí tolik křesťanské.
Adame neblázněte. Každý článek nemusí mít tak senzační sdělení. Píšete blbosti o podstatných věcech…
Možná se tu jen příliš moc rozpovídal někdo, kdo má v podstatě dobrou myšlenku. I když nereálnou.
Představte si, že by někdy školství začalo fungovat na zcela jiné úrovni. Představte si, že by pedagog byl odpovědný (a i schopný této odpovědnosti dostát) za to, že každý jemu svěřený žák bude po ukončení zákkladního vzdělání přesně vědět, k čemu má dispozice. Že by tento pedagog objevil, definoval a rozvinul nejsilnější dispozice každého svého žáka, a postaral se, aby se dostal na správnou školu a aby o něm věděli ve všech firmách, kde by se se svými schopnostmi mohl uplatnit. Musel by tento systém být mnohem více provázaný, než kdy to bylo i za komunismu. V takovém systému by za každého jednotlivce byla zodpovědná celá společnost.
Bylo by to docela efektivní. Je pravda, že v současném systému existuje množství lidí, o kterých se soudí, že nic neumí. Tedy že jsou zcela neschopní. A samozřejmě na to doplácejí nejen oni, ale i společnost. Jejich potenciál zůstává neodhalen a nevyužit.
Jenomže to by se musela změnit celá společnost. Teď o všem rozhodují peníze. Nebo přesněji ti, kteří jich dokážou vydělat nejvíc. A ti podporují jen to, co je rentabilní pro ně samotné. Prospěch celé společnosti je pro ně zcela prázdný pojem. Takže to, že u někoho nevyužijí jeho potenciál je zajímá jedině tehdy, když by ten potenciál mohli využít pro sebe. Ale ani k tomu se nedopracují, protože prostě sáhnou po někom jiném. Vždyť lidí je dost. Tak proč se pídit po někom, jehož talent leží ladem?
Dokud takoví lidé budou hrát prim, nebude se měnit nic. Každý se bude přednostně snažit dělat to, co mu v jeho očích hodí nejvyšší možný výdělek a přitom se sposta lidí vyhne té činnosti, ve které by zazářili víc, než většina jiných. Takže stále bude dost zkrachovalců, kteří neuspěli jen proto, že se snažili dělat to, co neumí a nikdy umět nebudou. Samozřejmě nikdy nebudou šťastní, ani spokojení. A výkonnost lidské společnosti bude tam, kde je – odhaduji to na nějakých 30% až 50%. Víc ne.
Zdavím. Popravdě, já přednost dávám irské whisky, především pokud ji mám v „Turkovi“.
Totiž lidé jako by od mala měli naprogramováno, že nemohou být šťastní. Že je to něco špatného. Máte pravdu, když říkáte, že lidé ničí sami sebe a tudíž i společnost. Vždyť když někam přijdete, buď už si členové společnosti stěžují, popřípadě na to časem dojde. Jako bychom měli nejen v DNA, ale i v našich myslích zakódované, že život je vlastně strašné řemeno, které uneseme jen s držením huby a kroku. Ano, ovčané dělají celý život to, co je od nich očekáváno. Šťastní být nemohou a vlastně ani nechtějí, protože pro štěstí neriskují – ačkoli rozdíl je v tom, co dělat chceme a na co máme. Často to však souvisí. To, že člověk by se měl věnovat tomu, na co mu bylo dáno, je sice pohled idealisty, ale i zlatá cesta. Paulo Coelho ve své knize „Alef“ zdůraznil, že v poslední vteřině života zjistíme, proč jsme na světě vlastně byli. Neznamená to samozřejmě, že bychom se měli urychleně hnát na Nuselský most, abychom po skoku našli smysl života.
