Jak by vypadal svět, kdyby neexistovaly emoce?

Úvod

Co to jsou emoce? A jak bychom je definovali? Učebnice psychologie hovoří poměrně samozřejmě o tomto jevu, nicméně pro tento odborný esej bych rád emoce definoval ze své vlastní perspektivy, abych mohl využít nové pojetí emocí, jakožto pojmů, v následující analýze situace, možném řešení otázky z úvodu a ve stanovení výhod a nevýhod stavu bez emocí.

Nakonečný charakterizuje emoce: „Jako mentální stav, charakterizovaný cítěním s různým tělesným doprovodem, který vyjadřuje vztah k objektu. Dále jsou emoce excitovaný stav mysli, doprovázený cíleně zaměřeným chováním, afektivním stavem, který byl vyvolán určitou překážkou nebo dočasným nedokončením akce. Jde o dynamický projev instinktu, který následuje jako organizovaná odpověď organizmu na podnět a to převážně prostřednictvím autonomní nervové soustavy.“ (Nakonečný, 1997).

Já bych si dovolil z této definice vycházet, avšak ještě ji dále upřesnit pro potřeby tohoto eseje. Jaké jsou perspektivy náhledu na emoce jako na pojem? Prve lze předpokládat emoce jakožto důsledek působení hormonů a mozku.

Emoce mohou být také opakem rozumu. Stejně jako máme hmotnou a duchovní stránku, pudy a svobodnou vůli, tak máme emoce a rozum, dva protiklady- emocionální a racionální přístup k řešení problémů atd. Vzájemně se vylučují, nicméně každý z nás je má oba v určitém poměru v sobě obsažené.

Emoce mohou být také produktem evoluce, tedy fyziologickou reakcí organismu na nebezpečí. „Fight and flight response“ je podmíněn emocemi. Mohli bychom říci, že emoce se vyvinuly, aby napomohly našemu přežití.

Pak lze o emocích uvažovat jako o průvodním jevu, přidávajícím hodnotu jakékoli percipované skutečnosti.

Poté, co jsme nastolili definice, se můžeme pustit do rozboru samotného námětu a pokusit se odpovědět na otázku predeterminovanou v úvodu.

Rozbor

Lze emoce nemít? Ano, a to hned v několika případech. Jednak pokud odstraníme příslušná mozková centra. Takovým mozkovým centrem je zejména amygdala. Díky ní vnímáme emoce. Představme si ji jako Brno. Emoce jsou jako auta, která jedou do Brna po dálnici. Když něco vnímá člověk, který má amygdalu narušenou, je to jako kdyby auta jela z Prahy a směřovala přímo na Vídeň, aniž vůbec do Brna zavítala. Člověka s podobnou poruchou lze nazývat psychopat. Může se tak narodit, může se mu to stát v průběhu života na základě biologického poškození mozku. Rozpozná se tak, že na PET (pozitronová emisní tomografie) se mu nerozsvítí amygdala. (Bakalash & Riemer, 2013). Psychopat přemýšlí zcela bez emocí, chladnou matematickou logikou a racionalitou. (Blair, 2003). Necítí emoce, tudíž ani vinu, jen kalkuluje výhody- např. pokud by si spočítal, že milion dolarů je vyšší hodnota, než hodnota jeho babičky, klidně by zabil pro milion svoji babičku a vůbec by mu to nepřišlo nesprávné.

Ne, emoce z nás dělají živé soustavy. Umělá inteligence je schopná, nebo přinejmenším jednoho dne zřejmě bude schopná, racionálně uvažovat, nicméně pouze skutečně životem disponující bytosti vlastní emoce. I zvířata mají emoce (i když jen primární), tzv. vyšší emoce má pouze člověk (je to tedy jedna z charakteristik, které definují člověka v jeho vymezení ve světě). Mám silnou tendenci se domnívat, že bez emocí bychom nebyli lidmi, ale stroji.

