Přijmi odpovědnost za podobu světa

Každý z nás se spolupodílí na podobě světa, ve kterém žijeme. A stejně tak jsme za něj i svým dílem spoluzodpovědní. 

Položme si otázku, proč bychom se vlastně měli zabývat na první pohled tak vzdálenými a abstraktními pojmy, jakými jsou mediální gramotnost, racionalita a kritické myšlení? Což nám lidem nestačí jen starý dobrý selský rozum? Proč bychom měli řešit politiku? A je snad pro běžný život nějak podstatné, vědět něco o demokracii a humanismu, propagandě a argumentačních faulech, psychologii ovlivňování a způsobech, jakým zpracováváme informace?

Nepochybně znalost principů žádného z výše jmenovaných termínů není spásou a řešením všech problémů světa. Spolu ale dokážou napomoci v orientaci v něm a udržením směru, každá svým dílem. Dovolím si ocitovat Františka Koukolíka, který v jedné ze svých knih píše: (tyto) „principy nevedou k nekonečnému světlu, ale zabraňují cestám do nekonečné tmy, nevedou k nekonečné pravdě, ale zabraňují cestám do nekonečných omylů.“

Všechny tyhle znalosti a schopnosti nám spolu s pochopením fungování lidského uvažování mohou napomoci nahlédnout o kousek dál za neustále se převalující a zpěněnou hladinu každodennosti. Získáme-li nadhled a určitý odstup, nebudeme tak příliš snadno podléhat vzdouvajícím se vášním nad událostmi politickými a společenskými.

Znalost dostatečného množství souvislostí a faktů nám může napomoci pochopit a pojmenovat některé ze zásadních historických událostí, které utvářely prostor, v němž žijeme, a toto pochopení a pojmenování nám může napomoci vyhnout se jejich opakování.

A právě vzdělání, nikoli ve smyslu mnohdy fachidiotického hromadění titulů, nýbrž ve významu širokého všeobecného rozhledu je tím, co považuji za podstatné pro chápání skutečnosti v její dostatečné šíři a bohatosti. Stejně podstatné je i udržení pro kvalit nám nejbližších světů – rodiny, komunity, demokratického státu i tradic moderního humanismu. A jsou to právě myšlenky a ideály humanismu v podobě svobody, demokracie, ochrany lidských práv a lidského universalismu, které stojí za to bránit před tendencemi totalitářskými, xenofobními či vypjatě nacionalistickými.

Vzpomeňme na Václava Havla, který nepovažoval ani na okamžik svobodu a demokracii za jakýsi „dar z nebes“, nýbrž za hodnoty, o které je třeba neustále usilovat, pečovat o ně a v případě jejich ohrožení je s nasazením všech sil bránit. Havlovo pojetí lidských práv se přitom neomezuje na prostor státu, chápe je jako hodnotu univerzální. Zdůrazňoval také, že není možné nečinně přihlížet bezpráví a násilí a naivně si myslet, že se samo od sebe zastaví: „Lidé musejí pochopit, že mají něco udělat sami. Že jim svobodu nikdo nezařídí, když sami nebudou nic zařizovat. Když se nezačnou chovat jako občané, když nezačnou riskovat to drobné každodenní projevování svého myšlení a vůle.“

Podstatnými hodnotami, na kterých je třeba stavět, je humanistický důraz na morální jednání, aktivitu každého jedince a požadavek na život v pravdě. A stejně tak v širším pojetí je třeba nerezignovat na své lidství a nepoddat se zlu.

O tom samém mluví i Timothy Snyder ve své knize Tyranie: „Všechna naše drobná rozhodnutí jsou vyjádřením občanské vůle, zvýšením či oslabením pravděpodobnosti toho, jestli se i v budoucnu budou konat svobodné a spravedlivé volby. V každodenní politice mají naše slova a gesta – stejně jako mlčení a nečinnost – nesmírnou váhu“.

Co to ale má znamenat pro nás?

Třeba prosté uvědomění si, že každý z nás, každé já, každé ty – se spolupodílí na podobě světa, ve kterém žijeme a tato podoba světa začíná už v naší hlavě. A stejně jak se jeden jak druhý na ní podílí svým každodenním jednáním, svými činy a slovy, tak je za něj i svým dílem spoluzodpovědný.

Nerezignovat znamená postavit se nečinnosti a bránit podstatné věci veřejné. Zajímat se o své okolí, dbát o svou komunitu a pečovat o své sociální vazby a nezapomenout přitom na to, že i já jsem tím, kdo svět, jeho atmosféru a směřování spoluvytváří a spoluumožňuje.

Článek byl publikován na webu Manipulátoři.cz.