Bez práce nejsou nejen koláče, ale i spousta dalších věcí. Nelze však říct, že s prací máme svobodu. Podle mého názoru je to často právě naopak. Sporné je, nakolik a pro koho je práce výdělečnou činností (ačkoli se to v definici píše). Jo, peníze sice jsou prostředek ke svobodě – je však svoboda zárukou ke štěstí? Mnoho lidí neumí svobodně chodit, bojí se svobody. Mimo to… co je to opravdová svoboda?
ako pise „xx“, problem celeho konceptu je v tom, ze po A – momentalne neexistuju kapacity aby kazdy mohol robit to co ho bavi a po B keby to aj vsetci robit zacali, system by sa zrutil pretoze niektore cinnosti by nevykonaval nikto…
Omlouvám se za stručnost: viz můj komentář k „XX“, domnívám se, že jsem již vysvětlil, že by se systém zhroutit nemusel. Pokud však chcete dále diskutovat, rád se připojím 🙂
a oto tu de my lidé se zdravým rozumem chceme rozpad toho ¨systému¨ .
Souhlasím současný systém stojí za kulový. Jde ale o to až se rozpadne, čím ho nahradíme.
Římská říše měla podobný systém, když se konečně rozpadl jeho zhroucením si lidi moc nepomohli. A to, co povstalo z trosek Říma nakonec není o nic lepší – náš dnešek.
Opakujeme chyby předků, protože to neumíme udělat líp.
Tak tedy, já bych radši s tím hroucením současného systému nespěchal, dokud nevymyslí někdo něco lepšího, co ho nahradí.
Milý hochu.Vaše psaní je nesmlsné.Bez práce opravdu nejsou koláče.Vám se asi daří díky rodičům,jinak by jste nemohl filosofovat nad číši alkoholu,jak píšete.Uvědomte si,že ani na tu školu bys jste se nedostal bez rodičů.Všichni by jsme rádi dělali co nás baví ale musíme být zodpobědní,nejen sami k sobě ale taky k Vám mladým.Jsem starší ročník a Vy mladí opravdu bez vedení by z Vás bylo neovladatelné stádo,které se potlouka po hospodách.Polemizovat umí každý ale dát najíst hladovým dětem a o ně pečovat, to je jiná.
Milá Paní Mirko, opravdu nechápu Vaši reakci. Pakliže bych abstrahovat od argumentum ad hominem, tedy útoků na mou osobu, které navíc nejsou podloženy ani jakoukoli hlubší znalostí kontextu mého života, zbylo by pouze „Bez práce opravdu nejsou koláče“- ani na tuto větu však nenavazuje hlubší vysvětlení- mám z ní silně autoritativní pocit, jako když se v minulosti válečník rozhodl, že odteď bude mít pravdu on a prohlásil tezi, kterou podepřel nikoli zdůvodněním, ale pěstí, každému, kdo s ním nesouhlasil. Prosím, pojďme diskutovat, vysvětlete mi jak jste to myslela a proč si to myslíte. Přehazování horkého bramboru: „Já mám pravdu!“ „Ne, já mám pravdu!“ nemá příliš význam. 🙂 Děkuji. Kromě toho bez práce jsou koláče a spousta lidí ve světě to dokazuje! Bez činnosti však koláče nejsou (viz článek).
Víte, zde je na místě indiánské přísloví: „Nesuď člověka, dokud jsi nechodil v jeho mokasínech.“ Jste jak sama píšete starší ročník. Je stáří vůbec něco, na základě čeho lze stavět podpory pro chrám svých argumentací? Nemám v úmyslu zpochybňovat Vaše celoživotní zkušenosti, avšak můžete, aniž byste mě znala, říci, že jste toho prožila více jen proto, že jste žila déle?
Nuže dobře, vyjádřím se na závěr také k osobním narážkám, které jste na mě upletla, ačkoli to nemá žádnou spojitost s HYPOTETICKÝM zamyšlením: Ano, je pravdou, že díky rodičů jsem se narodil, a díky nim můj psychosociální vývoj probíhal zcela správně podle vývojových konfliktů dle Eriksona, ale to nemělo co dočinění s prací, díky níž mě mohli zaopatřit, nýbrž s emoční základnou a blízkostí, kterou mi jejich láskyplný vztah poskytoval. Díky tomu, že jsem byl psychicky v pořádku jsem měl aspirace na další rozvoj. Chybně se domníváte, že nebýt ekonomického kapitálu rodičů, nestudoval bych nyní školu atd. Není tam žádná významnější korelace, neboť na školu jsem se dostal vlastní činností a pílí.
