Filozofie Archív

Komentáře k Desateru

Desatero přikázání berou i mnozí nevěřící lidé jako jakýsi základ naší kultury, spolehlivý morální kompas, dobrou věc. V následujícím článku se pokusím nastínit, že to nemusí být tak úplně pravda, zvláště tehdy, pokud projdeme jedno přikázání po druhém a zasadíme je do kontextu doby, ve které vznikla. To, co se zpravidla prezentuje jako desatero přikázání je

První vůle

Rytíř orla se Kvelsdulfovi vůbec nevěnoval, jen dále zpracovával zabitého vojáka. Mezitím přicupitali žrecové, kněží silných paží, kteří obvykle obřad lidské oběti vykonávají. Popadli rozbitého germánského Kelta a nesli jej směrem k obětišti. Co se to však děje? Nenesou jej na obětiště, neulehčí mu trápení? Nesli jej pod pyramidu. Procházeli spetitými chodbičkami vlhkých zdí do nitra

Pýcha vzdělanců

Každého rána se ulicemi pohybuje tuze zvláštní muž. Hlava holá, šat nuzný, nohy bosé. Den co den rozmlouvá s muži i ženami, s cizími i známými, s mladými i starými. Od návratu Chairefónta z Delf nenalezl klidu. Hledá moudřejšího, leč nenachází. Mnohé z těch, které Sókratés usvědčoval z nadutosti, by zajisté potěšilo slovo z Delf, že

Přesvědčení o lidském smýšlení k Bohu

„Ten, kdo káže vodu, nepije víno, protože neví, jak chutná. Ten, kdo káže vodu, nabízí tu svou – výměnou za víno druhých.“ „Moudrost je jen slovo mysli a srdce, které čeká, až chytrost pozná svou hloupost.“ Církev už mnoho staletí zasahuje do řízení státu a politiky v něm. Je nutno pochopit, kam až sahají prorostlé

K čemu je filosofie na začátku 21. století?

V dnešním světě zmítaném myšlenkami čiré vědeckosti na jedné straně a náboženského fundamentalismu až radikalismu na straně druhé, kdy se mnohé oči upírají v hledání pravdy v extrémismu racionalismu až spiritualismu a v extrémismu empirismu, je obzvláště důležité získat nějaký rozumný středobod myšlení, od něhož člověk může kriticky posuzovat vše, co přichází do jeho hermeneuticky uspořádané mentální báze povědomí

Relatívnosť súčasnosti

Zdravím priatelia! Relatívnosť súčasnosti. Nie je možné za niektorých okolností definovať súčasnosť? Žijeme v súčasnosti? Rozoberieme efekty vyplývajúce z obyčajného pozerania sa na vzdialené objekty, prenos informácie do nášho mozgu a efekty vyplývajúce zo špeciálnej teórie relativity. Definovať súčasnosť môže byť náročnejšie, než sa na prvý pohľad môže zdať. Naše vnímanie sveta Udalosti dejúce sa okolo nás môžeme

O smrti

Zdravím vás priatelia. Poďme sa porozprávať o smrti. Miestami smutné, miestami radostné. „Zdá sa mi, že idea osobného boha je antropologický koncept, ktorý nemôžem brať vážne. Takisto si neviem predstaviť nejakú vôľu alebo cieľ mimo ľudskej sféry… Veda bola obvinená z podrývania morálky, ale toto obvinenie je nespravodlivé. Ľudské etické správanie by malo byť založené na pochopení,

Auguste Comte byl blázen: Úvod do fenomenologie

Slovo úvodem Věda a filozofie. Dva zdánlivě nesouměřitelné okruhy zabývající se ovšem podobným problémem. Problémem odvěké lidské vlastnosti pátrat po tom, kdo jsme, jak je možné, že zde vůbec jsme, odkud pocházíme a jakým způsobem je možné vysvětlit universum, ke kterému se jako uvědomělé lidské bytosti vztahujeme. Jedná se o vlastnost prvotního lidského údivu nad

Zrcadla prázdného světa

Není jistě náhoda, že nemalou mezinárodní pozornost a uznání kritiků vyvolala v uplynulém roce hned dvě umělecká díla, která se zaměřila na oslavu lidské bezvýznamnosti: film italského režiséra Paola Sorrentina Velká nádhera a poslední román Milan Kundery Svátek bezvýznamnosti. Sorrentino vykresluje pocit bezvýznamnosti jako jistou formu moudrosti, kterou svým smířením s plynutím času a „marností

Nastavit druhou tvář

Jsou místa v evangeliích, která jsou pro mne tvrdým oříškem. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Tato věta, vytržená z kontextu, může vést k úvaze, že po nás