O povaze šlechtictví

Zlaté staré časy ten středověk. Pravda, do velkolepých kamenných sálů sem tam nějaký ten průvan zabloudil, chrup nás často bolavěl a leckjaký ksindl nás chtěl připravit o naše zasloužené postavení. Služebné často nebyly bůhví jaké krasavice, práci ale odváděly dobrou a když si pán řekl, vždy si daly říct, jestli mi rozumíte. Hehe. Co mě obzvlášť dohánělo k šílenství, byla všelijaká havěť a hmyzočišstvo, které se mi někdy zahnízdilo v šatstvu. Ale jídlo, panečku! Vypasená selátka a ryby naložené v solích a další druhy lahodného masa kořeněná bylinami z nedalekých luk posbíranými babkami kořenářkami a darem dány mně za mé úslužné činy. Vždyť jen díky mně mají práci a obživu. Kdo jiný by jim dal právo obdělávat má pole a sbírat ovoce z mých sadů. Pravda, občas se najde i taková chamrať, cházka, která tvrdí, že je pracovat nutím. A když si nezamanou vyčítat mi nátlak, nařknou mojí osobu z nedostatečné odměny! Cházka povídám! Což nemá každý vlastní chatrč? Nenosí každý svůj prostý šat? A desátky jsou prý příliš vysoké! Rok co rok obstárám nové náčiní, aby mohli celý den spokojeně pracovat a neměli si na co stěžovat. A to já musím pořádat šlechtické hony, hostiny a bály ve svých sálech, kde ostatní šlechtu hostím drahým vínem a výběrovou zvěřinou a jejich dámy drahým hedvábím, ze kterého jejich švadlenky utkají překrásný šat. A to jen ve prospěch pokladnice, aby moji poddaní mohli mít své chatrče, pytlovinu na ošacení a na daně církvi by zůstaly mi mé lány a pole, která by mohli zrána do stmívání obdělávat a nemít starosti s přebytkem jímž se musm trápit já.

Omluvte mne za mé zapálení, pročeš jsem se provinil chybnou volbou času, kterým jsem k Vám
znenadání začal hovořit. Již dávno totiž nejsem pánem, snad jen ten šlechtický titul zůstal mi na rtech. Nyní jsem odsouzen k pouhému pozorování a hodnocení počínání šlechty nové. Jsem udiven z dnešních poměrů, které začaly panovat, leč musím ponechat skutečnost, že i nadále se šlechta snaží zbytečně nezatěžovat poddané, nebo občany jak jsou dnes zváni, přebytečnými materiálními statky a drží je dostatečně od krutých realit kolem nich. Vlastně také už od dětství, ale poněkud odlišnými způsby, než byly známy za mých dob. Pomoc při práci na šlechtických polích dnes nahradily podivné peklostroje, jejichž přesný princip fungování je absolutně mimo mé chápaní, ale musím říct, že fungují dokonale. Předpokládám, že je to práce učených alchymistů a mágů, kteří zakleli tyto předměty hypnotizující mocí světel vycházející z jejich zrcadlupodobnému povrchu. Říkají tomu obrazovka. To světlo je způsobeno nejspíše nějakými tajemnými zaklínacími obrazci. Nejdříve to byly velké tvaru truhle podobné předměty se zrcadlem vpředu, kde obrazce vznikaly tak jak byl přístroj začarován. Poté ale vznikly nové podobné přístroje. Daleko menší také s podobným zrcátkem, ten byl ale dozajista výtvorem skutečných mudrců neboť hypnotizuje tak dokonale, že nutí nejen drobotinu ba i rostlé rolníky/občany na toto zrcátko ťukat, aby se zjevovaly další obrazce hypnotizující k novému ťukání. Zdát se to může býti vskutku složité, však složitost si nezadá s účinností a promyšleností, neb poddanstvo nové doby je ochotno si tyto přístroje kupovat i na své náklady. Drobotou dokonce i vyžadovány po dospělích. Vskutku geniální. Takových přístrojů vznikl počet téměř rovnající se hvězdám na nebi. Některé ovládají pomocí podivných držátek s knoflíčky, které se musí do zbláznění mačkat. Jiné používají desku s písmeny, na kterou je nutno také ťukat a ještě k tomu je zapotřebí trápit jistý druh hlodavce. Nejdokonalejší jest, že všechno jde používat najednou.

Vskutku dobrá cesta aby se důležité záležitosti přenechaly v rukou zasloužených, aby spravovali majetky a ulehčili tak svým nevolníkům. Jedna věc se však nezměnila. Sice dnes už poddaní neobdělávají pole, nýbrž robotují ve velkých hradech, kde v některých jsou právě ony přístroje konstruovány, do dnešních dob musejí vypadat šlechtické residence – dnes už ne kamenné, kočáry – dnes už bez koní a šat – dnes už né tak zdobený a pestrý, ale přesto vzbuzující úctu – honosnější a nákladnější než jiných šlechticů, aby se jejich poddaným žilo stále lépe. Ano, důležitost šlechty je zachována. Snad jen způsob zaměstnání nižších tříd se změnilo ba dokonce zdokonalilo. A přestože já starý šlechtic z dob dávných Vám pravdu musím říct – funguje to!