Archív autora
Mezi často zdůrazňované ctnosti v našem prostředí patří poslušnost, pokora a oběť. „Ideální křesťan“ je vnímán jako ten, kdo do ničeho nevrtá, je hodný a obětavý. Na tom samozřejmě není nic špatného, nicméně nacházím důležitější vlastnosti, kterými by měl křesťan především oplývat. Jsou jimi zralost, otevřenost a odvaha. Na první místo bych postavil zralost. Zralost je
Poznámka redakce: Následující Velikonoční speciál je souborem několika originálních kázání, které se tématicky týkají velikonočního postu či Velikonoc samotných. Autor – katolický kněz – se v nich snaží ukazovat netradiční stranu Velikonoc, poukazuje na paradoxy, kterých se věřící i církev často dopouští a – ačkoliv je text psán původně pro věřící – nutí i nevěřícího čtenáře přemýšlet, přehodnocovat
Vzhledem k tomu, že se ve své službě kněze setkávám poměrně často s nevyléčitelně nemocnými a umírajícími, chtěl bych do této eseje především vložit zkušenosti ze své praxe, které – jak už to bývá – někdy relativizují jednoznačná a fundamentální stanoviska. Začnu základním výčtem důvodů pro a proti eutanazii, ale pak bych se chtěl především pozastavit u několika
Asi před rokem jsem šel v mrazivém únorovém ránu nakupovat do jednoho hypermarketu. V oddělení pečiva se mi naskytla smutná scéna: Jeden (evidentně) bezdomovec stál u hromady koláčů a „nenápadně“ si z nich uždiboval. Chvíli jsem ho nenápadně pozoroval. Začalo mi docházet, jak těžké to asi pro dotyčného člověka musí být – mít hlad, mít před sebou množství jídla, ale nemít možnost se
Budu vyprávět příběh, který se jednou v květnu stal na Svatém Hostýně. V tomto příběhu se v hostýnské bazilice potkali dva poutníci – čerstvá důchodkyně paní Šťastná a Roman, čtyřicetiletý muž, který pracoval jako grafik. Abychom příběhu dobře porozuměli, řekněme si na začátek něco víc o jeho hlavních aktérech. Paní Olga Šťastná byla již dvacet let vdovou. Všichni,
Když se z bohéma žijícího bláhovým nočním životem stane kontemplativní mnich, mnoho lidí to vnímá jako zázrak. Když se ze sexuálního maniaka stane rigidní zastánce PPR, mnoho lidí užasne. Když se z alkoholika stane dětinský uctívatel sošky Pražského Jezulátka, mnohé zbožné duše jásají. Přiznám se, že mne tyto změny tolik nepřekvapují. Ve skutečnosti totiž tak úplně o
K nebeské bráně se doplazil starý bezdomovec. Lépe řečeno – andělé jej donesli před Boží Tvář. Bezdomovec byl ještě celý zkřehlý – zemřel umrznutím v silných mrazech. Bůh na něj pohlédl s láskou a řekl: „Vítej doma.“ „Ty jsi Bůh?“ zeptal se bezdomovec. „Ano, já jsem Bůh. Vítej v nebi…“ „Tak to jsem tu asi omylem,“ začal se bránit
Občas se u křesťanů setkávám s velkým despektem k psychologii a psychoterapii. Chtěl bych zde předestřít svou úvahu o důvodech, proč tomu tak je, a jak by se na celou záležitost dalo hledět jinak. Z vlastní zkušenosti vím, že hodně křesťanů se psychologie bojí „jak čert kříže“. Bojí se, že by nějaký terapeutický proces mohl