Kritéria komunikace s mimozemšťany aneb co musí být splněno

V této eseji se pokusím zpracovat kritéria, která jsou nezbytná pro to, aby mohla probíhat komunikace s mimozemskými bytostmi. V závěru práce se pak pokusím nastínit několik možných důsledků, jež by mohly z tohoto kontaktu vyplynout.

Prvotní otázka, která se nabízí, je jistě otázka samotné existence mimozemských bytostí. Na tuto otázku bychom mohli reagovat další otázkou, a to zdali je možná komunikace s mimozemskými bytostmi. A v neposlední řadě je nutné stanovit podmínky, za jakých by byla tato komunikace možná. Žádná z těchto tří otázek totiž není rozhodnutelná ve skutečném světě, proto se musíme posunout na pole myslitelného světa, který se velmi podobá světům vědecko-fantastické literatury a filmu.

Proč není žádná z těchto tří otázek rozhodnutelná ve skutečném světě? Protože neexistují nezvratné důkazy o existenci mimozemských bytostí schopných komunikace, a především ani neexistují nezvratné důkazy o existenci jakéhokoli mimozemského života. Avšak v duchu hesla „Co není vyloučeno, je možné“, musíme předpokládat, že mimozemské formy existují. Jejich existence však není uznaným faktem, avšak jejich existenci připouští Drakeova rovnice[1]. Přesuňme se tedy do myšleného světa, jehož všechny zákonitosti jsou naprosto stejné jako zákonitosti našeho skutečného světa. Tento myšlený svět má naprosto stejné fyzikální zákony a strukturu vesmíru jako skutečný svět a také veškeré organismy na naší planetě odpovídají svojí úrovní vývoje skutečnosti na naší planetě.

Abychom se mohli zaobírat otázkou komunikace s mimozemskými bytostmi, musíme připustit, že v tomto myšleném vesmíru a čase existují inteligentní mimozemské bytosti schopné komunikace. Nechť tedy existují. V této podmínce tedy splňujeme hned dva nezbytné předpoklady, samotnou existenci mimozemských bytostí a existenci mimozemských bytostí na takové úrovni vývoje, která jim dovoluje komunikaci.

Co ještě musí být splněno

Takže nyní se nacházíme ve vesmíru, jenž je velice podobný našemu, avšak nezvratně v něm existují mimozemské bytosti schopné komunikace. Ale vyvstává zde další problém, a to nekonečně velká rozlehlost vesmíru. Musíme tedy předpokládat, že:

1. Tyto bytosti žijí na planetě blízko Zemi, nebo jsou natolik vyspělé, že cestují mezi hvězdnými systémy a mohou se tak nacházet v přijatelné blízkosti Země, aby mohlo docházet ke komunikaci s přijatelnou časovou prodlevou[2].

2. Pokud tomu tak není, tak musí alespoň jedna ze zúčastněných stran, mimozemské bytosti nebo lidé, disponovat technologií umožňující komunikaci na velké vzdálenosti s přijatelnou časovou prodlevou. V takovémto případě jedna strana druhé tuto technologii poskytne během prvního kontaktu, nebo takovouto technologií disponují obě strany nezávisle na sobě. Nechť je alespoň jeden z těchto dvou předpokladů splněn.

Již zde vyvstává problém poskytnutí vyspělé technologie na velkou vzdálenost méně vyspělé civilizaci, nuže připusťme tedy, že se to podařilo.

Formy komunikace a možné problémy

Nyní se již dostáváme k samotné komunikaci. Začněme tedy komunikací ve formě textu, neboť komunikace prostřednictvím mluvené řeči je mnohem komplikovanější a budu se jí zaobírat později. Podívejme se tedy na problémy komunikace prostřednictvím textu.

1. Mimozemské bytosti čirou náhodou komunikují v nám známém jazyce.
   Komunikace je snadná a všichni se domluví.

2. Mimozemské bytosti komunikují v některém ze ztracených jazyků (např. mayština, etruština, rongo-rongo).
   Komunikace by byla zřejmě možná, ale trvalo by nějaký čas, než bychom se my tomuto jazyku naučili. Patrně by proces učení probíhal tak, že by byly sdíleny obrazy[3] toho, co daná slova znamenají.

3. Mimozemské bytosti používají svůj vlastní jazyk.
   Komunikace by byla opět pravděpodobně možná. Proces porozumění jazyku by byl stejný jako u bodu 2.

4. Mimozemské bytosti nevyužívají jazyk složený z písmen či piktogramů, který je postavený na jiných principech.
   Komunikace by byla opět teoreticky možná, ale problém naučení se jazyku přetrvává a samotný proces učení se jazyku by byl asi nadmíru složitý. Nejspíš se opět nabízí cesta přes obrazy znázorňující význam daného slova.

5. Jazyky jsou natolik odlišné, ani jedna strana není schopna porozumět tomu druhému.
   Možná je pouze omezená komunikace prostřednictvím obrazů. Komunikace je tedy ještě do jisté míry možná.

