Blahobyt
Žijeme v nevídaném blahobytu.
Nepříjemné zážitky či dokonce utrpení se člověk po čase snaží vytěsnit a zašlapat kamsi hluboko, kam se běžně nedostane a nedívá. Děje se tak s osobní minulostí, ale i dějinami. Tato skutečnost člověku pomáhá zapomenout, znovu se nadechnout a žít. Bohužel zapomínání a pohled zaměřený především na budoucnost způsobí, že si lidstvo prožilo tytéž hrůzné okamžiky rovnou několikrát. O to větší tragédií je, že když už se člověk podívá do minulosti, vidí jen staré dobré časy. „Když my jsme byli mladí, tak se tohle nestávalo.“ Kolikrát jsme tuto větu slyšeli od našich dědů, rodičů, a pozor i od třicátníků. Společné pro všechny je, že zapomněli a nevidí objektivní skutečnost, že dnes se na světě a v Evropě obzvlášť žije nejlehčeji v dějinách celého lidstva.
Nikdy nebylo jednodušší, levnější a méně pracné opatřit si potravu.
V pravěku byl téměř celý lidský potenciál využit na shánění potravy a leckdy se stalo, že pračlověk zvěř neulovil a půlka tlupy umřela hlady.
Starověké civilizace na tom byly s jídlem o něco lépe. Nebyly odkázány na nejistou migraci zvěře, ale vymyslely zemědělství a usadily se. Pokud však nepřišla povodeň s životodárným bahnem, umřely desetitisíce lidí a zbytek trpěl hladomorem. Lidé v té době mohli více času věnovat jiným činnostem než opatřování potravy a na svět se dostává umění, literatura, velké stavby, náboženství a prvopočátky toho, co z nás dělá civilizované lidi.
Starověké Řecko a Řím jsou velkým dokladem nepoučitelnosti lidí. Vždy mě svírá lítost, když si uvědomím, že v této době dosáhla inteligence a kultura lidí velmi vysoké úrovně jen proto, aby ji panovačnost a mocichtivost vládců svrhla do doby středověkého temna. Nicméně zemědělství, hospodářství, plánování, výstavba měst s kanalizací přineslo ovoce v podobě vyššího věku dožití a celkově méně životních utrpení.
Doba středověkého temna je první velká sestupná tendence v dějinách. Po úpadku Říše římské (5. stol) se vracíme do boje o potravu. Smutné však je, že toto strádání není způsobeno klimatem nebo nedostatečným potenciálem lidí, ale právě represí migrujících skupin lidí, mluvíme zde o stěhování národů.
Následuje ranný středověk a nástup feudalismu, což také nebylo to pravé ořechové. Vlastníkem prakticky všeho byla silou vládnoucí vrstva, pro kterou museli ostatní pracovat. Vládcové soustředí nadbytek, který jsou poddaní schopni vyprodukovat na vojenské účely, sakrální stavby a buduje se a buduje. Do tehdejších útrap lidí přes války, hlad či zlovolnost feudálů zahrňme také inkvizice, které ve své době velmi postihly i české země. Navzdory všem příkořím se člověk pomalými kroky přibližuje k lepším zítřkům i katastrofám nevídaných rozměrů.
Počátky novověku naznačovaly, že už už se mince obrací a bude na světě veseleji. Doba velkých objevů poskytla více prostoru pro lidi, ovšem také více konfliktů mezi původními obyvateli i soupeřícími mocnostmi starého světa. Španělé vyhladili celou civilizaci a vrcholí největší zvěrstvo, které Člověk rozumný páchal, totiž otroctví. Konflikty a války byly takřka na denním pořádku. Přes všechna neštěstí, která se děla, se však lepší životní standart projevoval především nárůstem populace. Byly učiněny první kroky k lékařství, popsány první přírodní zákony a vymyšleny první stroje.
Moderní dějiny nezačaly zrovna nejlépe, vlastně odstartovaly nejhůře jak mohly. Největší válečný konflikt v historii si vyžádal 9 milionů mrtvých. Poválečná hořkost a nenávist vytvořili úrodnou půdu pro katastrofu všech katastrof – II. Světovou válku. Avšak od 50. let jde životní úroveň geometricky nahoru. Jistě ne ve všech částech světa, ale v Evropě končí období nedostatku jídla, na západě bují opravdová svoboda, na kterou my budeme ještě 40 let čekat.
