Objektivismus – první setkání

Identifikujte dominantní filosofii ve společnosti a můžete předpovědět její budoucnost.

Ayn Rand and the Prophecy of Atlas Shrugged

V roce 0 se narodil člověk, který způsobil myšlenkovou a duchovní revoluci. V roce 1905 se narodila žena, která způsobila další…

Je to už několik let, co jsem na Wikipedii nějakou shodou okolností narazil na jméno Ayn Randové. Nevím, co jsem hledal původně, ale u jejího medailonku jsem docela dlouho zůstal.

Po přibližně 2000 stranách textu jsem si její filosofii velmi oblíbil a po dalším zkoumání ji téměř beze zbytku přijal jako životní krédo. Je sice fakt, že v některých ohledech by zasloužila revizi, protože svět se mezitím opět vyvinul, ale hlavní principy, morálka a etika objektivismu, mi jsou hodně sympatické.

Oťukávání

Ale to předbíhám a ke všem důvodům se ještě dostanu. V ČR ví o objektivismu velmi málo lidí. Povědomí se lehce zvýšilo díky vydání Atlasovy vzpoury v češtině, ale i tak je to pole několika skupinek.

V USA má vlastní institut, kurzy a přednášky a po padesáti letech je konečně doceňováno jeho poselství. Proč? Protože Ayn Rand zachytila už během let 1940 – 1960 základy krize, která následně postihla USA a posléze celý svět v dnešních dnech. Nešlo ani o konkrétní události, spíše o velmi jemné výhybky v myšlení člověka a tím pádem celé společnosti, které se vydalo určitým směrem. Asi jak když vám lusknutí na jednom konci pouště vyvolá na druhém přívalovou vlnu. Nevidíte ji, ale je tady.

Atlasova vzpoura (anglicky Atlas Shrugged) se dnes v moha směrech reálně odehrává. Literárně je řazena mezi antiutopické romány s prvky romance a scifi. To scifi už přílis neplatí.

Během studování jejího životopisu jak v češtině, tak anglicky, jsem na narazil na svazek Fountainhead. V češtině vyšel jako Zdroj a jde o její první dílo, kterému se dostalo širšího zájmu a bylo i zfilmováno.

Takže asi za dva týdny jsem stál na Břevnově před místní pobočkou Městské knihovny a držel v ruce bichli obsahující asi 800 stránek. Jen jsem tam tak stál a četl si stále dokola úryvek s předmluvy na zadní obálce…a už tehdy jsem věděl, že mám v ruce něco zvláštního a něco, na co nezapomenu.

,,Není v povaze člověka – ani žádné jiné živé bytosti – začínat tím, že se dobrovolně vzdá, že si plivne do tváře a zatratí život; na to je třeba procesu mravní zkázy, jenž je u každého jedince jiný. Někteří se vzdávají pod dotekem prvního tlaku, někteří se zaprodají, někteří padají pomalu a nepostřehnutelně, až vyhasnou úplně, aniž by věděli, kde a jak svůj oheň ztratili. Pak se všichni ztratí v nekonečném bahně svých starších předchůdců, kteří jim neustále opakují, že dospělost znamená netrvat na svých názorech, bezpečí znamená netrvat na svých hodnotách a praktičnost znamená netrvat na své hrdosti. A přesto se někteří nevzdají, jdou dál a vědí, že nelze zradit vlastní oheň, učí se, jak mu dát tvar, význam a jak ho uskutečnit.“ (Ayn Rand, předmluva k 25. Výročí prvního vydání, str. 11)

První svazek

Zažili jste někdy ten pocit, kdy čtete řádky, které naprosto přesně říkají, co si myslíte, ale co jste nikdy nedokázali přesně formulovat? Zdroj je jimi de facto napěchován.

Podrobnější recenze Zdroje je na Umění výběru.

Ale přímo k objektivismu, abych tu neglorifikoval jen jeden svazek.

„Můžeme ignorovat realitu. Ale nemůžeme ignorovat následky našeho ignorování reality.“

Ayn Rand

Hlavním pilířem této filosofie je člověk sám. Ne bůh, ani žádná jiná nadpřirozená bytost. Bůh konkrétně nemá v této filosofii místo. Z mnoha důvodů. Objektivismus je v podtitulu nazván filosofií pro život na zemi a přesně to je jeho účelem –  poskytnout racionální nástroj k řízení vlastního života.

Smyslem života je v jeho perspektivě hledání vlastního štěstí. To může mít mnoho podob, ale cestou k němu je hrdost na vlastní úspěchy, absence studu za ně, absence toho, že vlastní život člověka je jakousi vinou a že bychom se měli stále někomu klanět za to, že jsme lidé.

