Archív autora

„Já už kašlu na rácio,“ říká mi kamarád, „Já už teďka jedu jenom metafyziku.“ Když jsem tento výrok zaslechl poprvé, celkem mě to pobavilo. Ovšem, když se nad tím zamyslíme trochu do hloubky, je to výrok se kterým by v podstatě souhlasilo mnoho lidí a mnoho se jich podle něj chová. Vždyť už reformátor Martin Luther

Nový příliv uprchlíků, či chcete-li “uprchlíků”, do jižních zemí EU opět vyvolal debatu o tom, jak se k tomuto problému postavit. A opět, jak už to tak chodí, zde máme názory “ode zdi ke zdi”. Na jedné straně jsou zde lidé, kteří tvrdí, že je naší morální povinností pomáhat všem a zachraňovat všechny. Motivace k

Bůh, kterého známe, bůh Západního světa, bůh Židů, křesťanů a muslimů má svou historii.  V současnosti existují důkazy o tom, že když čtete Bibli tak, jak je prezentována v současném křesťanství, nečtete skutečný příběh. To, co čtete je editovaná verze, upravovaná a pozměňovaná, která prezentuje celý příběh v jiné podobě, než ke které poukazují ostatní

Desatero přikázání berou i mnozí nevěřící lidé jako jakýsi základ naší kultury, spolehlivý morální kompas, dobrou věc. V následujícím článku se pokusím nastínit, že to nemusí být tak úplně pravda, zvláště tehdy, pokud projdeme jedno přikázání po druhém a zasadíme je do kontextu doby, ve které vznikla. To, co se zpravidla prezentuje jako desatero přikázání je

Nic není černobílé. Pouze lidská vyprávění ve snaze přizpůsobit si skutečnost svému pohledu na svět, či svým společenským zájmům. Jedním z mnoha takových černobílých příběhů je v současnosti katolickými osobnostmi neustále omílaný příběh o tom, jak byla jejich církev nevinných a věrných božích služebníků brutálně a nelidsky pronásledována za komunistického režimu. Černá a bílá. Na