Mistr Jan Hus – nejslavnější český katolík

Prvním domorodým velikánem a nejznámějším mučedníkem domorodého kmene je kněz Jan Hus. Zeptáš-li se domorodců na Jana Husa, řeknou ti, že byl upálen proto, že kritizoval církevní odpustky. Nejdříve, milý cizozemče, si vysvětleme, co jsou to ty odpustky. Zvláště pokud nejsi z Evropy, může ti tento termín být neznámý. Přitom se odpustky používají dodnes. Uveďme si příklad. Boháč a nobelovský oceněnec Al Gore, největší z ekologů, kudy chodí, tudy káže, že lidem hrozí nebezpečí kvůli skleníkovým plynům. Neměli by tedy spotřebovávat tolik věcí, aby se mohla omezit výroba v továrnách a komíny nemusely kouřit. Měli by méně topit, svítit a sprchovat se jen jednou týdně v teplé vodě, aby nemuselo být vyráběno tolik elektřiny a elektrárenské komíny by nevypouštěly skleníkové plyny. Lidé by neměli tolik jezdit, a když tak na kole, aby výfukové plyny neposlaly do atmosféry CO2. Taky by lidé neměli jíst hovězí, protože krávy na pastvách hodně prdí a vypouští metan. Bydlet by měli v malých energeticky nenáročných bytech, aby se zahřívali vlastním tělesným teplem. Když tyto rady lidstvo nedodrží, přijde globální oteplení, které se projeví tak, že se oteplí, a když se neoteplí tak se ochladí, buď přijdou tropy, nebo doba ledová, buď bude pořád pršet a budou povodně nebo zemi zachvátí hrozné sucho. Rozpustí se všechen led, ostrovy se potopí a zahynou lední medvědi. Všechna tato varování musí nejsvatější z ekologů zvěstovat lidem po celém světě. Proto neúnavně přednáší na všemožných konferencích, na něž létá soukromým tryskáčem, který vydá skleníkových plynů za všechny argentinské krávy. Když přijede domů do vily o ploše 1200 m2, elektricky vytápěné s padesátimetrovým vyhřívaným bazénem s umělým vlnobitím, odpočívá zaslouženě po vykonané práci kochajíc se pohledem na přilehlý park, tonoucí v nočním osvětlení. Pokud si snad myslíš, milý cizozemče, že Al Gore je pokrytec, pak se hrubě mýlíš. Al Gore si totiž zakoupí tzv. emisní povolenky a tím za vyrobené skleníkové plyny zaplatí. Protože je bohatý, může si koupit tolik povolenek, že mu to vyjde tak, že přírodě prospívá. Statisticky vzato, zeměkouli škodí víc mexický rolník, který se celý den plahočí s motykou na svém políčku a živí se výhradně fazolemi. Ty jsou jak známo nadýmavé a trávicí proces zemědělce je proto hotovou ekologickou katastrofou.

Emisní povolenky existovaly již ve středověku, jen byly nazývány odpustky a netýkaly se skleníkových plynů. Tyto odpustky si kupovali od církve středověcí boháči, kteří nechtěli být hříšníky a nechtěli přijít do pekla. Žít bez hříchu bylo ovšem dosti nepohodlné, stejně jako je dneska nepohodlné žít podle ekologických přikázání svatého Gora. Středověcí boháči tedy vesele lhali, kradli, opíjeli se a smilnili v rozporu s přikázáními církve svaté, potom zakoupili něco odpustků a ze statistického hlediska byli menšími hříšníky než mnich poustevník, modlící se celý den uprostřed lesa. Jan Hus nazval tento postup svatokupčením a kritizoval za něj církev a papeže. Tehdy byl označen za kacíře, dnes bychom jej nejspíš nazvali klimaskeptikem.

