Témata Archív
Kvalita školního vzdělávání se zhoršuje. Proč? Je hodně důvodů, o kterých se mluví. Jsou ale i důvody, o kterých se tolik nemluví, přitom jsou zásadní a klíčové: škola žákům a studentům nabízí prakticky stále totéž jako před staletími, ale svět se mění a potřebuje něco jiného. Je to horší, než to bývalo Panuje všeobecné přesvědčení,
Je jedna hodina v noci a mně je špatně ze všeho, nejvíc však ze sebe samé. To ostatní by se ještě dalo přežít, před tím se dá utéct. Když budu chtít, dokážu všechno. Když budu chtít, uteču celému světu. Ale sobě ne. Protože když nevyjdu se sebou, neexistuji. Nebo jsem schizofrenička. Přemýšlím a klesám tak
Mysleli jste si, že to s politickou korektností nemůže být horší? Že její vrchol už byl dosažen? Omyl. Naše současná realita směřuje k děsivému uspořádání světa z románu 1984 od Orwella rychleji, než by se zdálo. Na „newspeak“ politické korektnosti jsme si už tak nějak zvykli a děláme si z toho spíše srandu. Stejně jako
Článek Saši Uhlové v Respektu č. 21 mě natolik zaujal, že jsem se rozhodl k tomu něco dodat. Ekonomické těžkosti, se kterými tolik lidí dnes zápasí, a to i přes zdánlivé bohatství naší společnosti, je téma, které mě vždy zajímalo a poněkud trápilo, ačkoliv naštěstí nemohu říct, že jsem se v podobné situaci někdy ocitl. Nemůžu si pomoci:
Českem otřásl případ zavražděné devítileté holčičky. Na rozdíl od některých kolegů bloggerů se nemůžu k věci kvalifikovaně vyjádřit, neboť moje informovanost je asi nižší, než jejich a mohu tedy leda zodpovědně prohlásit, že nevím vůbec, ale vůbec nic. Zmohla jsem se jen na ubohou „upřímnou soustrast“, protože cítím, že to je maximum, co mohu udělat.
Bezdomovectví je v současnosti fenoménem rozšířeným a do budoucna možná stále více narůstajícím. Jak se k tomuto tématu staví naše společnost? Otáčíme se zády, přispíváme jim občas pár mincemi, nebo přemýšlíme nad hlubším řešením, příčinami? Považujeme je za osoby odmítající pracovat, nebo vidíme hlouběji do toho, co za tím vším stojí? Jak se k těmto
Jsou místa v evangeliích, která jsou pro mne tvrdým oříškem. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Tato věta, vytržená z kontextu, může vést k úvaze, že po nás
Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe. Nemá proto asi cenu rozepisovat zlo, kterému jsme jako lidstvo úspěšně i neúspěšně čelili. Kdo však toto zlo páchal? Statisticky přeci není možné, aby se ve světě dělo tolik zla,
Na začátek bychom si mohli definovat slovo pomluva. Pomluva je totiž specifikována i v trestním zákoníku, který ji definuje takto: (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou závažnou újmu, bude potrestán odnětím svobody na
V souvislosti s růstem počtu válečných konfliktů na naší planetě vyvstává opět po nějaké době otázka legitimity vojenské služby a branné povinnosti a já se rozhodl prostřednictvím kratičké úvahy o této problematice opět přispět svou špetkou do mlýna. Arabské jaro, ukrajinská krize, vznik a agrese Islámského státu, to všechno lze považovat za indikátory konce období détente a