6. Mimozemské bytosti využívají jinou formu komunikace než jazyk a nejsou schopni se naučit žádný z našich jazyků.
   Jedinou možností komunikace zůstávají obrazy. Nabízí se možnost vytvoření umělého jazyka jen pro účely komunikace s těmito bytostmi (viz níže).

7. Mimozemské bytosti vnímají svět odlišně, nejsou tedy schopny rozpoznávat obrazy stejně jako my.
   Komunikace jakoukoli vizuální formou je možná jen prostřednictvím přístrojů upravujících obraz tak, aby jej byla schopna jedna i druhá strana sdílet.

8. Mimozemské bytosti nevnímají elektromagnetické záření[4], nebo jej vnímají zcela odlišně.
   Komunikace touto formou je nemožná.

Poznámka k bodům 2., 3. a 4.
Není zde řešena znalost jazyka na úrovni gramatiky. Jedná se pouze o dorozumění a porozumění sdělení. Osvojení si gramatiky by bylo patrně poměrně náročné, především v případě, že by naše jazyky byly v nějakém aspektu zásadně odlišné od jazyku mimozemských bytostí. Nemůžeme totiž předpokládat, že jejich logika je stejná jako naše, tudíž i jejich jazyk by mohl fungovat na odlišných principech.

Zatím jsme si tedy ukázali několik problémů a možných řešení, které by se mohly vyskytnout při komunikaci s mimozemskými bytostmi prostřednictvím vizuální (psané) formy komunikace. Nyní se zaměříme na mluvenou formu verbální komunikace, tedy prostřednictvím zvuků, tedy mechanického vlnění. Zde bychom mohli narazit na další bariéry.

1. Mimozemské bytosti vnímají mechanické vlnění o stejné vlnové délce jako my, nebo se jejich rozsah s naším částečně překrývá.
   Komunikace je možná.

2. Mimozemské bytosti vnímají jiné spektrum mechanického vlnění.
   Přímá komunikace je možná jen prostřednictvím přístroje upravujícího toto vlnění na potřebné vlnové délky.

3. Mimozemské bytosti nevnímají mechanické vlnění, nebo jej vnímají zcela odlišně než lidé.
   Komunikace prostřednictvím zvukového projevu je nemožná.

Vymezili jsme tedy podmínky, jež jsou nezbytné pro to, aby mohla probíhat komunikace mezi mimozemskou a naší civilizací.

Systémy komunikace a alternativní možnosti

Doposud jsme se vůbec nezabývali možnou mentální odlišností mimozemských bytostí. Je velmi pravděpodobné, že tyto bytosti budou velmi odlišné od nás, jejich vnitřní pochody budou s největší pravděpodobností fungovat na odlišné logice, obdobně jako rozdílně funguje logika mužů a žen. Záměrně nepoužívám výraz myšlenky, jelikož si nemůžeme být jisti tím, jestli v jejich myslích probíhají pochody takové, jaké bychom mohli myšlenkami nazvat. Jako příklad můžeme uvést třeba změněné stavy vědomí u lidí, kdy se mnohé věci manifestují jinak než myšlenkami a spousta procesů mysli probíhá třeba jen na bázi pocitů namísto myšlenek.

V případě neschopnosti jakékoli strany dorozumět se prostřednictvím jednoho z jazyků se nabízí možnost komunikovat prostřednictvím nějakých obecně platných zákonů, jevů či skutečností. Bylo by možné na jejich základě vytvořit umělý jazyk i s grafickou formou písma, například na základně vzhledu atomů. Zde by nezáleželo na tom, jak která civilizace nazývá konkrétní prvek, ale stačilo by vědět, co daná kombinace prvků znamená. Tedy byla by nutná komunikace na základě alespoň základních obrazů. Nespornou výhodou takovéhoto jazyka je jeho stálost, tedy že chemické prvky jako takové se nemění. Například vodík je vždy vodíkem za předpokladu, že má jeden proton a jeden elektron.

Jednou z možných výhod tohoto systému, za předpokladu že by byl ke komunikaci s mimozemskými bytostmi užíván jazykv textové formě, je ta, že by si jeho výslovnost mohla každý strana upravit dle svých potřeb. Tedy i v případě, že by jejich hlasový aparát byl natolik odlišný, že by komunikace na zvukové úrovni nemohla probíhat. Avšak takovéto užití rozlišného zvukového aparátu má také jednu nevýhodu. Pokud by hlasová výbava mimozemšťanů byla do určité míry kompatibilní s naší sluchovou výbavou a naopak, pak by bylo nepraktické užívat dvě zcela rozdílné formy mluveného jazyka pro stejný jazyk psaný.

Ostatně na téma toho, jaká forma respektive kombinace forem komunikace s mimozemšťany je nejlepší, by bylo možné napsat poměrně rozsáhlou práci, v níž by se musely zohlednit konkrétní podmínky a možnosti. Nepopírám, že by to bylo nejspíš zajímavé, ponořit se do takového rozboru, leč musím se přiznat k tomu, že na něj nemám síly. Proto se tedy budete muset spokojit s tím, co jsem vám doposud přednesl.