„Všichni by jsme („bychom“, pozn. slovníku spisovné češtiny) rádi dělali co nás baví ale musíme být zodpobědní,nejen sami k sobě ale taky k Vám mladým.“ -Být zodpovědný a dělat co mě baví se nevylučuje. Dokonce si myslím, že činnost (aktivita, která mě naplňuje) bez zodpovědnosti by ani nebyla možná, neboť by nebyla prováděna pořádně. Stále se odvoláváte na péči o děti. Zjevně je to činnost, která Vás naplňuje a kterou považujete za důležitou. Starejte se tedy klidně o děti dále, vychovejte vlastní, adoptujte další, můžete být činná v jednom z mnoha dětských domovů či krizových center, lze se stát pěstounkou… možností jak využít svůj talent a potenciál je velké množství. Jde o to, že kdyby se upravil celospolečenský systém současného konceptu práce na koncept činnosti se zajištěním pro všechny, kteří by činní byli (díky implementaci inteligentních strojů do priméru a sekundéru), pak by byl možný systém nastolený z článku. Lidé se rozmachu strojů obávají, zejména protože stroje dokážou nahradit jejich práci. Ale vždyť to je jen dobře. Lidé samotní se pak mohou věnovat činnosti a finanční ohodnocení se přesune o řád výše. Čím více inteligence, umělců a lidé ve službách, tím rychlejší psychologický a intelektuální vývoj, čehož důsledkem mohou být třeba ještě efektivnější stroje, které mohu nahradit ještě více práce. Produkt lidí by v globálním měřítku našel svého zákazníka, protože činnost by dělali na rozdíl od práce efektivně, inovativně a kreativně a tudíž by byli nejlepšími specialisty ve svých oborech. Přečtěte si prosím mé předchozí komentáře, nebudu se opakovat. Pokud jste skutečně myslela slovo „zodpobědní“ tak se omlouvám za komentář k něčemu jinému a prosím o vysvětlení tohoto novotvaru, jak jej chápete. 🙂
„Vy mladí opravdu bez vedení by z Vás bylo neovladatelné stádo,které se potlouka po hospodách“- Zajímalo by mě, kde jste na tohle přišla? Máte nějaké studie které by Vaše tvrzení vývoje společnosti bez vedení Vaší generací podpořily nebo tak usuzujete jen na základě několika lidí, s nimiž jste se setkala? Právě jste totiž odsoudila celou naši generaci již dospělých lidí k absolutnímu chaosu a k alkoholismu. Pokud přistoupím na Vaši koncepci, byla Vaše generace jiná, že je generace dnešní? Jen že ta Vaše je údajně vhodná k tomu, aby udělovala rady… Nebo přisuzujete odžitému času tak markantní význam? Kromě toho: vy jste naši generaci sama nevychovala, nevidím tedy důvod proč byste měla nést břímě zodpovědnosti za všechny a proč byste měla vést všechny- naposledy to zkoušel Onkel Adolf, že?
Abych to shrnul: Je možné, že se Vám život nevyvedl podle očekávání a tudíž nejste ochotna překročit jisté psychické rámce, které jsou Vám vlastní, ale za svůj život jste zodpovědná především Vy sama, tj. jak jste si ho udělala, takový je. Omlouvám se za případné ataky z mé strany, nicméně jsem skutečně netušil na co z Vaší výpovědi reagovat. Ve všech příkladech o Vás skutečně jen hádám a nepovažuji to za relevantní polemiku, dokud jsem Vás nepoznal, tudíž také z mé strany platí Indiánské přísloví a jsem si toho vědom. Jen jsem chtěl poukázat na fakt, že jste si článek mohla interpretovat jinak a vzniklo nedorozumění, které jste bohužel nevyřešila konstruktivně. Přesto děkuji za komentář.
Opravdu myslíte, že někdo zvládne přečíst tak rozsáhlou odpověď?
Snad je jádrem nedorozumění mezi vámi a paní Miroslavou vámi vymyšlený rozdíl mezi prací a „činností“, který paní Mirka asi prostě nevzala v potaz, nebo ho třeba ve vašem článku prostě přehlédla.
