Duben – Právo na smrt? Archív
Právo na smrt? Přirozeněji snad zní právo na život. Tu otázku si v životě může položit člověk zejména ve chvíli, kdy se cítí beznadějně zoufalý, kdy se mu vytrácí smysl života nebo kdy fyzicky nebo psychicky trpí. Odpovědět může ovšem každý člověk jinak. Je to spíše filozofická otázka. Nahlížet na odpověď může jednotlivec jinak než společnost.
Smrt bývá považována za „to po životě“, ovšem není smrt spíše součástí života? Od kdy vlastně vnímáme smrt jako negativní? Málokdo smýšlí o vlastním životě jako o bezchybném díle Božím. I věřící se smrti bojí a čas od času na svůj život zanevřou. Konec čeká nás všechny, bez rozdílu pohlaví, věku či stavu konta. Je
Jsem Smrt. Nemám to slovo ráda. Zní to jako nadávka nebo jehličnatý strom. Víc by se mi líbil politicky korektní výraz „nepřítomnost života“, ale to se asi ještě dlouho neujme. A přitom život není než vzácným a nepatrným zábleskem existence uvnitř mne, bublinkou vzduchu ve vakuovém oceánu, nekonečném čase, jenž ji obklopuje ze všech stran.
Smrt. Jediná jistota, již obdržíme s balíčkem života, ať už je sebevětší či kvalitní, od kterékoli firmy.Kde je život, tam je i smrt. Je to tak samozřejmé jako se stín vytváří s každým naším krokem do světla světa. Jak jsme se tedy mohli vůbec dostat k úvahám o smrti jakožto našem právu, privilegiu svobodné bytosti? První, co
Pocítil to někdy snad už každý. Když má milovaná prababička před několika týdny v požehnaném věku devadesáti tří let opustila tento svět, vlastně mě to nepřekvapilo. Ačkoliv jsem celý její pohřeb proplakala a vlastně jsem brečela už od chvíle, kdy jsem naposledy v otevřené rakvi před obřadem stiskla její ledovou ruku a pohlédla do pokojné
Právo na život je něčím nediskutovatelným. Všichni ho máme. Právo na smrt jako naopak něco velice kontroverzního. Vlastně nemáme možnost legálně, svobodně a bez následků spáchat sebevraždu. Není tenhle aspekt tak trochu k zamyšlení? Aktivní eutanazie (usmrcení pacienta lékařem na žádost pacienta) je legální prozatím jen v zemích Beneluxu, (v Belgii od roku 2011 dokonce i pro
Vzhledem k tomu, že se ve své službě kněze setkávám poměrně často s nevyléčitelně nemocnými a umírajícími, chtěl bych do této eseje především vložit zkušenosti ze své praxe, které – jak už to bývá – někdy relativizují jednoznačná a fundamentální stanoviska. Začnu základním výčtem důvodů pro a proti eutanazii, ale pak bych se chtěl především pozastavit u několika
Smrt a umírání jsou nedílnou součástí existence každého z nás, ve veřejné diskuzi se jim ale stále nedostává tolik prostoru, kolik by si podle mě zasloužily. Přičtěme to tomu, že umírající lidé nemohou pořádat pochody ani zakládat organizace a zdravým se do toho moc nechce, jakoby tím mohli smrt přivolat. Nicméně všichni se jednou dočkáme