Jan Hus očima nevěřícího

A je celkem zřejmé, proč určití katolíci tento názor zastávají. Jsou to často ti, kteří se ukájejí pohledem na rozsáhlou a komplexní strukturu církevní instituce, metaforicky připomínající architekturu katedrál. Je to cosi jako manažersko-byrokratické porno, povýšené na to největší a nejsvětější dílo pod sluncem.

Jsou katolíci, kteří vám v soukromí přiznají, (jako jeden nejmenovaný bývalý český muslim EHM! EHM!), že příběh o Ježíši a mnoho prvků katolické teologie a liturgie jim připadají úplně absurdní a nedají se brát vážně, ale že církev jakožto organizovaná instituce se svými funkcemi, svátostmi, řeholními řády, školstvím atd. je prostě tak skvělá, že toho boha vidí v ní samotné, v její struktuře, uspořádání a funkčnosti. Což je samo o sobě na palici, protože jsou i lidé, kteří mají podobně vzrušující stavy když si uvědomí že jsou součástí struktury třeba Babišova Agrofertu. Tribalismus. Ostatně tuhle věc řeší i děcka když jdou do puberty. Jsem v partě lidí a někam patřím. Jéééj, to je vodvaz!!!

Zpět k Husovi. To že byl věřící, že byl kněz a že byl členem katolické církve (což musel být v 15. století každý, pokud ho nelákala kariéra vyvrhela a potenciálně také předčasně zesnulé mrtvoly), není to hlavní, i když to katolíci v souvislosti s ním vždycky uvádějí na prvním místě. A není to ani poloha církevního reformátora, z jehož odkazu čerpal Luther a jiní, to by byla jenom jiná forma tribalismu, my vs. oni.

Tou nejcennější věcí na Husovi ani není ta poloha sociálního revolucionáře (provádějícího revoluci “pod rouškou náboženství”), kterou mu z velké části uměle přišili Zdeněk Nejedlý, Otakar Vávra a komunistická mašinérie v 50. letech. Ne.

Tím hlavním, co na Janu Husovi je obdivuhodné pro každého člověka bez ohledu na to, v co věří, a současně důvod, proč Husa jak katolíci tak i komunisté a jiní lidé posedlí funkčností organizace nenávidí, je že to byl člověk, který se postavil šikaně instituce. Který ukázal na to, jak je ta “skvělá” organizace, se svou hierarchií a uspořádaností hnusná a plná lidí, často ve vlivných pozicích, kteří by za jiných okolností patřili mezi tu největší morální špínu společnosti a zde rozhodují o životech ostatních. Lotři, které by každý vyhnal ode dveří svého domu s holí v ruce, se v kněžském rouchu stávají nedotknutelnými, a ostatní mají povinnost je poslouchat. Hus ukázal na zrůdný stav, který mnoho organizovaných uskupení sdílí i dnes, od církví, úřadů, přes korporátní firmy až po guerillové bojůvky. Odlidštěný stav, který je výsledkem praxe, kdy vyplněné kolonky, podle předpisů vykonané obřady, ideologicky nezávadné úkony, dodržování různých šikanózních a absurdních opatření a bezmezná loajalita vůči diktované ideologii má větší cenu než upřímně podaná ruka a poskytnutá pomoc, dobře vykonaná práce, dobrá rada, či spravedlivé rozhodnutí.

Hus se stal archetypem reformátora jakékoliv organizace, nikoli jen církve. Člověka, který boří, aby mohl stavět jinak a lépe. Člověka, který řeže do rány, aby z ní vytekl hnis a ona se mohla zahojit. Je to člověk, který se postavil moci instituce, postavil se její šikaně a jejímu hnusu a nepodlehl jim. A to je ta nejcennější část jeho odkazu pro každého člověka.