Emoce ruší racionalitu

V nedávné diskuzi v Budějovicích jsem si chtě nechtě musel zahrát na pesimistu a ďáblova advokáta. Mluvili jsme o dezinformacích a hoaxech, o tom, jak potřebná je mediální gramotnost, kritické myšlení a proč je dobré dávat si bacha na to, čemu na internetu uvěřit.  Jenže já si nemyslím, že si s pouhou znalostí postupů ( třeba jak média fungují, jak vypadá hoax atd. ) vystačíme.

Obecně se v debatě o dezinformacích hrubě podceňují dvě věci, které mají přitom pro lidské jednání zásadní význam. Totiž psychika a emoce.

Z hlediska sociální psychologie víme o lidech, že se racionálně rozhodují jen někdy, a to obvykle za vhodných podmínek. Platí přitom, že pod tlakem, stresem a vlivem silných emocí racionální rozhodování funguje jen velmi omezeně.

To je jeden z důvodů, proč falešné zprávy, propaganda, ale třeba i marketing tak často operují právě s vyhrocenými náladami, strašením a strachem.  Vystrašený člověk je člověk neracionální.

Ale to není všechno. S emocemi souvisejí i další sklony lidské psychiky jako:

Lidé se totiž přirozeně vyhýbají informacím, které by jejich libovolné přesvědčení narušovaly.
Když už zjistí něco, co svědčí proti jejich názoru, odmítnou tomu vesměs věřit.
Mnohem snadněji umíme najít chyby u těch, se kterými nesouhlasíme než opačně.
Lidé obvykle považují radikálnější změnu názorů v zásadních věcech za slabost.
A v neposlední řadě hádky s názorovými odpůrci vedou k posílení stávajících postojů.

To jsem si nevymyslel. To je soupis klasických myšlenkových chyb, jak je popsal v devadesátých letech psycholog Sutherland.

V žádném případě nevolám po podceňování mediální a čtenářské gramotnosti, nebo kritického myšlení. Bez žádné z těchto věcí se neobejdeme.

Jenže se mi zdá – že to nestačí. Že bez práce s emocionálními obsahy, bez snahy o zvyšování emocionální odolnosti se ve vyhrocených situacích stejně lidé promění v bytosti myslící na půl plynu.

Článek byl publikován na webu autora.