Archív autora
Idylická prvotní církev Dějiny prvotní církve – knihu Skutky apoštolů – můžeme číst dvojím způsobem. První možností je, že budeme idylicky závidět prvotním křesťanům, že jim všechno šlo jako po másle, a plakat nad sebou, že my jsme na tom v dnešní církvi jinak. Druhá možnost je, že budeme Skutky apoštolů číst bez onoho „pohádkového nánosu“
Po celý církevní rok prožíváme znovu a znovu dějiny spásy. Církevní rok začíná na první neděli adventní. V adventu si připomínáme dlouhou dobu Starého zákona, kdy lidé čekali na Mesiáše. Potom přijdou Vánoce – připomínka Ježíšova narození, pak krátké mezidobí, což symbolicky odpovídá době, kdy působil Ježíš na této zemi, pak přijdou Velikonoce – připomínka Ježíšovy
Když se řekne hřích, většinou se nám vybaví, že hřích rovná se porušení nějakého Božího přikázání. Chtěl bych ale nabídnout trochu odlišný pohled na hřích. Hřích v jeho skutečné podstatě můžeme chápat jako rozdíl mezi tím, kým jsme, a tím, kým bychom mohli být. Ale pozor, nemysleme teď na to, že bychom mohli být milionářem, že
Mladá rodina se třemi dětmi se vydala na dovolenou. Hlavně rodiče byli šťastní, že se jim podařilo alespoň na jeden týden v roce někam vyrazit. Všechno bylo připraveno a promyšleno. Čekala je dvousetkilometrová cesta do hor. V náročném horském úseku byly na cestě nepříjemné díry. Varovala sice před nimi dopravní značka, ale tu večer předtím zničili
Kněžská identita Nad tématem kněžské identity v dnešní době často přemýšlím, ale málokdy nacházím uspokojivé odpovědi. Přijde mi, že povolání kněze má v dnešní době blízko k dvěma jiným povoláním. Prvním je lékař. K lékaři jdeme, když máme zdravotní problém, se kterým si nevíme rady. Lékař zjistí, co nám je, a má nástroje, jak nám pomoci – ať
Člověk s dětinskou vírou věří, že modlitba má kouzelný účinek – pomodlí se a Bůh mu dá, oč jej prosil. A tak bombarduje Pána Boha svými prosbami, svými růženci i svými posty, jen aby dosáhl svého cíle. Člověk s dospělou vírou stráví v modlitbě také množství času. Jeho modlitba ale není bombardováním do nebe, ale spíš nasloucháním: „Bože,
„Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit“, říká Ježíš v horském kázání (Mt 5,17). Ideál morálky, který nám Ježíš představuje, tedy nespočívá v doslovném a mechanickém plnění Božích přikázání, ale v naplnění jejich smyslu. Je zvláštní, že toto pravidlo řekl Ježíš už před dvěma tisíci lety, ale mnoho lidí jej stále
Když si tento pokus o zpovědní zrcadlo přečtete, určitě budete konstatovat: „No jó, to dělal psycholog.“ Ano, dělal to kněz, který je zároveň psycholog a nestydí se za to. Jedná se pouze o pokus podívat se na některé hříchy trochu jinou optikou. „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“ U prvního přikázání lidé většinou vyznávají, kolikrát
Poznámka redakce: Následující Vánoční speciál je souborem několika originálních kázání, které se tématicky týkají Vánoc. Autor – katolický kněz – se v nich snaží ukazovat netradiční stranu Vánoc, poukazuje na paradoxy, kterých se věřící i církev často dopouští a – ačkoliv je text psán původně pro věřící – nutí i nevěřícího čtenáře přemýšlet, přehodnocovat své dosavadní postoje a vnímat
Jsou místa v evangeliích, která jsou pro mne tvrdým oříškem. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Tato věta, vytržená z kontextu, může vést k úvaze, že po nás