Podíl v životě

Jak se emoce podílejí na našich životech? Co všechno ovlivňují? Člověk není racionální tvor, jak by si mohli myslet mnozí osvícenští pokračovatelé Descartésovy tradice, nepřevládá v něm chladný logos a účelný racio, jak by si přáli ještě dnes mnozí vědci. Člověk je především emocionální tvor. Emoce ovlivňují jeho rozhodování asi z 98%, přičemž na rozum připadají pouhé 2 procenta. Řekneme si: vždyť využíváme rozum, řídíme se jakýmsi řádem, nejsme podrobeni chaosu a iracionalitě, ale nebudeme mít pravdu. Ve skutečnosti jen zpětně racionalizujeme své počiny, které vznikly na základě emocionálních dispozic. Vytváříme si neprůstřelný štít rozumových konstrukcí a tento štít stavíme mezi nás a svět, aby nikdo nepřišel na to (ideálně ani my sami), jaké síly s námi hýbou, protože se za emoce stydíme.

Kde vznikla tato tendence, zakrývat a potlačovat své emoce? Připomíná mi to Viktoriánskou či pruskou výchovu autoritativního typu, kdy hlavními ctnostmi byla disciplína, silná vůle a poslušnost, z čehož Freud odvozoval své teorie o potlačování pudů, které se po čase musí projevit v nějaké neurotické nebo psychotické podobě. Pokud potlačíme emoce, co nám zbude? Jsme ostatně vůbec něčeho takového schopni? Kde se projeví tyto vytěsněné emoce? Nejsou pudy s emocemi velmi silně propojeny?

Jaké by to bylo, kdyby nebyly?

Jelikož bychom necítili žádné uspokojení, neexistovalo by vůbec štěstí. Považuji štěstí vedle lásky a úspěchu za jednu ze základních hodnot, které můj život ovlivňují. Možná je to jen můj názor, avšak neumím si představit svět bez štěstí. Nebyl by jen nudný, byl by pro mne noční můrou, ačkoli a právě proto, že bych si to ani nepřipouštěl, nemít emoce. Kromě toho povědomí emoce u jednoho může napomoct při identifikaci emocí u druhých. (Brabec, 2012). Ve světě bez emocí by nebyla téměř žádná smysluplná interakce s druhými.

Kromě toho bez emocí bychom neměli přirozené impulzy a reakce na nebezpečné podněty jako je např. strach. Neexistence emocí by byla vlastně zodpovědná za naši smrt. Je důležité si uvědomit, že emoce jsou pro nás nepostradatelné v tomto ohledu. Když na nás zaútočí šelma, utečeme, nebo se bráníme. Strach nás aktivuje. To by se bez emocí nestalo, a my bychom byli sežráni.

Namísto emocí?

Nastolili jsme si základní výhody a nevýhody stavu společnosti a člověka bez emocí. Odpověděli jsme si na otázku: jaké by to bylo, kdyby nebyly. Nyní se budeme věnovat další zajímavé otázce: Co by bylo, kdyby nebyly? Co by je nahradilo? Předvedeme čtyři možnosti, což neodebírá na důležitosti ostatním možnostem, které tato práce neobsahuje, nýbrž vyzdvihuje ty, které mi připadaly nejzajímavější.

Rozum?

Příklad takového světa jsme mohli pozorovat ve Star Tracku, v rase Vulkánců. Nedisponovali žádnými emocemi. Byla to rasa bytostí, která v sobě veškeré emoce potlačila, aby tak dala průchod logice a svět konečně dostal systém.

Čistý stimul a reakce?

Skutečně by dokázalo pouhé reagování na podněty podle přesně stanoveného vzorce nahradit něco tak komplexního, intenzivního, motivačního a biologicky efektivního, jako jsou emoce? Připomíná mi to návrat do jeskyně… možná, že tohle by vedlo ke stavu horšímu, než zvíře, neboť zvířata mají alespoň základní projevy libosti/nelibosti, strachu, atd. Pokud by emoce nahradilo S-R schéma, přiblížíme se nejvíce vlastně červům. Výhodou by byla absolutní jednoduchost vztahů a jednání. Vše by bylo předvídatelné. Kdokoli by chtěl cokoli provést, přesně by dopředu znal důsledky svých činů a to celospolečensky. Svět by byl možná jednodušší, efektivnější a produktivnější… možná.

Ještě chaotičtější systém?

