Budoucnost Evropy
Předem říkám, že o tématu imigrantů nejsem zdaleka tak informována, jak bych asi měla být, aby tato úvaha mohla být objektivní. Přesto se pokusím vysvětlit, jak to vidím já, promítnout vám film na svém plátně. Jestliže chci objasnit celý svůj pohled na věc, musím začít úplně někde jinde a omluvte mě, ale jsem vážně nejmizernější vypravěčka jakou znám a tak, když někdy někam odbočím, odpusťte mi.
Už dlouhodobě nesouhlasím s institucemi, jako jsou státy, republiky, království, vévodství a dalších x milionů hloupostí co lidé vymysleli, ono by to všechno šlo udělat chytřeji, vlídněji, a tak aby z toho nebylo tolik problémů, jako je teď. Myslím, že se postupem času začnou vytvářet takové malé samosprávní celky. Já budu asi za ohromně chytrou holku, ale je pravda, že ono vymyslet to chytřeji, taky není žádná sranda a proto to je tak, jak to je. Všichni žijeme na ohraničeném území a říkáme tomu svoboda. Kdyby ale všechny instituce tohoto typu zanikly, pak by se nikomu nemuselo nic zakazovat, přikazovat, ukazovat, nakazovat, vezměte si už to slovo NAKÁZAT- dejte pryč NA a zbude nám co? Kázat. My všichni si vlastně necháváme kázat, co máme dělat, kam smíme, kam nesmíme, co máme dělat a nemáme, kam můžeme vycestovat a kam máme zákaz vycestovat. Všechno nás to má jen vytvarovat do určitého stereotypu, budeš platit daně, teď ta povinná předškolní docházka? CO TO JE? Děti bez očkování třeba do školek vůbec nesmí? Proč by děti, jejichž matky prostě nechtěli, aby jejich dětem bylo podáno očkování, nesměli přijít do styku s jinými dětmi? Kvůli bezpečnosti? Ale no tak. Kde je ta svoboda?
A tady je ta slepá ulička, kam jsem se vůbec neměla, dostat. Couváme.
Zpátky k tématu, zpátky ke kázání. Jsem pro volný pohyb po celé planetě, protože ta planeta, na které žijeme, patří každému, každý její milimetr patří Vám, mě i zvířatům, co tady jsou, stromům, vzduchu, ta planeta patří sama sobě. Je nám poskytnuta jako obrovský dar. Nikdo z nás proto nemá právo komukoliv cokoliv nakazovat. Proto ani my bychom neměli bránit lidem se svobodně pohybovat po Zemi. Řeknete mi, že ti lidé tady dělají nepořádek, zmatek, změnu a hlavně ten nepořádek. Odmítají naši vodu, jídlo, peníze, jakože na protest. Promluvil si ale někdo někdy s těmi lidmi? Ví někdo z vás, jací jsou, jak se cítí, jak žili před útěkem do Evropy? Mluvil s nimi někdo z vás před tím, než je začal soudit? Promluvil vůbec někdo z těch soudců, kteří mají rozhodovat o osudech těch lidí, s lidmi vyznávající islám? Víte, jací jsou, jak se chovají? A teď nemyslím radikály, ale úplně běžné obyvatele Asie, vyznavače jiné víry a kultury.
Hlavně ale je na světě jeden obrovský problém, u kterého by mě osobně hodně zajímalo, jestli ho někdy dokáží lidé minimalizovat a tím problémem je: kultura strachu. Sami se zamyslete, kolikrát jste o uprchlících slyšeli, aniž byste to téma vytáhli jako první. Já jsem třeba zprávy viděla naposledy před třemi měsíci, a to jen úryvky, bylo to v červnu, kdy to téma začínalo být víc a víc aktuální a prakticky všechny spoty, které jsem zahlídla, byly o imigrantech. Jak se bouří a jak se to bude řešit a byly objeveni první imigranti ve vlacích a Zeman pronášel proslovy a blablabla. Jednoduše neskutečná mediální masáž. Média nám chtějí vštěpit strach z něčeho, z čeho my strach mít absolutně nemusíme. Je to nevědomé zasívání semínek, které pokud je nevytrhnete jako plevel, budou dál klíčit a budou zalévána dalšími děsuplnými zprávami. A to není jen televize. Jsou to i noviny. Mám takový zvyk, téměř každý den vyndávám ze schránky Lidovky (můj táta je čte) a někdy si čtu ty hlavní titulky a zřídka kdy se stalo, že by se uprchlíci nedostali na přední stranu. Dál je tu internet, všechna ta videa, jak lezou do kamionů, skáčou přes ploty, barikádují se ve vlacích. Vypusťte to. Nemějte z toho strach. Bude to znít paradoxně, ale mě pokaždé uklidní to, že lidstvo před válkami a vlastně i před jakýmikoliv dalšími konflikty, prakticky stejně nemohlo vědět, že něco takového přijde a i pokud to tušili, nevěděli v jakém rozsahu. A tak vás prosím, nevynášejte předčasné soudy. Nedělejte si domněnky o Evropě. Je to ztráta času.
A jak by „problém“ řešila Majda? Majda by brala v Evropě ty fajn lidi. V každé skupině, vždycky bude hromada těch hodných, plus zároveň pár lumpů, co to těm hodným budou občas kazit. Je to určitá pozemská rovnováha. Proto říkám, mluvte co nejvíc s těmi lidmi, vyslechněte je. Vezměme sem ty slušné. Jak se začlení? Podobně jako Češi, když v druhé polovině minulého století, emigrovali, taky to pro ně byl úplně jiný svět. Svět, který je přijmul, ale stejně rychle je mohl zase vyplivnout, pokud se nezačlenili. Můžete namítnout, že jsou to lidé s jinou kulturou, náboženstvím. Ale oni pokud budou vážně chtít a to asi budou, pokud se jim v jejich rodné zemi nežije dobře, tak to dokážou. Dejme jim čas a prostor se s tím nelehkým úkolem poprat. A vůbec tím neříkám, přijímejte kohokoliv, kdo se bude tvářit mile a bude si rád povídat a naslibuje hory doly. To ne. Vybírejte pečlivě, koho si sem vezmete. Pokud nebude sekat dobrotu, pokud se nevmísí, šup s ním zpět odkud přišel. A důležitá věc, kterou chci taky zmínit a kterou bych těm uprchlíkům vyvěsila v rámečku doma v kuchyni: „Není žádné náboženské pravidlo, které by bylo nadřazené pravidlům státu, ve kterém ten člověk žije/ bude žít.“ To je obzvlášť islamistům, podle mě, důležité zdůrazňovat.
Když jsem se rozhodla, že si o tom tématu alespoň něco přečtu, než se pustím do psaní, dočetla jsem se, že si část Evropy myslí, že je to Trojský kůň (ze strany islámských radikálů). Převážná většina imigrantů jsou mladí, zdraví, hezky oblečení muži, kterým by na první pohled nemělo nic chybět. To víte, kultura strachu vykonala svoje. Vzbudila pochyby a paniku a předsudky. Já se ale zároveň dočetla, že mezi uprchlíky nebyl zatím dopátrán žádný radikál. Buďto se umí hoši dobře schovat anebo je to pravda a opravdu jsou to jen lidi, co potřebují pomoc. Uvidíme. Já atomový kryt prozatím chystat nehodlám.