Když přijmu tuto domněnku, zdá se mi pak pochopení jejího textu snadné a přímočaré, bez potřeby hledat v něm nějaké ataky vůči vám.
Pak tedy jediné co byste snad měl paní Mirce a případně i ostatním zkusit vysvětlit je, jak jinak než prací bude podle vás vznikat jídlo (a jiné hodnoty). Já vím, myslíte si že „činností“, ale právě to je možná to jediné, co zde bylo třeba vysvětlit mezi vámi a paní Mirkou.
Zatímco dnes jsou hospody ( a ordinace psychiatrů, psychologů) plné frustrovaných, nespokojených pracujících, kteří si od své stresující a vyčerpávající zodpovědnosti za druhé ulevují alkoholem nebo antidepresivy. Zhoubný program, který se předává z generace na generaci, který vyplývá z Vašeho konstatování „Všichni by jsme rádi dělali co nás baví ale musíme být zodpobědní …“. Ten neúmyslný překlep je celkem příznačný :). Zodpovědnost tedy znamená, že nemohu dělat to, co mne baví, co mi přináší radost? Taky by mne zajímalo, jestli je ta Vaše forma zodpovědnosti ( podmíněná touhou něco a někoho ovládat) náležitě oceňována.
dobrý článek, souhlasím s tebou až na vyjímku ,že pracující lidé ničí tuto společnost, nemůže každý dělat co by chtěl už jen z toho důvodu, že to není v jeho sílách ( menší talent, povahové rysy ktere mu v tom brání). Bez pracujících lidí by nemohli být lidé živicí se svou zálibou, neměl by kdo budovat jejich sny, neměl by se kdo o ně starat, pochybuji, že by se někdo bavil práci na plantáži, či sběrem odpadků.
Abych věci uvedl na pravou míru, jedná se spíše o takovou provokativní úvahu, nicméně je zřejmé, že dnešní společnost ještě není na takové technické úrovni, aby si mohla dovolit zavést do priméru a sekundéru umělou inteligenci (a pak morální úroveň také pokulhává- obavy z RUR apod.). Chtěl jsem jen poukázat, že pokud by se nám hypoteticky podařilo nahradit onu nudnou, ubíjivou práci v těchto ekonomických sektorech (např. ohýbání zad na plantážích…), pak to nemusí nutně znamenat kolaps- viz strach z toho že všichni přijdou o práci a budou hladovět.
Ale bude po nich vyžadován zcela jiný přístup k životu, přístup, na který nejsou lidé zvyklí a sice být činní sami o sobě- rozhodovat se, nést zodpovědnost, aktivně něco vytvářet a vkládat do toho svůj záměr. Když se podíváte na typického zaměstnance, odpracuje si svoji povinnou pracovní dobu, těší se na to, až si doma sedne k televizi, příliš jej nezajímá, kolik toho za den udělá a jak obohatí firmu a potažmo celou společnost.. žije stereotypně. A pokud jej práce nebaví (ve smyslu naplňuje), pak samozřejmě že není spokojen se životem (práce mu zabírá 1/3 vymezeného času). Když není spokojen, kvalita jeho práce upadá a potenciál v něm usne- když se probudí v důchodě (jestli), bude už příliš staré tělo…
Souhlasím s Vámi, že je otázkou, zda skutečně každý člověk má potenciál být inovativní a společnosti prospěšný skrze projevy vlastní kreativity. Avšak poslední dobou se přikláním k názoru, že typ a forma talentu je zpočátku latentní (skrytá) a je potřeba jej nalézt a pak rozvíjet. Pokd někdo např. má talent na trhání jablek a baví ho to, proč by měl dělat medicínu? Jen proto, že je to ve společnosti lépe ceněný sociální status? Vždyť ten člověk může přijít na zcela novátorský a efektivní způsob jak jablka ze stromu sbírat (má na to predispozice), zatímco v medicíně by byl naprosto průměrným doktorem.
Pak se ale už nebavíme o naší realitě, ale o ideálech, o modelu ideální budoucí společnosti.
