Archív autora

Nemusím bejt Nostradamus na to, abych vám řek, že jeden z největších průserů, který tendleten svět potkaly, je internet. Ostatně kdekterej postmoderní rádoby génius vám poví, že zaručeným receptem na likvidaci rozmanitosti jsou bity, který po polu skáčou rychlejc než pejsek nadnášenej silou tlakový vlny. Bez vohledu na všecky ty úžasnosti jako zprávy do pár minut,

I dnes mě spánek nenávratně opustil uprostřed noci. Koneckonců, když se k želvímu věku přidá psí počasí, spánek jepičího trvání se dá jistě očekávat. Ruplo mi v krční páteři, když jsem se ohlédl na hodiny. Bylo téměř poledne. Protáhl jsem si bolavá záda a zvedl dioptrické brýle na čelo. Už jsem byl starý. Starší, než

Slovo…již ten souzvuk písmen ladně stékající po jazyku, může mít v sobě sílu, laskavost, opravdovost, vášeň i originalitu, ale zároveň také surovost, lstivost, opovržení, vulgaritu a otrockost. Slovo může být slabé i silné, krásné i ošklivé, hluboké či plytké, vášnivé i vlažné. Slova mají neskutečný potenciál. A právě proto jsou stejnou měrou žádoucí i nežádoucí. My

Mí drazí, rozhodla jsem se přes dlouhé mlčení promluvit. Zároveň se k vám obracím s žádostí. Neberte si to prosím osobně. Jen mám dojem, že se od mé předešlé prosby nic nezměnilo. Denně mi přichází velké množství dotazů a v mých silách není je přečíst, natož na ně odpovědět. A stále mám pocit, jako by vás, těch co

Nejdříve v srdci. Pak tělem ven. Pomalu. Cestou nabírá vzduch. Kyslík. Pomalu. Získává na síle. Dere se ven. Občas se zasekne, pochybuje, váhá a přidává písmena, občas je ubere. Nadechuje se k poslednímu výkřiku a na vyschlých rtech se objeví na světě. Vše je nové, vše nečekané, vše velké. Slovo se lehce ukloní, nabere dech a vydá