Dekor Islámu

Arabeska. Představí si každý z vás onu chutnou želatinovou hvězdičku, nebo srdíčko, napůl máčené v čokoládě? Tak vás zklamu, ale já momentálně nemám na mysli Arabesky, které se hojně vyskytují v našich domácnostech v období Vánoc. Já bych vás nyní chtěla lehce zasvětit do toho, jak je to se vzory, jež se používají v islámské architektuře a umění celkově.

Když budu mluvit sama za sebe, architektura islámu se pro mě svým dekorem stala lehkou záhadou a také skutečností, která mě okouzluje. Pokaždé, když se dostanu k nějakému takovému vzoru, srdce mi zaplesá a žasnu, jak je možné vytvořit i v monumentálním měřítku tak dokonalou plochu. Ta složitost, spletitost, čistota, harmonie, symetrie a ukázková práce musí ohromit každého.

Nyní zpátky k té želé cukrovince. Arabeskou se nazývá arabský dekor, nejčastěji užitý na architektuře. Arabeska je též druhem povídky, ale to už brouzdám někde úplně jinde. Onen arabský dekor neboli arabeska, nese tři základní pilíře. Dle odborných termínů se dělí na dekor řádu, dekor růstu a dekor kaligrafie. Islám totiž uznává pouze abstraktní umění, proto mají dekory opravdu široké pole působnosti a například taková zvířata v umění byste hledali marně. Pokládají to za rozptýlení. Natož pak zobrazování osob, to je v islámu striktně zakázáno. Ačkoli- nebylo tomu tak vždy. Pár výjimek by se našlo někdy na začátku islámských dějin či v šíitském prostředí. V zásadě je ale tento zákaz dodržován dodnes. Když se nad tím zamyslím, tak zákaz zobrazování lidí a zvířat určitě vedl k tomu, že islámští umělci začali vytvářet takto fantastické ornamenty a dokázali je tak skvěle propracovat, protože nemohli zvěčnit nic jiného…

Nejvíce geometrický a pravidelný, můžeme říci i ostrý a úhledný je dekor řádu. Tento dekor se skládá z přímých a rovných čar, různých geometrických tvarů. V takto dokonalé spleti čar můžeme najít krystaly ledu, diamanty či vločky. Celkově zde převažuje modrá barva a to i ve svých různých odstínech od azurových až po tmavou modř. Z plochy pokryté tímto dekorem čiší onen řád, klid a harmonie. Pokud jste již někdy mohli spatřit takto vyzdobené stěny mešit, byť jen na fotografii, určitě jste se museli pozastavit nad tím, jak vůbec člověk dokáže vytvořit takto dokonalou věc? Sebemenší odchylky byste totiž hledali marně, protože při vytváření takovýchto dekorací používali oni nadaní lidé složitý matematický princip. A ten se podařilo vědcům rozluštit až v sedmdesátých letech minulého století! Islámská kultura musela být ve středověku mnohem pokročilejší, než jak tomu bylo v Evropě.

Dekor růstu je mému srdci nejbližší. Je jemný, oblý a téměř florální. Inspiraci čerpá z vlnobití moře, rostlin a ženského principu. Různé šlahouny či stužky se proplétají ve složité obrazce a mohou se soustředit například do kruhů. Dokonce je zde možné spojovat geometrické a rostlinné tvary, ale důležité je, aby růst neohrožoval řád a řád nepopíral růst. Vše musí být vyrovnané a nic by nemělo mít nějakým způsobem navrch. Sama tíhnu k tvorbě podobných vzorů, většinou ve formě mandal a samotná práce je na tom ohromně uklidňující. Mandala totiž znamená něco jako magický kruh a stal se z ní nekulturní symbol jednoty a rovnováhy a dalo by se říct, že i něco takového by se mohlo promítat do islámského umění.

Třetí a nejdůležitější v islámském umění je dekor kaligrafie- nyní je to také jedno z nejuznávanějších umění. Kaligrafie je krasopis a i tímto způsobem jsou vyzdobeny stavby v arabském světě. Kaligrafie se prolíná s dekorem dvou předešlých řádů, a to především na glazovaných kachlích, které jsou pak používány k výzdobě vnějších i vnitřních stěn budov. Uplatnění ale našla i jinde, na předmětech denní potřeby, dokonce i v hrobkách. Kaligrafie je vnímána jako symbol pro jednotu, sílu a krásu, z písma vyzařuje moc a často písmo plní funkci upozorňovací a vlastně veškeré náboženství islámu se šířilo za pomoci knihy- tudíž písma. Arabský text působí na naše české oči divně, zvláštně a velmi se liší od všeho, na co jsme zvyklí. Při prvním pohledu leckoho nenapadne to, že se jedná o písmo, nýbrž právě o nějaký typ dekoru. Obzvláště pokud je jinak „obyčejné“ arabské písmo doplněno o diakritiku, která původně chybí, vzniká zcela nový vjem a mnozí jej přirovnávají k rozkvetlé zahradě.

Islám je v jádru své věci krásný. Je krásný v drobnostech, ve své zdobnosti a může být krásný i ve své jinakosti. A tady přichází na řadu člověk, který má své vlastní oči a svůj vlastní pohled a dokáže si o islámském umění udělat svůj vlastní obrázek. Možná jste dočetli až sem a možná se i vy do takovýchto struktur trošičku zamilujete, možná jste skončili čtení u nadpisu a nikdy nepřijdete na kloub tomu, že u všeho, co nás obklopuje, můžete najít tu pravou podstatu v krásných maličkostech.