Ano, člověk sám

Ano, jsme lidé – lidé s chybami i schopnostmi, lidé padající i stoupající. Ale vyslovujme to, že jsme lidé, s adekvátní hrdostí. Objektivismus neuznává prvotní hřích. Dle Randové se člověk rodí s tím, že nikomu nic nedluží, stejně jako nikdo nedluží nic jemu. Samozřejmě zpočátku obdrží spoustu věcí zdarma, respektive jako investici, kterou později splatí tu tím, tu oním způsobem. Aspoň většina z nás tak činí, k těm dalším se ještě dostanu.

Nástrojem člověka pro poznání světa jsou jeho smysly a jeho mozek. Mozek, do kterého v rámci evoluce investoval a který mu přinesl jak spoustu trápení, tak obrovské úspěchy napříč historií. V rámci politiky uznává Randová pouze čistý kapitalismus, jakožto systém, který dovoluje každému jednotlivci se v rámci svých schopností adekvátně vypracovat. Ovšem jen tehdy, pokud mu nejsou stavěny do cesty umělé překážky.

Ty vidí v přebujelé státní sféře a ve státních zásazích do přirozeného ekonomického vývoje. Je totiž chybou si myslet, že pokud se člověk pro něco rozhodně, že se to okamžitě stane. Realita není poslušna našemu vědomí, je to naopak. Pouze mnozí státní úředníci si stále myslí, že když vezmou hlavičkovaný papír, napíší na něj příkaz a otisknou pod něj kus dřeva s gumičkou ve tvaru razítka, že se realita začne chovat jinak. Nezačne.

„Pouze vláda umí vzít nejkvalitnější papír a nejkvalitnější inkoust a jejich spojením vytvořit něco, co nemá absolutně žádnou hodnotu.“

Milton Friedman

Podle zásluh, nikoli potřeb

Obdiv Randové ke kapitalismu nepramení jen tak z ničeho. Narodila se v Rusku roku 1905 a její otec vlastnil několik obchodů, které vybudoval vlastníma rukama. Ona sama se podle vlastních slov rozhodla v devíti letech, že se stane spisovatelkou a od té chvíle tomuto cíli podřídila veškeré své snažení. Vystudovala filosofii a historii, za prvé kvůli tříbení vlastního myšlení, za druhé aby zjistila, co všechno ovlivňovalo člověka a jeho ducha.

Kolem dvacátého roku svého života emigrovala sama do Spojených Států. Do těch se dostala na začátku éry jejich obrovské prosperity. Ovšem už tady a v té době viděla ony kořeny, které o více jak padesát let později způsobily to, co vidíme dnes ve zprávách. Amerika byla na rozcestí. Nebylo to vidět, ale působilo to na společnost. Bylo to vnitřní rozcestí člověka mezi individualismem a kolektivismem.

Důvodem, proč mnoho lidí stále vnímá objektivismus naprosto negativně (pokud o něm vůbec kdy slyšeli) je fakt, že Ayn Rand přehodnotila několik běžně používaných termínů a používá je v odlišném smyslu, než jaký je obvyklý. Obvyklost totiž neznamená hned správnost.

Její základní ctností člověka je racionální egoismus. Pod ním si ovšem skoro všichni představí sebestřednost, tedy to, že jdu za svým cílem bez ohledu na ostatní, kolikrát i přes mrtvoly. Ovšem racionální egoismus není nic jiného než to, že nevyužívám ostatní ke svým cílům a stejně tak dbám na to, aby ostatní nevyužívali mě.

Což nijak nebrání vzájemným a oboustranně výhodným dohodám jakéhokoli směru a druhu. Tedy směně hodnot za hodnoty. Jinak se totiž svobodné vztahy budovat nedají. Na osobních hodnotách je celý systém postaven. Proto také Ayn Rand považuje za totální zlo altruismus, který v jejích očích není pomáháním ostatním – můžete zachránit půlku světa a nebýt přitom altruista – ale primárně obětováním sebe sama a svých hodnot pro hodnoty menší nebo nulové.

Pomoc jako dobrovolnost, nikoli povinnost

Na druhé straně podle vlastních slov rozhodně nezatracuje pomoc ostatním. Pokud tak někdo činí z vlastního rozhodnutí a pokud to není jeho primárním účelem života. Za takových podmínek je naprosto v pořádku pomáhat ostatním, pokud chceme. Ale nedělejme z toho ctnost. Stejně tak, pokud je pro vás někdo hodnotou (rodina, partner, přátelé) je záhodno se o ně postarat, pokud sami nemohou, vyjít jim vstříc a pomáhat si vzájemně.

