Člověk Archív
Jsou místa v evangeliích, která jsou pro mne tvrdým oříškem. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Tato věta, vytržená z kontextu, může vést k úvaze, že po nás
Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe. Nemá proto asi cenu rozepisovat zlo, kterému jsme jako lidstvo úspěšně i neúspěšně čelili. Kdo však toto zlo páchal? Statisticky přeci není možné, aby se ve světě dělo tolik zla,
Na začátek bychom si mohli definovat slovo pomluva. Pomluva je totiž specifikována i v trestním zákoníku, který ji definuje takto: (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou závažnou újmu, bude potrestán odnětím svobody na
Úvodem bych rád řekl, že tento článek je pouze hypotetický konstrukt, sloužící spíše k zamyšlení nad jinou interpretací něčeho tak důvěrně známého, jako je přátelství a sociální potřeby. Dávám do poměru dva pojmy přátelství (cíl) a přátelskost (nástroj). Celou teorii jsem postavil na jedné z myšlenek Adama Smitha, liberálního ekonoma, že všechno lidské soužití a koexistence je
Schizofrenie je psychická nemoc, jejíž nejčastějšími příznaky bývají bludy, halucinace, změny nálady nebo třeba poruchy pozornosti či vůle. V dnešní době můžeme vidět hned několik filmů věnovaných této nemoci, jako například Čistá duše, který bych považovala za nejpovedenější, na rozdíl od komedie Já, mé druhé já a Irena, který mi přijde naprosto odkloněný od čehokoli, co
Říkejme mu Tom. Jméno kluka v místě jeho bydliště, kdysi oblíbené. Do jeho dvaceti let žil normálním životem. Byl to chytrý, vychovaný a hezký kluk. To se ale mělo brzy změnit. Z kluka, který měl všechno, měl zdraví, rodinu, přátelé, vzdělání, se stala troska, pouhá tělesná schránka. Můžou za to drogy? Alkohol? Vliv špatného kolektivu? Nebo něco
Mezi často zdůrazňované ctnosti v našem prostředí patří poslušnost, pokora a oběť. „Ideální křesťan“ je vnímán jako ten, kdo do ničeho nevrtá, je hodný a obětavý. Na tom samozřejmě není nic špatného, nicméně nacházím důležitější vlastnosti, kterými by měl křesťan především oplývat. Jsou jimi zralost, otevřenost a odvaha. Na první místo bych postavil zralost. Zralost je
Ruch dnešní doby nás nutí myslet na budoucnost. Na to, co bude po nás, až umřeme, podporuje se mládí, nové způsoby myšlení, svěžest a energie. Čím víc se zaměřujeme dopředu, tím víc nám uniká to, co bylo předtím. Občas zapomínáme, co bylo před námi a občas dokonce zapomínáme na ty nejstarší z nás. Velké množství seniorů
Lidská historie je plná příkladů, kdy slušní, normální a povětšinou i hodní lidé zabijí někoho jiného. Jedním z nejstarších takových případů je biblický příběh Abrahama. V Genesis se dočteme, že Bůh, tedy autorita, přikáže stoletému Abrahamovi zabít svého vlastního nevinného syna. A Abraham, nebýt anděla, jenž ho na poslední chvíli zastavil, by to udělal. Nebo známé svaté
Nedávno, když jsem se svinským krokem hnala na autobusovou zastávku, abych stihla autobus, který mě doveze ze školy domů, málem jsem narazila do maminky, která vedla za ruku dítě okolo tří let. Co vedla! Táhla ho za sebou a tvářila se přitom jako georgijská dívka v 19. století, která je donucena pracovat na poli spolu