Archív autora

„Jako by se u nás dělalo málo politiky operující s vášněmi, jako by i u nás neplatilo za šikovnou politickou taktiku uvádět lidi ve stav rozčilení. Ať se to děje u nás nebo kdekoliv jinde, je to spoluvina proti duchu Evropy, spoluvina na tom politickém katastrofalismu“, napsal v roce 1934 Karel Čapek. Podle slov Theodora

My, nebo oni. To je oč tu běží. Oni jsou samozřejmě zlí. A to, co je zlo a proti komu je třeba bojovat, lidem vždy ochotně vysvětlí propaganda. Asi bychom nenašli člověka, který nikdy neslyšel o druhé světové válce, nacismu a holokaustu. Možná, že po těch téměř sedmdesáti letech považujeme tyto události jen za zaprášenou

Nemáte také pocit, jako by se hlavní témata veřejné debaty – tedy témata koncentrovaná kolem tzv. uprchlické krize a islámu zacyklila v důsledně názorově oddělených a ostře střežených rezervacích? Nemyslíte si, že taková separace názorových skupin nám – tedy české společnosti – škodí tím víc, čím hlubší mezi sebou hloubíme příkopy? Pobývat v názorových ghettech je

Pokud si myslíte, že poplašné zprávy a „zaručené“ předpovědi jsou jen nerealistickým klevetěním, máte pravdu. To ovšem platí jen do té doby, dokud jim neuvěří dostatečné množství lidí. Proč naše očekávání ovlivňují svět a lidi kolem nás tak, že nakonec naplní naše původní předpovědi? Větší problém než události samotné jsou jejich interpretace Obklopeni neodkladnou současností, vnímáme dnešní dobu

Jednou z osvědčených a zároveň nejúčinnějších propagandistických metod je vzbuzování strachu. Z předchozích článků už víme, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu. Víme také, že propaganda se neobejde bez oslovení emocí a představivosti. Osvědčenou a zároveň jednou z nejúčinnějších metod zůstává vzbuzování strachu. Strach jako nástroj propagandy Klasická pravidla práce se strachem (Pratkanis a