Archív autora
Jsi blbá, rezonuje ve vzduchu. Úplně mimo, zapíše se do hlíny. Sluší ti to, usmálo se štěstí. Miluju tě, projela jí vlna horka. Přijedeš pozdě. Byli bychom opatrnější, kdyby se každé naše slovo zapsalo? Do knih, na kůži, do kůry stromů? Protože „Slova se píší do srdce“ očividně nestačí. Srdce nejsou vidět a lidé tolik zapomínají.
Slovo, skládající se z hlásek, má pro každého z nás jiný význam. Pro někoho to může být pouze dorozumívací prostředek a pro někoho naopak součást nezbytná pro povolání. Někteří ale tuto vlastnost vyjádřit se třeba ani nemají. A přesto právě slova pohybují světem různými směry a každý je používá s různým záměrem. Je mnoho způsobů,