Co z toho plyne aneb na co se můžete těšit příště

Vymezili jsme si tedy kritéria, která jsou nezbytná pro to, aby byla komunikace s mimozemskými bytostmi vůbec možná. Nechť tedy jsou splněny tak, aby byla komunikace mohla probíhat. Měli bychom se teď alespoň stručně zaměřit na možné problémy, jež by mohly z komunikace s mimozemskými bytostmi vyvstat.

Pokud by byly mimozemské bytosti technicky vyspělejší a byly by shodou okolností v naší sluneční soustavě či poblíž, nebo by měly technologie, jimiž by se k nám mohly dopravit a byly by agresivní, mohly by nás buď vyhladit, nebo zotročit. Ať tak či tak, je to jedna z věcí, o které je nutné přemýšlet před tím, než se jakékoli mimozemské bytosti pokusíme kontaktovat.

Dalším, tentokrát zcela pozemským problémem by byla situace, kdy by s mimozemskými bytostmi komunikoval jeden nebo jen určitá skupina států. To by mohlo vést ke globální válce v případě, že by tento kontakt byl ostatním, jež by o něj měli zájem, upírán. Toto nebezpečí vyplývá zcela jasně z lidské povahy, stačí se podívat zpět v historii na války o kolonie či o zdroje.

To jsou dle mého názoru dva nejpravděpodobnější a nejzávažnější problémy, které by měly být zváženy před tím, než se vůbec pokusíme mimozemské bytosti kontaktovat. Prvnímu se patrně nemáme šanci vyhnout, je to do jisté míry otázka buď anebo. Zato druhému problému je velmi jednoduché předcházet a to tak, že by byla komunikace prováděna nadnárodním orgánem, jakým je třeba OSN, avšak domnívám se, že by bylo vhodné tento orgán nově ustanovit. Jednak by byla přesně definována jeho působnost a zároveň by byla snazší i jeho kontrola.

Co by nám mohla taková komunikace nabídnout? Bude záležet na vyspělosti mimozemské civilizace, ať již půjde o technickou vyspělost nebo o duševní či kulturní. Tu část, ve které by nad námi převažovali, by nám mohli poskytnout a v důsledku tak zvýšit úroveň civilizace lidské. Minimálně kulturní přínos by se měl dostavit v každém případě, protože jakýkoli styk s jinou kulturou obohacuje tu původní.

Přínosy jsem uvedl velmi zkratkovitě, ale v jejich případě velmi záleží na konkrétní civilizaci, s níž bychom se setkali a komunikovali. Rozepisovat jednotlivé možnosti přínosu, či naopak poskytnutí znalostí mi přijde příliš zdlouhavé a ostatně každý, kdo se textem prokousal až sem, si dokáže doplnit tuto rovnici s jednou neznámou. Ostatně v některé z dalších práci se ještě vrátím k tématu dopadu komunikace lidské společnosti s extraterestriální civilizací.

Malé ohlédnutí za odvedenou prací

Pokusil jsem se tedy vymezit, v jakém případě lze komunikovat s mimozemskými bytostmi a dále jaké podmínky musí být splněny. Jsem si zcela jist, že o tomto tématu by bylo možné napsat velmi dlouhou práci s podrobnou analýzou, avšak na tento úkol si věru netroufám. Diskuze o těchto problémech by mohla být vedena, a jelikož povaha a mysl lidí je velmi rozdílná, tudíž pohled každého z nás je jiný, myslím si, že by mohla být velmi podnětná a zajímavá.

Domnívám se však, že jsem obsáhl ta nejdůležitější kritéria, jež musí být splněna pro to, aby byla komunikace s mimozemskými bytostmi možná. V určitých místech sice cítím, že má analýza není zcela dokonalá, avšak lepšího výsledku jsem nebyl schopen dosáhnout. Možná bych toto mohl připsat na vrub absence nějaké výrazné opoziční síly, která by mohla vrhnout na toto téma nové světlo a jiný pohled. Avšak to není omluva a beru to jako přiměřenou kritiku svého výkonu a jako motivaci pro příští zlepšení.

Za sebe mohu jen říct, že bych chtěl být u toho, pokud by nás kontaktovaly nějaké mimozemské bytosti a to především, pokud by byly vyspělejší než my, jelikož je zde šance, že budou jak duševně tak i mentálně vyspělejší, tudíž by nám mohly náš pochroumaný svět pomoci přebudovat v něco lepšího.

Poznámky pod čarou:

[1] Tato rovnice je matematický vztah, který teoreticky umožňuje určit počet komunikaceschopných mimozemských civilizací existujících ve stejném okamžiku.

[2] Nelze přesně definovat, ale referenční hodnotou by mohl být čas odpovídající jedné generaci, tedy cca 50 rokům od odeslání k přijetí zprávy.

[3] V případě osobní komunikace jsou obrazy myšleny i posunky. Avšak v případě větší rozdílnosti mentality by byla tato komunikace patrně téměř nemožná.

[4] Elektromagnetické záření je kombinace příčného a postupného vlnění magnetického a elektrického pole, jehož součástí je také světlo, což je pro nás viditelná část tohoto záření o přibližné délce 390–790 nm. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektromagnetické_záření.