Pokud je někdo z mé rodiny nemocný a já si mám vybrat, jestli jít do hospody nebo si šetřit peníze na léky pro nemocného, pak velmi rád zůstanu doma, protože dotyčný je pro mě hodnotou. Pokud ale jdu již s léky po schodech a místo pro léčení člena své rodiny je věnuji někomu cizímu, kdo pro mě žádnou hodnotu nemá, pak se dopouštím právě onoho čistého zla altruismu. Což je přesně dogma křesťanů – tedy etika založená na rozdání sebe sama ostatním.

Aby člověk mohl dávat ostatním, musí nejdříve mít něco, co by dával. Pokud používá vlastní schopnosti a talent a je vytrvalý, nejspíše i v minimálních podmínkách časem uspěje a něco vytvoří.

Altruistický přístup ovšem u tohoto postupu začíná od konce. Chce nejdříve, aby jedince vydával maximum pro ostatní a teprve někde na konci (pokud vůbec) mu milostivě dovolí postarat se sám o sebe. Dotyčný pak nemá absolutně žádnou motivaci k vlastní aktivitě, protože o cokoli se byť jen pokusí, okamžitě je zastaven a i minimální plody jeho snažení mají okamžitě apriori připadnout druhým. Navíc, pokud za ně něco chce na oplátku, je většinou zlynčován davem s tím, že touha po poctivém výdělku je zločinem.

Svázani stereotypem

V různé podobě a intenzitě se tímto způsobem chovala a chová valná většina společnosti. Úspěch je dneska prostě zločin a hřích. Máte poslouchat názor většiny, kupovat si módní věci, založit si životní pojištění a penzijní připojištění, pořídit si děti a hypotéku, protože tak SE TO PROSTĚ DĚLÁ. Pokud děláte něco jiného nebo stávající věci jinak, jste za excentrika. A protože většina z nás stále hledá potvrzení sebe samotného v názoru ostatních, máme problém tento přístup změnit.

A hlavně i stran těch, kteří tohle překonali a skutečně něčeho dosáhli a nestarají se tolik (pokud vůbec) o stanovisko ostatních ke svému konání i osobě, máme rozporuplné pocity. Kolikrát se zároveň přidáváme k davu, který je kritizuje, ale v hloubi duše je obdivujeme a říkáme si, že chceme být vlastně na jejich místě.

Vykašlete se na to a žijte podle sebe.

Lidé vám řeknou, že jste se změnili tehdy, když přestanete dělat to, co chtějí oni.

Změňte myšlení a změní se zbytek

Může to být ukazatel toho, že jste skutečně vykročili jinou cestou než většina ostatních. A pokud vy vidíte výsledky a vy sami se cítíte dobře, jděte si za tím.

„Jsem muž, který miluje svůj život. Jsem muž, který neobětuje to, co miluje ani svoje hodnoty. Zbavil jsem vás vašich obětí a tím zničil váš svět. A jestli se ptáte, proč umíráte, jsem muž, který vám to teď řekne.

Slyšeli jste, že tohle je věk morální krize. Říkali jste si to sami, napůl ve strachu, napůl v naději, že tenhle svět nemá smysl. Plakali jste nad tím, že lidské hříchy ničí svět. A prokleli jste lidskou povahu za to, že odmítala praktikovat ctnosti, které jste na od ní chtěli.

Protože vaše ctnost znamená obětování, chtěli jste víc obětování od každého úspěchu, který pro vás byl katastrofou. Ve jménu návratu k morálce jste obětovali všechno to zlo, které jste považovali za důvod svého souboje.

Obětovali jste rozum víře, obětovali jste bohatství potřebě, obětovali jste sebevědomí sebezapření, obětovali jste radost povinnosti. Zničili jste všechno to, co jste považovali za zlo a dosáhli toho, co považujete za dobro. Proč se tedy třesete v hrůze při pohledu na svět kolem vás? Ten svět není produkt vašich hříchů. Je to produkt vašich ctností. Je to váš morální ideál přenesený do reality ve své plné a konečné dokonalosti. Bojovali jste za něj, snili jste oněm a přáli jste si ho.“

Tento výňatek Atlasu Shrugged v mém volném překladu snad shrnuje nejpodstatnější esenci objektivismu. A snad byly i předchozí řádky dost srozumitelné na to, aby dávala pravý smysl i následující přísaha.

Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka ani po druhém člověku chtít, aby žil pro mne.

John Galt, Atlasova vzpoura

Važte si schopných a vyžeňte ze svého kožichu parazity. Přečtěte si Zdroj…a buďte i sami Zdrojem.

Zveřejněno na webu autora.