Emoce představují určitý chaos. Nevíme, co druzí lidé udělají, nevíme, co se jim přežene přes hlavu. To může být potenciálně společensky nebezpečné. Nelze totiž předvídat ani chování zdravého člověka, natož psychicky narušeného. Pokud se rozhodne o spáchání nějakého činu, díky emocím často nedovedeme určit, do jaké nám může uškodit. Entropie (míra neuspořádanosti systému) je zde vysoká. Co kdyby však emoce zmizely a nahradil by je systém s ještě vyšší entropií, řekněme ad absurdum na maximu? Dle mého názoru, by emoce byl schopný suplementovat tento ještě chaotičtější systém. Pozvedl by iracionalitu při chování a jednání na 100%. Mohlo by se zdát, že větší iracionalita by zapříčinila kolaps všeho. Lidé by ztratili své jistoty, své iluze bezpečí. Na druhou stranu by mohl vzniknout řád i tomto chaosu.

Pakliže by skutečně veškeré emoce byly nahrazeny absolutní iracionalitou, náhodností, možná by vzniklo v psychické rovině něco jako praoceán, ve kterém údajně vznikl kdysi z anorganických sloučenin život. Představme si, že by se na poli jakési kolektivní mysli společnosti, na poli ideové báse udál obdobný zázrak, jako když vznikl život. Co by bylo produktem? Jak by se to vyvíjelo? To prozatím nelze určit, kvůli nedostatku poznání a vývoje mentálních vzorců v současné době. Kromě toho, jedná se o hypotetický konstrukt.

Nic?

Co kdyby emoce nenahradilo nic a přesto by vymizely? Již by je nebylo potřeba, zmizel by jejich biologický smysl. Bavíme se o post-apokalyptické vizi, či o budoucnosti, ke které podvědomě všichni směřujeme (viz snaha zlogizovat stroje a mechanizovat živé soustavy)? Jsou skutečně emoce tak nezbytné a nenahraditelné, že mají výsadní právo disponovat naším potenciálem při procesu usuzování? Co by nám vlastně zbylo? Dvě procenta. Rozum by je v tomto scénáři nezastoupil. Jak bychom vůbec mohli něco dělat? Kdyby emoce prostě zmizely, jako kouzelným proutkem, zůstaneme pasivně stát na místě a zemřeme. Ano, zemřeme. Nebudeme mít totiž potřebu hladu, žízně, nebudeme vnímat ani bolest, ani strach, žádnou motivaci k tomu, abychom se ještě kdy hýbali, abychom někam šli… proč taky, když jsme ztratili svůj hnací motor?

Závěr

Kdybych měl shrnout tuto práci, prve jsem definoval pojmy, jež jsem následně účelově využil při rozboru stěžejního tématu. Poté jsem se zamýšlel nad vlivem emocí v našem životě a došel jsem k závěru, že působí na člověka velmi silně. Ke konci jsem nastolil dvě otázky: „jaké by to bylo, kdyby emoce nebyly?“ a „co by přišlo na jejich místo?“ Podal jsem výčet jednotlivých případů, které mi přišly logické a pokusil se o jejich vysvětlení a hypotetické uvedení jejich konceptu do praxe.

Věřím tomu, že tato práce může napomoct mnoha lidem v uvědomění, že emoce jsou důležitou složkou našich osobností a utvářejí, motivují, proměňují neustále náš život. Dovolíte-li mi ještě jednu metaforu: jsou kořením v rizotu života. Bez nich bychom rizoto zahodili, protože by bylo zcela bez chuti. Život bez emocí je to největší utrpení, které se nám v životě může stát, ačkoli jej v daném stavu již necítíme…

Použité zdroje:

Blair, J. (2003). Neurobiological basis of psychopathy. Retrieved from BJPsych: http://bjp.rcpsych.org/content/182/1/5.full

Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia. ISBN 80-200-0625-7.

Bakalash, T., & Riemer, H. (2013). Exploring Ad-Elicited Emotional Arousal and Memory for the Ad Using fMRI. Journal Of Advertising, 42(4), 275-291. doi:10.1080/00913367.2013.768065

Brabec, C. M., Gfeller, J. D., & Ross, M. J. (2012). An exploration of relationships among measures of social cognition, decision making, and emotional intelligence. Journal Of Clinical & Experimental Neuropsychology, 34(8), 887-894. doi:10.1080/13803395.2012.698599