Takto formulováno to je asi méně provokativní (a tedy možná pro vás méně mylenkově zábavné 🙂 ), ale zároveň asi přijatelnější pro řadu čtenářů – jako mylenkový model, nebo hledání ideálu, ne jako praktický návod k jednání.
A momochodem vidím ve vaší odpovědi zárodek závažného problému takové společnosti. Říkáte „… bude po nich vyžadován zcela jiný přístup k životu …“ . Hezké. Kým anebo čím bude takový jiný přístup k životu vyžadován? Případně nějak prosazován? Variant je mnoho, řadu z nich si můžete vychutnat v různé utopistické beletrii. Optimální postup který by fungoval a obešel se bez negativních důsledků bude asi hodně obtížné i jen vymyslet.
Vy jste na to kápnul studente. Vašim přístupem se řídí cigáni, bezdomáči, smažky, politici a mafiáni.
Všem těmto filosofie, nemám co chci – > vezmu někomu jinému co chci, velmi vyhovuje.
Bohužel i absolventi univerzity Masarykovy sedávají v Lidlu za kasou. Asi je to baví.
Zdravím, on existuje poměrně velký rozdíl mezi přístupem, jehož jste nastolil Vy, a tím, co jsem nastolil já. Koncept činnosti, namísto práce nespočívá v sociopatickém nicnedělání (kdy létají pečení holubi přímo do huby). Spočívá v nastolení lepšího světa, kdy každý vykonává to, co mu jde nejlépe, aniž by musel řešit existenční krize. Vznikne společnost umělců, přičemž umění se rozšíří do všech oblastí lidského bytí. Jakým jiným způsobem dohnat technický pokrok v ideových a morálních otázkách, než uzpůsobit podmínky k tomu, aby každý měl čas na vzdělávání, seberealizaci a tvorbu vlastního přínosu civilizaci? Nechci propagovat lenost, nýbrž činnost (podle své definice v textu).
Kromě toho, pokud ve společnosti dneška nemám co chci, vždycky vezmu někomu jinému co chci, akorát tento proces doprovází krok práce, za který dostanu fiktivní, přesto v naší společnosti uznávané ohodnocení, jímž jsou peníze. Nejsem pro zrušení peněz ani tržního hospodářství, lidé by měli investovat svůj čas do aktivity prospolečenského charakteru… vadí mi pouze druh této aktivity, neboť se ukazuje, že pakliže nemají bezprostřední zájem na jejím vykonávání (tj. dělali by ji i zadarmo), efektivita jejich investovaného času a energie markantně klesá.
O zajištění základní životní úrovně by se postaraly stroje. Co vnímám jako velmi nebezpečné je sociální determinismus (narodil jsem se jako syn zedníka, tak jsem škatulkován společností i sám sebou, prostředníctvím supeega, jakožto zedník a pravděpodobně budu toto povolání nebo jemu podobné vykonávat. Je velmi málo těch, kteří studují co je baví, o těch kteří posléze vykonávají práci, která je naplňuje, ani nemluvě).
Ke zmíněným případům předsudků vůči konkrétním sociálním skupinám, opominu-li útok na rasové predispozice, souhlasím s Vámi, pakliže členové dané skupiny („politik“, „smažka“, „cikán“…) netvoří ve společnosti hodnoty. Pak vlastně jejich přístup odpovídá čistokrevnému parazitismu. Na druhou stranu systém, který jsem zde představil je na tvorbě hodnot, zejména nových hodnot, přímo postaven.
Mladý muži, nejste trochu příliš vztahovačný? Kde v předchozím příspěvku vidíte jaký útok na rasové predispozice či předsudky?
Pžedpokládat za každým konstatováním faktů (lhostejno zda s danými fakty souhlasíte nebo nesouhlasíte) útok proti někomu nebo něčemu je psychický problém, o jehož možné terapii asi při svých zájmech budete sám něco vědět. Doporučil bych s tím něco dělat, pokud se nechcete dostávat do zbytečných konfliktů tím, že budete vidět nějaký útok za každým vyjádřením odlišného názoru nebo postoje než máte sám. Nežije se s tím úplně příjemně.