Zamysleme se, jestli existovala opravdu doba, za kterou bychom měnili? Urazili jsme ohromný kus cesty, vykoupený 100 milardama životů našich předků. Dnes stačí pracovat jen pár hodin a máte potravu na několik dní, máme lékařskou péči, každá rodina vlastní auto, mobil používají děti na základní škole, počítače a internet jsou samozřejmostí, letní a zimní dovolená, levné pivo! Dnešní blahobyt nemá srovnání na historické a konkrétně pro ČR ani v geografické rovině! Ano, dovolím si tvrdit, že speciálně Česká republika patří mezi země, ve kterých je snadné žít.
Bohužel většina lidí si výše zmíněné skutečnosti neuvědomuje, nechce si vzpomenout na totalitu před rokem 89, zapomíná na válečná utrpení a raději se zajímají jen o to, co by mohli mít, kdyby ten či onen politik nekradl. Ze svého blahobytu vykřikují, že by mohli mít ještě větší blahobyt. Měli bychom se snažit budovat lepší svět, ale musíme vždy začít u sebe. Vyjdi dnes ven a na každého se usměj, to je konkrétní krok jak budovat lepší svět.
Totalita, která je zejména v závěru (snad správně) kritisována, je více méně výsledkem hnutí a myšlenek na ochranu tzv. proletariátu, který v době, kdy se zbytek společnosti měl dobře, žil v otřesných podmínkách. My už dnes proletariát nemáme, i ten chudý nezaměstnaný či pracovník s minimální mzdou se má relativně dobře (oproti tomu proletariátu před sto a více lety). Správně je řečeno, že každé dítě dnes má mobilní telefon, a často se nejedná o dítě z bohaté rodiny. Žijeme v blahobytu. Podle mého názoru je však třeba uvědomit si cenu tohoto blahobytu. My tu dnes nemáme proletariát ne proto, že bychom jeho bídné podmínky vyřešili, ale proto, že jsme ho přesunuli do zemí třetího světa. Snad každý výrobek dnes pochází z Číny či jiné asijské země, kde je za směšný peníz do úmoru v otřesných podmínkách vyrábějí novodobí otroci. Takže ano, my tady žijeme v blahobytu, ale zcela určitě na úkor někoho jiného. Akorát to nevidíme. Až se novodobý „proletariát“ třetího světa vzbouří, pak Bůh s námi.
Zdravím,
chápu co máte na mysli a myslím si, že i v případě novodobých „otroků“ se situace zlepšuje. Naše společnost si bídu třetího světa uvědomuje a snaží se ji zlepšit. Humanitární pomoc, medializace, ale i vojenské intervence, které se snaží „nahodit“ demokracii jsou dle mého postupné a správné kroky jak situaci lidí v bídě zlepšit. Toto téma je však velmi obsáhlé, nemá jednoznačné řešení a jediný způsob jak se zbavit chudoby třetího světa je čas a naše snaha. Uvědomuji si, že spousta kroků, které vyspělé země podnikají jsou kontraproduktivní a můžeme se přít proč (nevědomost, korupce, soukromé zájmy), ale i přesto přeze všechno se i lidé v 3. světě mají lépe. Je třeba se na problematiku dívat z dlohodobého hlediska.
Zdravím.
Inteligentní zamyšlení které stojí za to si nechat projít hlavou.
Jen mě překvapuje, vážený autore, že při vaší moudrosti a bystrosti vám stojí za to zmiňovat jako historický mezník směrem k lepšímu údajný pád údajné totality v naší zemi 1989. Skutečně vidíte nějaké podstatné rozdíly? Nebo jste prostě mladší generace a tu dobu hodnotíte jen z médií? Pokud ano, možná byste měl přehodnotit svou důvěru k médiím, pokud ten čas pamatujete, snad by stačila trocha sebekritického zavzpomínání.
Vážený pane,
mě velmi zaráží, že považujete totalitní režim a dobu komunismu za blahobytnější než dnes. Chápu Vás pouze z pohledu jedince, který se realizoval v komunismu a težil z jeho represivního režimu. Rozdíly vidím velmi podstatné nejen v naší zemí, ale v každé zemi, kde se režil v této době obrátil. Pohled na svět a dobu minulou nutně nemusíte poznávat jen z medií – to v případě, že jsem z mladší generace. Sebekritcké zavzpomínání je moc subjektivní náhled. Mně v této úvaze šlo o celou společnost, celé lidstvo z hlediska celé historie. Neberu v potas komunistu, který se měl před 89 dobře a dnes si zoufá, protože ho volný trh a svoboda drtí.