Člověk Archív
„Ja“ je v podstate kontrola systémov celého tela v čase. „Ja“ je spôsob, ktorým sme si vedomí svojich činov a pamätáme sa na ne. Vďaka tomu máme plány, ciele, obavy a nádeje. Všetci si v sebe nosíme dlhý román, ktorý na základe svojich skúseností, poznatkov a všeobecne kauzálnych vzťahov upravujeme. Tento román sa koná vo
Idylická prvotní církev Dějiny prvotní církve – knihu Skutky apoštolů – můžeme číst dvojím způsobem. První možností je, že budeme idylicky závidět prvotním křesťanům, že jim všechno šlo jako po másle, a plakat nad sebou, že my jsme na tom v dnešní církvi jinak. Druhá možnost je, že budeme Skutky apoštolů číst bez onoho „pohádkového nánosu“
To, proč jsou lidé ochotni věřit i těm největším nesmyslům, má co dělat s hlavně s tím, jak náš mozek vyhodnocuje informace. Jistě i vy jste se setkali s tím, že někdo z vašich známých či přátel, kterého jste do té doby považovali za rozumného člověka, začal přeposílat za vlasy přitažené zprávy sesbírané z obskurních
Vedomie a zmysel života Keď niekto položí otázku „Aký je zmysel života?“, väčšinou tým myslí zmysel ľudského života. Hĺbavý človek tým myslí zmysel akéhokoľvek života. Po chvíli rozmýšľania príde k otázke, aký je zmysel samotnej existencie. Ako hovorí Stopařův průvodce galaxií, ide o „otázku života, vesmíru a vůbec“. Mňa táto otázka prenasleduje, odkedy som začal
Úvod V tomto texte popisujem svoje názory na vedomie. Vedomie považujem za veľmi zaujímavú tému, lebo je to niečo, čo všetci osobne poznáme, priam intímne používame, a pritom nevieme, čo to vlastne je. Možno prvýkrát ma vedomie zaujalo už v detstve, približne v čase, keď som začal chodiť do školy. Problém sa vynoril vo forme
Může to postihnout kohokoliv z nás. I tomu nejšťastnějšímu a nejúspěšnějšímu člověku se může zbláznit chemie v mozku. Jak se s tím vypořádat a naučit se se všemi těmi hrůzami žít? Není lehké si přiznat, že se vůbec něco děje. Říkáte si, že je to normální, že jste jen přetažení a vyspíte se z toho.
Dievča: „Môžem sa Ťa niečo spýtať?“ Chlapec: „Jasné.“ Dievča: „Prečo si myslíš, že všetko sa dá vysvetliť vedecky? A čo Boh? Ako vysvetlíš Jeho?“ Chlapec: „Pretože vo vede je logika. A čo Boh? Ten nejestvuje.“ Tento rozhovor som si vypočul dnes vo vlaku, keď som cestoval domov. Rozprávali sa dvaja teenageri, ktorí sedeli oproti mne.
Psychika. Je to predsa len výraz, ktorý všetci dobre poznáme. Áno, všetci vieme, čo toto slovo znamená (pre tých, ktorí nie: gr. psyché = duša, duchovno). V inom zmysle, je to grécky výraz pre duchovno. Ja ale chcem dnes rozprávať o niečom inom, niečom, čo je bežne okolo nás a je to stále prítomné. Psychika
Každý den se setkáváme se staršími lidmi, v obchodě, v autobuse, na poště, na ulici, prakticky skoro všude. Každý den vidím různé typy chování nás lidí, vůči těmto osobám. V dnešní době je strašně málo lidí, kteří mají vůči starším lidem respekt. Ano, občas se najde pár jedinců, kteří v MHD pustí sednout starší lidi,
Manželství. Pro někoho posvátný svazek, pro jiného právní instituce tvořící legislativní základ rodiny. Manželství můžeme jednoduše definovat jako „zvykovým právem nebo zákonem definované soužití muže a ženy, případně několika partnerů“ (Hartl a Hartlová, 2010, str. 294). Poněkud vtipnější definice pak tvrdí, že „manželství je jako kapitalismus. Má mnoho chyb a nemusí být vůbec spravedlivé ke