Jan Hus byla česká obdoba Martina Luthera, či Jana Kalvína, přišel jen o něco dříve a taky hůře skončil. Nebyl to asi moc příjemný parťák do společnosti, přesto byla jeho kritika církve chápána pozitivně i mocnými tehdejšího světa. Jan Hus vystudoval teologii na pražské universitě, kde i sám učil a dotáhl to nakonec až na rektora. Proslulým se ovšem stal až svými kázáními v Betlémské kapli, která pojmula až tři tisíce posluchačů. V tehdejší Praze byl mezi kněžími naprostou jedničkou a jeho fanoušci pocházeli z různých společenských vrstev, od městské chudiny až po královnu Žofii, manželku Václava IV. Základem pro jeho názory bylo učení anglického teologa Johna Wycliffa. Až do roku 1411 nic nenasvědčovalo tomu, že by Hus měl nějak špatně skončit. I v českých zemích byli kněží reformátoři již před Husem a všichni přežili. Hus však své teologické názory hlásal nepoměrně širšímu obecenstvu. Král Václav IV. mu byl nakloněn nebo alespoň proti němu nepodnikal žádné kroky. Jistě mu byl sympatický Husův názor, že panovník může církvi sáhnout na majetek, jestliže se představitelé církve nechovají mravně. Václava IV. jistě potěšil i Husův přístup k vraždě Jana Nepomuckého, o níž se přezíravě vyslovil, že neví, proč by se neměly konat bohoslužby v celé zemi, kvůli smrti nějakého popa. To od něj příliš kolegiální nebylo. Jan Hus měl však vzácný dar poštvat proti sobě i ty, kteří mu vyjadřovali sympatie. Když se po roce 1410 začala situace hrotit a Hus kvůli interdiktu opustil Prahu, snažil se Václav najít nějaký kompromis, aby se Husovi neublížilo, ale zároveň, aby nebyli popuzeni církevní otcové. Hus mu situaci neulehčil. Naopak. Když se začaly prodávat v roce 1412 v Praze odpustky, jejichž prodej sám Václav povolil a měl z něj provizi, Hus tuto akci napadl, čímž nepřímo vystoupil proti svému dosavadnímu ochránci. V Praze vypukly nepokoje, které byly potlačeny, a tři nejagilnější výtržníci byli popraveni. Hus je označil za mučedníky a bojovníky Kristovy. Ještě v roce 1413 se Václav snažil o dojednání kompromisu mezi Husem a církví, byl však Husem striktně odmítnut a tímto okamžikem se od něj král odvrací a Hus vykročil na cestu ke kostnické hranici.

Na Husa je vydána papežem klatba a má se dostavit před církevní soud. Hus se proti rozhodnutí papeže odvolal k samotnému Kristu jako nejvyššímu soudci. To byl dobrý tah. Krista jako spravedlivého soudce nikdo zpochybnit nemohl, měl však dlouhé projednávací lhůty. Nakonec Hus přistoupil na to, že namísto s Kristem, se spokojí s církevním koncilem, který byl svolán do Kostnice. Velké úsilí ke svolání koncilu vynaložil římský a uherský král Zikmund, bratr českého krále Václava. Aby se Hus cítil bezpečnější, vydal mu ochranný glejt. Již víš, milý cizozemče, jak to nakonec mezi Zikmundem a Husem dopadlo. V podstatě se nemohly na koncilu potkat rozdílnější osoby. O Husovi se například ví, že se bál žen. Děsily ho hluboké dekolty středověkých krasavic. Zikmund se žen nebál a žádný dekolt ho nikdy nevystrašil. I když Zikmund je historiky právem obviňován, že má na Husově smrti podíl, přeci jen jeho záměrem nebyla Husova smrt. Jeho cílem bylo smíření Husa s církví a odstranění papežského schizmatu. S Husem bylo ale těžké pořízení, což už poznal Václav IV. I Zikmund se zpočátku Husa zastával. Když přijel do Kostnice, byl již Hus uvězněn, ačkoliv měl Zikmundův glejt a papež garantoval, že po Kostnici se může volně pohybovat, i kdyby zabil vlastního bratra. Zabíjet bratra nebylo třeba. Hus byl uvězněn, když se rozšířila šeptanda, že chce z Kostnice prchnout. Zikmund dorazil do Kostnice na Štědrý den roku 1414, a když se dozvěděl o uvěznění Husa, rozzuřil se a v cholerickém záchvatu vykřikoval, že Husa osvobodí, i kdyby měl rozsekat dveře jeho vězení vlastníma rukama. Nakonec se ale uklidnil, dveře zůstaly ušetřeny a Zikmund dospěl k názoru, že Hus nemůže být překážkou úspěšnému završení koncilu. Zikmund věřil, že se všechno nějak urovná. Domníval se, že tak trochu ustoupí Hus, tak trochu teologové a všechno bude v pořádku. Jaksi nepochopil, koho že má na obou stranách konfliktu. Na jedné straně ctihodné církevní otce, kteří si za drahý peníz koupili nějaký církevní úřad, aby měli zajištěnu doživotní prebendu a teď by nějaký pomatenec z jihočeské vesnice chtěl, aby jim zdroj příjmů byl zabaven světskou mocí, protože jej nabyli svatokupectvím. Na druhé straně ne příliš vzdělaný teolog, který vykládá písmo svaté svým vlastním radikálním výkladem a za tímto výkladem až fanaticky stojí. Husovi Zikmund zajistil veřejná slyšení, některých se i účastnil, ale moc Husa ani jeho odpůrce nevnímal. Učené teologické pře mu byly cizí. Abys, milý cizozemče, pochopil, co ve skutečnosti slyšení před koncilem znamenalo, pak věz, že ani samotnému papeži nebylo v Kostnici takové slyšení umožněno.

