Selfie jako jednocestné zrcadlo

Když se procházíme městem, můžeme spatřit mnoho mladých (a třeba pro nás atraktivních) lidí, kteří zrovna ve chvíli, kdy je míjíme, pohled našich očí snadno přehlédnou. Protože si vytváří selfies. Sledují přitom sami sebe anebo se naopak dívají na své přátele ze sociálních sítí? V psychologických výzkumech či ve vyšetřování se používá jednocestné zrcadlo. Před zrcadlem

Hoax jako nástroj propagandy

Nebezpečí poplašných zpráv spočívá hlavně v tom, že sebeabsurdnější tvrzení, pokládají-li jej lidé za realitu, stává se realitou ve svých důsledcích. „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali,“ poznamenal ve svém díle The Life of Reason americký filosof a spisovatel George Santayana a ta věta vešla do dějin. Martin

Od dětí, přes peníze, až k (ne)smyslu života

Začalo to článkem o opravdu mladých rodičích. Nebo spíše maminkách, které tatínky poznaly jen na oněch pár inkriminovaných minut. Mocpřemýšlející grafička: Radost pohledět, některé holky vypadají, že jim je tak 10 roků… Milý zvukař: A všecky vypadají dost zničeně. Mocpřemýšlející grafička: To jo, ani jedna z toho očividně nemá absolutně žádnou radost. Ale to je fakt mazec.

Internet je zlo

Nemusím bejt Nostradamus na to, abych vám řek, že jeden z největších průserů, který tendleten svět potkaly, je internet. Ostatně kdekterej postmoderní rádoby génius vám poví, že zaručeným receptem na likvidaci rozmanitosti jsou bity, který po polu skáčou rychlejc než pejsek nadnášenej silou tlakový vlny. Bez vohledu na všecky ty úžasnosti jako zprávy do pár minut,

Síla slova

Vztah matky a dcery bývá často složitý. Alespoň to je můj nutný dojem. Pokud ale vzpomínám na své dětství, většina mých vrstevnic vlastně měly s maminkami výborný vztah, až takzvaný kamarádský. Nikoli však já. Vůbec se to nerovná nedostatku lásky nebo dokonce nenávisti. Náš problém byl a částečně ještě stále je velká rozdílnost povah a

Fronta

I dnes mě spánek nenávratně opustil uprostřed noci. Koneckonců, když se k želvímu věku přidá psí počasí, spánek jepičího trvání se dá jistě očekávat. Ruplo mi v krční páteři, když jsem se ohlédl na hodiny. Bylo téměř poledne. Protáhl jsem si bolavá záda a zvedl dioptrické brýle na čelo. Už jsem byl starý. Starší, než

Vlk a drak

Vyrůstala jsem v zemi tak krásné, až se tajil dech. Obklopovala mě příroda; lesy někdy temné a neproniknutelné, jindy laskavé a zvoucí. Stromy mi za líných odpolední vyprávěli ševelivými hlasy příběhy svých dlouhých životů. V létě jsme se vyhřívali na slunci a v zimě se k sobě tiskli, abychom se vzájemně zahřáli. Někdy byl hlad, ukrutný svíravý pocit v žaludku,

Síla slov

Slovo…již ten souzvuk písmen ladně stékající po jazyku, může mít v sobě sílu, laskavost, opravdovost, vášeň i originalitu, ale zároveň také surovost, lstivost, opovržení, vulgaritu a otrockost. Slovo může být slabé i silné, krásné i ošklivé, hluboké či plytké, vášnivé i vlažné. Slova mají neskutečný potenciál. A právě proto jsou stejnou měrou žádoucí i nežádoucí. My

Všechno to zlé za zrcadlem

Budu Ti vyprávět pohádku. Tak se tu pěkně usaď a poslouchej. A prosím, nepřerušuj mě…, protože to řeknu jen jednou a víckrát ne. Bylo jaro, jednou, kdysi dávno… Ano, já vím, že i teď je jaro, ale prosím, už mě nepřerušuj. Prostě tu jenom seď a poslouchej, co Ti chci říct. Protože to řeknu jen

Instantní návod

Mí drazí, rozhodla jsem se přes dlouhé mlčení promluvit. Zároveň se k vám obracím s žádostí. Neberte si to prosím osobně. Jen mám dojem, že se od mé předešlé prosby nic nezměnilo. Denně mi přichází velké množství dotazů a v mých silách není je přečíst, natož na ně odpovědět. A stále mám pocit, jako by vás, těch co