Témata Archív
Jsem tvoreček, co sotva na svět vidí, co mu do kolébky pod okny každou noc hvězdičky svítí, vídávám mámu, jak se na ně chodí dívat, prosí anděly, aby mi vrátili tátu, když na nebesích začne se stmívat. Není tu a nikdy asi nebude, občas si popláču, nic jiného mně nezbude, jsem tvoreček, co ještě ani
Asi každý známe ty chvíle, kdy se zmateně ptáme sami sebe, jací lidé nás to vlastně obklopují. Pokud sedíme s přáteli na zahradě, společně se smějeme a vyprávíme si veselé historky ze života, vše je v pořádku – tak by to přeci mělo být. Když se ale se stejnými lidmi za nějaký čas dostaneme do konfliktu, který
Sníte? Sníte často a rádi? Pamatujete si své sny? Ano. Ano. Ano. Sen. Mozkem vytvářený iluzivní vjem. Většinou nepravděpodobný, nemožný, zvláštní, neskutečný, živý, děsivý, radostný, příjemný, bláznivý, dlouhý či krátký. Takový je sen. Pokaždé jiný. Sny se tvoří ze vzpomínek, z představ, z chtíčů, z vnějších i vnitřních podnětů. Sny se nám zdají každou noc, údajně stíháme
V naší společnosti je přirozené patřit do mnoha různých skupin. To, kam patříme, však často také zkresluje naše vnímání a negativním způsobem může ovlivňovat naše chování k zástupcům ostatních skupin. Ve svém extrému tento běžný psychologický jev může vést až ke xenofobii. Lidé mají tendenci svoji skupinu zvýhodňovat, adorovat a přijmout nekriticky její hodnoty. Ostatní
Stačily tři dny a střední škola v americkém Palo Altu se změnila v ostrov totality. Experiment Třetí vlna přesvědčivě dokázal, jak snadno lidé propadnou zlu. Učitel dějepisu Ron Jones se roku 1967 snažil v rámci přednášky o nacistickém Německu žákům vysvětlit, jak bylo možné, že celý národ slepě následoval diktaturu a nevěděl – nebo dokázal
Dlouze jsem přemýšlel, které dílo k interpretaci zvolit. Prvně jsem měl v plánu vybrat si nějaký netradiční počin, který nesouvisí s tak – v tomto oboru – zprofanovanými dětskými pohádkami. Jelikož mám ale malého bratra, který pohádky sleduje, chtě nechtě se občas zadívám na pohádku s ním. Jednoho dne se můj bratr díval na Šmouly. Pohádka mne něčím zaujala a
Nejdříve v srdci. Pak tělem ven. Pomalu. Cestou nabírá vzduch. Kyslík. Pomalu. Získává na síle. Dere se ven. Občas se zasekne, pochybuje, váhá a přidává písmena, občas je ubere. Nadechuje se k poslednímu výkřiku a na vyschlých rtech se objeví na světě. Vše je nové, vše nečekané, vše velké. Slovo se lehce ukloní, nabere dech a vydá
Když se tak dívám na malé děti, napadá mě spousta odpovědí pro mnoho mých otázek. Jejich upřímný pláč, láska a rychle pomíjiví hněv mi připomínají, kdo vlastně my lidé jsme. Mezi dospělými jedinci už těžko rozpoznám přirozené od osvojeného a tím pádem je i celkem složité se v lidském druhu vyznat. Přitom skutečnou povahu člověka můžeme vidět
Nikdy jsem příliš nerozuměl obrazům starých mistrů, na kterých byly zátiší s talíři a mísami s jídlem a číšemi vína či ovocem. Oproti výjevům z mytologie, bitev, obrazům světců či portrétům mi vždy dané obrazy přišly málo zajímavé, kdyby daný obraz nevisel v galerii, asi bych nepoznal, že tam patří. Dnes již chápu, že zobrazení jídla nemá estetickou hodnotu
Miluji Tě. Tady a teď. Tvé oči, jejich jiskra a pohled, jakým se na mě díváš, mě naplňují štěstím. Do Tvé tváře mohu hledět celé hodiny, a přesto nemám nikdy dost. Jsi jako vesmír a ve Tvé přítomnosti mne přepadá neskutečná touha společného objevování nekonečna. Tvé tělo je odrazem naprosté dokonalosti. I přes Tvé občasné