Samotný Hus si vývoj situace také představoval trochu jinak. V jiráskovsky laděných filmech je líčeno, jak mistr čelil všemu protivenství, přes den nekonečně vyslýchán a přes noc přikován ke stěně vlhké kobky. Ve skutečnosti se Hus snažil zpočátku kličkovat. Když mu otcové předhodili Wycliffovi články, popřel Hus, že by názory v nich obsažené zastával. Když mu předhodili jeho komentář k papežské bule, která právě tyto názory odsoudila jako bludné, svedl Hus autorství na Jana z Jesenice, Husova advokáta. Patrně zastával názor, že jako právník stejně musí přijít do pekla a že mu tedy nemůže nijak uškodit. Jeho průvodce Jana z Chlumu Husovo chování natolik rozladilo, že jej obvinil, že odstupuje od pravdy. Hus je koncilem vyzýván, aby odvolal svá tvrzení a odvolací formule byla poměrně umírněná. Hus totiž o mnohých výrocích, které mu byly připisovány, tvrdil, že je vůbec nevyřkl. Toho se chytil Zikmund. Přišlo mu nelogické, aby se Hus vzpíral odvolat něco, co nikdy neřekl. Zikmundova racionální úvaha byla taková, že přeci odvolání nikdy netvrzeného se ani tak dobrý syn boží jako Hus nedopustí prohřešku proti pravdě. Zikmundovy argumenty zaznamenal kronikář Petr z Mladoňovic, který byl výslechům přítomen. Když Zikmund poslouchal naléhání koncilních otců na odvolání bludů a Husovu obranu, že tyto bludy nikdy nevyřknul, oslovil Husa asi v tomto smyslu:

„Poslyš Huse! A proč bys nechtěl odpřisáhnout všechny bludné články, o nichž tvrdíš, že svědkové proti tobě špatně udávali? K tomu abych odpřisáhl všechny bludy, není přece potřeba, abych předtím nějaký blud držel.“

Ze Zikmundova hlediska jistě logická úvaha. Zikmund uvažoval tak, že klidně odvolá tvrzení, že slon létá, i když to předtím nikdy neřekl. Dogmatický Hus buď uvažoval jinak, nebo o držení bludů nemluvil pravdu. Přes Zikmundovu snahu, kdy se snažil Zikmund prostřednictvím českých pánů Husa ještě v červnu 1415 přesvědčit, aby odvolal, Husova neústupnost spíše rostla. Zikmund nakonec Husa obětoval, přesněji nechal koncilním otcům volnou ruku, jak s ním naloží, aby neohrozil výsledek koncilu. Pravdě věrný kněz byl obětován a církevní život šel dál. Nebylo to ostatně tak vzdálené Husově filosofii. Vždyť to byl on sám, který se v souvislosti s Janem Nepomuckým vyjádřil kdysi tak, že smrt jednoho popa by neměla narušit chod církevních obřadů. Hus byl upálen jako kacíř a do budoucna se stal mučedníkem pro všechny reformované církve, které se začaly od katolické církve oddělovat. Za svého mučedníka jej prohlásila rovněž pravoslavná církev a nakonec jej po 575 letech vzala na milost i církev katolická, která zalitovala jeho smrti a označila jej za svého reformátora. Kdyby Zikmund tušil, co z jeho smrti vzejde, patně by jej z vězení opravdu vysekal. Situaci ale nevyhodnotil správně, a když o rok později byl upálen v Kostnici další „viklefista“ Jeroným Pražský, mistr čtyř universit a ten, jenž Husovi z Anglie Wycliffovy spisy dovezl, bylo na průšvih zaděláno.

Zdejší domorodci mají Husa v oblibě. Neodvolal a nechal se totiž upálit v létě na začátku prázdnin, tento den se stal státním svátkem a tudíž placeným dnem volna. Domorodci tak mají volný den a v čase dovolených. Tento den navíc navazuje na další státní svátek. Jeho vzdělanější žák a skvělý rétor Jeroným Pražský, byl upálen 30. května následujícího roku. Taky dobré datum z hlediska počasí. Ovšem s druhým upáleným mučedníkem je to jako s druhým v pořadí v kterékoliv jiné činnosti. Třeba kosmonauti. Všichni znají Gagarina a Armstronga, ale kdo zná druhého muže na oběžné dráze Země a druhého muže na Měsíci? A tak upálení Jeronýma už žádný státní svátek nepřineslo.

(z knihy Kapesní průvodce inteligentního cizozemce v zemích Koruny české)