Demokracie Archív
Pro mnohá hodnocení stavu dnešní společnosti je typický nářek nad úpadkem veřejné debaty, ústupu demokracie a vzrůstajícím podílu lidí, kteří otevřeně podporují politiku okázalé síly a pohrdání zavedenými pořádky. Přitom se nacházíme v době, kdy všichni dopodrobna znají své politické protivníky. Pravdivost každého jednotlivého výroku je okamžitě zkoumána a přetřasána. Lidé, kteří útočí na demokratické
Louskal jsem to několik týdnů a stálo to za to. Arendtová popisuje příčiny vzestupu antisemitismu, průvodní znaky nastupující totality a nezastavitelně vzrůstající brutalitu totalitních vlád jako nutnost přežití totalitních vládců. Pokud se mě ptáte, jestli vidím nějakou analogii k dnešnímu stavu, tak jednoznačně a zcela při smyslech říkám, že jsme v pěkným průšvihu a z
Anebo naopak má étos spojený s 17. listopadem a následnými změnami stále co říci i v dnešní době? Hesla a proklamace spojená se začátkem utváření demokracie po pádu komunistického režimu v naší zemi jsou někdy obviňována z vyprázdněnosti a jejich připomínání pak z planého moralizování. Nicméně zdá se nyní, že demonstrující lidé v ulicích a
Mnichov, interpretován jako velká zrada, je zároveň mementem, kdy zmizelo Československo jakožto unikátní evropský ostrov demokracie a svobody v moři autoritativního nacionalismu. Často kladená otázka, zda patříme na západ, nebo na východ, sama dokazuje, že na západ. Na východě by taková pochybnost ani nemohla vyvstat. Tam se o věcech přespříliš nediskutuje. Největší šrámy na české
Oslabování střední vrstvy, růst nerovnosti a rozevírání nůžek. Úsporná politika státu, která jen dál znejisťuje postavení těchto skupin obyvatel. To je spojováno s protesty hnutí žlutých vest ve Francii. Nespokojenost se současnou situací je směřována vůči politikům. Jak také ukazují protesty ve Francii. Ale i když se podíváme na vyjádření nespokojenosti v české společnosti, které
Ačkoli komunistická teorie nemusí být nutně totalitní, v praxi ji zjevně bez totality nelze uskutečnit. Jak se zdá, komunistickou ideologii má většina Čechů – asi nepřekvapivě – spojenou s SSSR a ještě častěji s minulým režimem v Československu z let 1948 – 1989. Jenže nazývat tuto naší krátkou a přesto zatraceně dlouhou zkušenost zkušeností komunistickou není správné. Přesto
Jen 37% středoškoláků považuje demokracii za nejlepší způsob vlády. Tedy alespoň podle průzkumu, provedeného pro organizaci Člověk v tísni. Takhle vypadá budoucnost? Konkrétně pouze 37% dotázaných souhlasilo s výrokem: „Demokracie je lepší než jakýkoliv jiný způsob vlády“. Naopak plná třetina středoškoláků se přihlásilo k výroku, znějícímu: „za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický,“ sedmi procentům
Proč internet usnadňuje radikalizaci? Rozdělují sociální sítě společnost? Kde se bere v diskuzích tolik agrese? A kdo jsou lidé, náchylní k extrémismu? „Skupinová polarizace neničí pouze diskuzi, schopnost rozumného kompromisu, rozhodnutí porot či soudní verdikty. Má potenciál rozšířit se do celospolečenské debaty, ohrozit demokracii a v nejextrémnějším důsledku také zabíjet,“ trefně vypočítává rizika polarizace ve
Přímá demokracie, přímá volba, odvolatelnost politiků, referendum – oblíbená témata mnohých politiků. Jsme však na něco takového připraveni? Jsme tak uvědomělí? Tak vzděláni? A máme opravdu všeobecný přehled? Přímá volba a všeobecná odvolatelnost politiků. Volba, při níž si národ všelidovým hlasováním vybere své zástupce. A pokud se mu jejich kroky pak nelíbí, můžou být kdykoli
Jako by se s naší schopností vnímat pojem „demokracie“ stalo něco zvráceného. Jako by si nikdo neuvědomoval její skutečný význam. Nejsme schopni přijímat jiné názory, diskutovat a hledat kompromisy. Osoby s odlišnými pohledy na věc odsuzujeme. Škatulkujeme. Většinová společnost by jim nejraději zavřela ústa. Vyhostila je ze země. S člověkem mající jiný názor bychom si