Jsou tomu již dva roky, kdy jsem poprvé vstoupil na akademickou půdu – tehdy s jedním jediným záměrem, totiž získat zde během pěti let titul inženýra a zajistit si tak skvělou budoucnost a možnost zrealizovat své (poněkud netradiční) sny. Očekával jsem, že mi svět bude ležet u nohou a velké technologické firmy se o mě

Věřím, že po přečtení nadpisu mnoho čtenářů napadne, že uslyší další z mnoha iracionálních článků podporujících marxismus či jakoukoliv jeho odrůdu. Doufám, že tomu tak nebude. Neboť účelem následujícího textu není ani propaganda ani navádění ke společenské revoluci, ale spíše co nejserióznější popsání reálného stavu. Možná se ptáte, co mě k myšlence revoluce dovedlo a pokud čekáte

„Chcete-li porazit svého nepřítele, vychovejte jeho děti.“ Orientální přísloví Jestliže lze argument „nezažil jsi to“ považovat za relevantní, snad poprvé mám to požehnání vyjádřit se k určitému tématu. Bohužel. Já to totiž zažil. Před nedávnem jsem prolezl celou tou demotivující mašinérií zvanou školství. A musím se odkázat k úvodnímu přísloví, protože výchova je bezesporu jedním z aspektů školství. Ať

K nebeské bráně se doplazil starý bezdomovec. Lépe řečeno – andělé jej donesli před Boží Tvář. Bezdomovec byl ještě celý zkřehlý – zemřel umrznutím v silných mrazech. Bůh na něj pohlédl s láskou a řekl: „Vítej doma.“ „Ty jsi Bůh?“ zeptal se bezdomovec. „Ano, já jsem Bůh. Vítej v nebi…“ „Tak to jsem tu asi omylem,“ začal se bránit

Evropa je ve stádiu, kdy si ve své otevřenosti, humanismu, globalizaci, multikulturalismu a toleranci musí dřív nebo později položit otázky ohledně své vlastní identity, celistvosti své kultury a difuze kultur jiných. Konkrétně mám na mysli kulturu islámskou a problematiku – chcete-li – jakési islamizace Evropy. Některé státy to už udělaly, většinu to však teprve čeká…