Ostatní Archív

Slovo…již ten souzvuk písmen ladně stékající po jazyku, může mít v sobě sílu, laskavost, opravdovost, vášeň i originalitu, ale zároveň také surovost, lstivost, opovržení, vulgaritu a otrockost. Slovo může být slabé i silné, krásné i ošklivé, hluboké či plytké, vášnivé i vlažné. Slova mají neskutečný potenciál. A právě proto jsou stejnou měrou žádoucí i nežádoucí. My

Mí drazí, rozhodla jsem se přes dlouhé mlčení promluvit. Zároveň se k vám obracím s žádostí. Neberte si to prosím osobně. Jen mám dojem, že se od mé předešlé prosby nic nezměnilo. Denně mi přichází velké množství dotazů a v mých silách není je přečíst, natož na ně odpovědět. A stále mám pocit, jako by vás, těch co

Dlouze jsem přemýšlel, které dílo k interpretaci zvolit. Prvně jsem měl v plánu vybrat si nějaký netradiční počin, který nesouvisí s tak – v tomto oboru – zprofanovanými dětskými pohádkami. Jelikož mám ale malého bratra, který pohádky sleduje, chtě nechtě se občas zadívám na pohádku s ním. Jednoho dne se můj bratr díval na Šmouly. Pohádka mne něčím zaujala a

Miluji Tě. Tady a teď. Tvé oči, jejich jiskra a pohled, jakým se na mě díváš, mě naplňují štěstím. Do Tvé tváře mohu hledět celé hodiny, a přesto nemám nikdy dost. Jsi jako vesmír a ve Tvé přítomnosti mne přepadá neskutečná touha společného objevování nekonečna. Tvé tělo je odrazem naprosté dokonalosti. I přes Tvé občasné

Plavovlasý princ se rychlými kroky pohybuje trůním sálem vstříc osudu. Král zasmušilý, očekávaje s jakou princ přichází. Možnosti jsou zde pouze dvě. Pakliže úkol splnil dostane ruku princezny a bude novým králem. V případě neúspěchu, bude o hlavu kratší. Tak pravil král. Ví to princ, ví to princena, vědí to dvořané, ví to i samotný