V minulosti udělali nejslavnější představitelé sovětského komunismu jeho hodnotám velkou medvědí službu, díky které jsou dnes hlavní komunistické principy veřejností zavrhovány. Nemělo by se zapomínat na zločiny proti lidskosti způsobené totalitním režimem a upírání lidských práv. Zvláště my, kdož jsme občani státu právě bývalého sovětského bloku. V kapitalismu, který vzkvétal na druhé straně Železné opony, jsme si přisvojili

Vážně doufám, že mě za můj názor nikdo neukamenuje. Taktéž doufám, že v mém zamýšlení se nalezne alespoň někdo pochopení a bude se mnou, i kdyby jen částečně, souhlasit. Naposledy doufám, že si o mně nebudete myslet špatné věci ve spojitosti s mojí minulostí. Začnu tedy od toho, co bylo, a s tím spojenými prožitky, které nyní nazývám

Tak. Blíží se ten zlomový věk. Co tedy dál? Rodinu zakládat nehodlám, trvalé vztahy neudržuji. Zatím. Že mi táhne na třicet je jen formalita v mojí hlavě. Daleko víc to leží na srdci mé rodině a některým mým přátelům. Nuže, nutkání ve mně se však ozývá a tak je na čase přece jen pohnout se dál.

V tomto článku se budu zaměřovat na demokracii a lidské svobody a práva. První si rozeberme demokracii. Nejčastější a nejužívanější definice pro demokracii je vláda lidu. Tato definice je ovšem jenom velmi povrchní. Přestože se jedná o prosté spojení dvou slov, jejich výklad jednoznačný není. Nyní se ohlédněme do historie, konkrétně do listopadu roku 1989, kdy

Studenti, potažmo mladí lidé. Početná a značně pestrobarevná nesourodá skupina, která vždycky byla a patrně i nadále bude nositelem naděje a víry v budoucí lepší fungování země na jedné straně a objektem stesků či kritických povzdechů na straně druhé. Asi bych se nedopočítal, kolikrát jsem již v průběhu svého dosavadního života slyšel z úst životně zkušenějších lidí, že