Společnost Archív
Zamyšlení v podobě obrany humanitního vzdělání; o tom, proč se lidé znovu učí nenávidět vzdělání, kdo je za to zodpovědný, komu to vyhovuje a proč bude nakonec zotročená společnost litovat likvidace akademické veřejnosti, po které volají extrémisté. Na první pohled se může zdát, že se česká společnost dostala do stavu eskalujícího střetu vyhrocených vášní. Ve
Náboženství, víra… co to vlastně je? Můj názor je takový, že každý by měl věřit jen v to, co chce. Jít s davem je úplná blbost. Každý věříme v něco jiného. Já osobně se za věřící nepovažuju. Myslím tím, to, že bych asi neřekla, že věřím v Boha. Ano, mám pocit, že někdo nad námi je, ale ne Bůh,
Předem říkám, že o tématu imigrantů nejsem zdaleka tak informována, jak bych asi měla být, aby tato úvaha mohla být objektivní. Přesto se pokusím vysvětlit, jak to vidím já, promítnout vám film na svém plátně. Jestliže chci objasnit celý svůj pohled na věc, musím začít úplně někde jinde a omluvte mě, ale jsem vážně nejmizernější
Již J. S. Mill zastával dle mého mínění legitimní názor, že smyslem jakékoliv civilizace je vývoj, zdokonalení sebe sama za účelem poskytnutí co nejšťastnějšího života jednotlivci. Pokud přijmeme tezi, že posmrtný život není vědecky ověřený ani ověřitelný a že tudíž skutečně může být názor, že smrtí jednotlivce to všechno končí, pravdivý, je vcelku logické, že
Jak je možné, že si lidé na rušné ulici nevšimnou ležícího člověka, zatímco na opuštěné cestě mu přispěchají na pomoc? Opravdu přítomnost druhých odrazuje jedince od zásahu v nouzových situacích? A je na místě morální rozhořčení nad apatickými diváky? Efekt přihlížejícího je známý také pod označením „syndrom nezúčastněného diváka“ či „apatického diváka“ a odkazuje na
Pojem feminismus bývá v dnešní obě velmi často nesprávně chápán a interpretován. Většina lidí si pod ním představí ženu jednadvacátého století s přehnaně, často až vyhroceně radikálními názory na muže toužící získat nad opačným pohlavím převahu. Kořeny a myšlenky hnutí za ženská práva ale sahají daleko hlouběji. Jeho primárním cílem bylo přece získání základních lidských práv a
Když se procházíme městem, můžeme spatřit mnoho mladých (a třeba pro nás atraktivních) lidí, kteří zrovna ve chvíli, kdy je míjíme, pohled našich očí snadno přehlédnou. Protože si vytváří selfies. Sledují přitom sami sebe anebo se naopak dívají na své přátele ze sociálních sítí? V psychologických výzkumech či ve vyšetřování se používá jednocestné zrcadlo. Před zrcadlem
Nebezpečí poplašných zpráv spočívá hlavně v tom, že sebeabsurdnější tvrzení, pokládají-li jej lidé za realitu, stává se realitou ve svých důsledcích. „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali,“ poznamenal ve svém díle The Life of Reason americký filosof a spisovatel George Santayana a ta věta vešla do dějin. Martin
Začalo to článkem o opravdu mladých rodičích. Nebo spíše maminkách, které tatínky poznaly jen na oněch pár inkriminovaných minut. Mocpřemýšlející grafička: Radost pohledět, některé holky vypadají, že jim je tak 10 roků… Milý zvukař: A všecky vypadají dost zničeně. Mocpřemýšlející grafička: To jo, ani jedna z toho očividně nemá absolutně žádnou radost. Ale to je fakt mazec.
V naší společnosti je přirozené patřit do mnoha různých skupin. To, kam patříme, však často také zkresluje naše vnímání a negativním způsobem může ovlivňovat naše chování k zástupcům ostatních skupin. Ve svém extrému tento běžný psychologický jev může vést až ke xenofobii. Lidé mají tendenci svoji skupinu zvýhodňovat, adorovat a přijmout nekriticky její hodnoty. Ostatní