Demokracie Archív

Neřešené problémy nakonec vyvřou a hrozí katastrofou, a to je přesně ta situace, na kterou čekají extremistické skupiny, pro které jsou jednoduchá a rychlá řešení prioritou. Přestože v posledních dvaceti letech zdánlivě zažíváme relativně klidné a šťastné období, pomalu začínají vybublávat na povrch neřešené problémy uvnitř politické, sociální a ekonomické sféry, které zastřešuje výraz nespokojenosti

Již J. S. Mill zastával dle mého mínění legitimní názor, že smyslem jakékoliv civilizace je vývoj, zdokonalení sebe sama za účelem poskytnutí co nejšťastnějšího života jednotlivci. Pokud přijmeme tezi, že posmrtný život není vědecky ověřený ani ověřitelný a že tudíž skutečně může být názor, že smrtí jednotlivce to všechno končí, pravdivý, je vcelku logické, že

Již na počátku 19. století varoval Alexis de Tocqueville poté, co absolvoval několikaletou cestu skrze rodící se Spojené státy americké, před možnými nebezpečími systému, který v novém světě pozoroval. Bál se, že se americká demokracie může změnit v tyranii většiny, ve vítězství průměrnosti, konformismu a ve ztrátu individuality a svobody.[1] Po několika staletích stojíme my, občané demokratických

Válka světů, které jsme na mnoha úrovních v současné době vystaveni, nám poskytuje zajímavou možnost k reflexím o povaze demokracie. Proč toho tedy nevyužít. Demokracie je v ideálním případě vystavena na důvěře, kdežto režimy „tvrdé ruky“ na všeobecně šířeném strachu. Ovšem ideální případy neexistují, tudíž je demokracie neustále vystavena vnitřním i vnějším testům. Jakmile víra

Winston Churchill před několika dekádami pronesl, že liberální demokracie je značně nedokonalý systém, nikdo však ještě nedokázal vymyslet žádný lepší. Francis Fukuyama po rozpadu východního bloku hlásal konec dějin definovaných soubojem různých společenských ideologií, neboť jednoznačně zvítězil kapitalistický liberalismus. Naomi Klein vidí v globálním kapitalismu naopak riziko pro demokracii a tvrdí, že dané dva systémy jsou