Liší se muži a ženy?

„Ženou se člověk nerodí, ale stává“ (Simone de Beauvoir).

Lidské chování je podmíněno jak biologicky, tak sociálně. V prvé řadě je důležité rozlišit pojmy: pohlaví a gender. Pohlaví je relativně trvalé a především biologicky podmíněné, zatímco gender je sociální konstrukt, podmíněný kulturou (Neculaesei, 2015). Zůstává otázka, zda odlišnosti v pohlaví mají vliv na odlišnosti genderu, či jsou rozdíly mezi muži a ženami skutečně tvořeny jen kulturou a socializací.

Téma pohlaví a problematiky rozdílů mezi muži a ženami se objevuje už v pravěku, kdy nám tehdejší umělci zanechali obrazy muže lovce a ženy Venuše, která plodí potomstvo, a prolíná historii lidstva až do 21. století. Primitivní mytologické koncepce ukazovaly paralelu propojení žen s měsícem a menstruační krev mohla působit magicky. Tendence muže znerovnoprávnit postavení obou pohlaví ve prospěch maskulinity může pramenit z prvotního strachu z mystické moci ženy (Campbell, 1991).

Moderní vědecké poznatky jsou rovněž dvojího druhu. Jedny jsou postaveny na neurologických a biologických základech a diskriminujících hypotézách. Druhé poznatky pocházejí z pera sociálních psychologů, které útočí na původní koncepce genderu a směřují k čím dál větší rovnoprávnosti.

Shrnující článek Třešňáka (2013) ilustruje tento spor o genderovou rovnoprávnost. Neurologické teorie se často vztahují k biologickým faktům, jako je skutečnost, že žena má o osm procent menší mozek, muži na rozdíl od žen jsou vystaveni produkci testosteronu ještě v prenatálním vývoji, či modernější výzkumy poukazují na odchylky v záznamech funkční magnetické rezonance při stejném působení na mozek muže a ženy. Na těchto vědeckých faktech jsou založeny hypotézy, které často vědecky potvrzené nejsou.

V populárně naučné literatuře se dočítáme, že mužský mozek a ženský mozek jsou zcela odlišného charakteru. Muži údajně řeší problémy použitím pouze jedné hemisféry, díky čemuž se dokáží zaměřit na jednu konkrétní činnost a systematicky pracovat. Ženy podle této teorie naopak využívají obou hemisfér a dokáží vyjadřovat emoce a věnovat se více úkolům najednou. Nevýhodou, jak autor článku udává je horší prostorová představivost. Výzkumy často odkazují na testosteron, jakožto prediktor strukturální přeměny mužského mozku.

Nemusím dodávat, že tyto teorie vedly k diskriminaci žen v moderní době, zabraňujíce ženám kolikrát v samotném přístupu ke vzdělání, což opět podporovalo stereotyp inteligenčně méně vyspělých žen. Dnes je na tyto závěry skepticky nahlíženo. Jak udává Třešňák (2013), dnes je jen velmi málo potvrzených rozdílů mezi pohlavími, které by měly nějaký vliv.

Opakovaným měřením se zjistilo, že velikost mozku nemá na funkčnost vliv, neboť muži i ženy v IQ testech skórovali stejně. Vliv testosteronu na strukturaci mozku byl prokázán jen u studie s mozkem kanárka, který se od lidského podstatně liší. Magnetická rezonance může vykazovat chybné hodnoty a není moudré upnout se k jedinému nástroji měření jakožto nositeli pravdivých důkazů. Závěry z výsledků magnetické rezonance dnes řada vědců považuje za pouze podpůrné a zpochybňuje jejich platnost.

Ptám se, jak může být přijat v rámci čisté vědy dále nezpochybňovaný axiom o funkci testosteronu jako argument, kterým bylo podepřeno tolik následujících studií, i kdyby byl nakonec pravdivý? Tato nedbalost mi připadá přinejmenším nebezpečná. Stereotypy podporující balast tvořený autoritami ve vědeckém poli pak může přinášet zvláště v mediálním vlivu problém s implementací stereotypů do vlastního sebe-konceptu žen (Fine, 2010) i do interpersonální percepce druhých v případě mužů. Vliv filmů a reklam dnes není zanedbatelný. Reklamy využívající stereotypy mohou snižovat zájem žen o vůdčí pozice. C. Fine (2010) píše, že muži i ženy měli podobný zájem vést nějakou skupinu, s výjimkou žen, které byly vystaveny těmto reklamám.

V pracovním prostředí, které je obvyklé pro muže, se ženy pravděpodobně nejčastěji setkávají s despektem, neboť si mohou připadat díky stereotypnímu postoji mužů, jako že mezi ně nepatří. Pokud žena nezmění obor, může se stát, že změní sebe a potlačí svou ženskost (Fine, 2010). Jednou z takových oblastí je podnikání.

Dnes se na rozdíly mezi pohlavími díváme více psychologicky. Přední představitelkou psychologického a na kulturu obráceného proudu je dnes Cordelia Fine. Předkládá důkazy, že rozdílů mezi muži a ženami je z biologického hlediska jen velmi málo a mnohem větší vliv přisuzuje kultuře a výchově ve stereotypním prostředí (Fine, 2010). Náboženské, filosofické a politické názory nám předávají hodnoty a normy, týkající se našich genderových rolí: povolení (co můžeme dělat), zákazy (co nesmíme dělat), chování, které je přijatelné pro muže a ženy atd. (Neculaesei, 2015). Učíme se být „správným“ mužem či ženou, podle určitých ve společnosti implicitně definovaných vzorců chování, které si neseme pravděpodobně ještě z oněch pravěkých dob.

Nechci tento obecně rozšířený postoj společnosti hodnotit. Zastánci stereotypů v podstatě navazují na tradici svých předchůdců. V průběhu dětství musí člověk přijmout spoustu věcí jako fakta a nediskutovat o nich. Např. zákony či pravidla jazyka musí přijmout, aniž chápe jejich význam, je-li nějaký. Může být obtížné odlišit společenská pravidla od stereotypů, které má smysl zpochybňovat. Ačkoli bojovníci proti stereotypům podle mého názoru prokázali zásadní vliv kultury na utváření jedince, je důležité si uvědomit, že reálné rozdíly mezi muži a ženami existují, ať už jsou způsobeny geneticky či sociálně a je třeba s nimi počítat u již socializovaných lidí. Klíčový vliv kritiků genetické diferenciace vidím v ovlivnění nových generací, které aktuální genderová stereotypizace při uvědomělých rodičích nemusí postihnout

Citace

• Campbell, J. (1991).The masks of God. (4 v.) New York: Arkana.
• Fine, C. (2010). Delusions of Gender: The Real Science Behind Sex Differences. London: Icon Books Ltd.
• NECULĂESEI (ONEA), A. (2015). CULTURE AND GENDER ROLE DIFFERENCES. 17(1), 31-35.
• Třešňák, P. (2013). Pravda o ženském mozku. Respekt, 34, pp. 44-48.