Společnost Archív
Když se tak dívám na malé děti, napadá mě spousta odpovědí pro mnoho mých otázek. Jejich upřímný pláč, láska a rychle pomíjiví hněv mi připomínají, kdo vlastně my lidé jsme. Mezi dospělými jedinci už těžko rozpoznám přirozené od osvojeného a tím pádem je i celkem složité se v lidském druhu vyznat. Přitom skutečnou povahu člověka můžeme vidět
Dnešní situace zneužívání mladší generace, ale i starších lidí, klidně i důchodců, je přímo alarmující. Stačí si dát dohromady několik čísel, která se běžně povalují na internetu. Různé sítě (většinou sociální) na obyčejných lidech rýžují tak velké množství peněz, až se to zdá k neuvěření. Podívejme se na to, kolik času mají děti a adolescenti
Každý smrtelník touží po ocenění, každý smrtelník touží potom, aby zanechal svou stopu v dějinách. Zvláště osoby, které získají určitý věhlas, přímo prahnou po tom, aby jejich jméno bylo vytesáno na nějakém čestném místě a na kamenné hlavy jejich soch srali na náměstích holubi. Než nastaly časy novověku, byla jediným oceňovatelem velikosti toho či onoho církev
Vždycky tam ta šedá zeď stála. Vypadala jako hlídač na hranici dvou městských čtvrtí. Za mlžných dní se krčila v tichu mezi pavlačovými domy, jindy vyhřívala omšelá záda v paprscích poledního slunce jako stará kočka. Nikdo nevěděl, proč zrovna tady kdosi postavil výlepovou plochu. Nikdy na ní nic neviselo. Byl to přinejmenším překvapivý úkaz v naší moderní době,
Sedím a píši, zatímco za humny si už armády takzvaných uprchlíků brousí nože a chystají se najít azyl mě pod okny. Sedím tu a píši, místo toho, abych vyšel do ulic, ukázat vládě oprátku. Přesto doufám, že moje varování snad někoho osloví. Jsem ochránce našich tradic, jsem ochránce naší kultury a nedovolím, aby byla pošlapána
V dnešní době neuvěřitelného a nezastavitelného technického pokroku, která je ovládaná nespočtem nejrůznějších zbraní, člověk zapomíná na něco, čím byl obdařen již za nepaměti. Slovo. Schopnost řeči je to, co nás odlišuje od světa zvířat. Představuje prakticky jediný rozdíl mezi člověkem a ostatními primáty. Jediná zbraň, kterou jsme stvořili nikoli my sami, nýbrž příroda během procesu
Dělení na Sunnity a Šíity je téměř stejně staré, jako islámské náboženství samo. Vzniklo krátce po smrti proroka Mohammeda a jeho příčinou byl spor o to, kdo se může stát právoplatným chalífou. Snahou Šíitů bylo omezit tuto pravomoc pouze na Mohammedovi potomky, ale v rámci Islámu zůstali v menšině. Šíitský Islám se ve větší míře prosadil pouze
Hrdina Dostojevského románu Zločin a trest Raskolnikov zabije lichvářku a její sestru. Potom onemocní, trpí snad nervovou horečkou. Román analyzuje Raskolnikovo nitro, svědomí, vše vyústí v přijetí viny, přijetí Boha, jež přináší určité smíření a odpuštění, stejně jako cit Soni. Román z roku 1866 analyzuje jedno z dilemat, které se zdá naplno propuknout ve století následujícím: Je-li Bůh
Resumé: Tato seminární práce se zabývá vyobrazováním symbolů kříže ve veřejném prostoru z právního hlediska. Za cíl jsem si kladla místo krucifixů v evropském veřejném prostoru pochopit a vymezit především na základě klíčových rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. V úvodu se čtenář může seznámit se stručnými informacemi o vývoji kříže jako náboženského symbolu. Ve druhé části práce,
V minulém článku jsem psal o tom, že pro člověka neexistuje žádná pravda, protože zkrátka nedokáže poznat, co je „pravdivé“, možná existuje něco jako absolutní pravda, ale to přes naše problémy v poznávání nedokáže s určitostí říct. I přes zřejmé důkazy z minulého článku a přes mnohá prohlášení světově známých filosofů o neexistenci pravdy resp. o nemožnosti skutečného poznání