Archív autora

Tak se mi zdá, že dospávám celý týden. V pátek na komunitním programu jsem mluvil o tom, že celý týden byl bez nějakých extra událostí, což je si fakt, ale cestou domu jsem si také připustil, že byl hodně namáhavý. Tělo i mysl přes víkend odpočívá. Což není špatně. Dát volný průchod potřebám. I ten

Stará pravda, kterou vyslovil neznámo kdo, tedy mě neznámý, dává jasně a stručně návod k solidaritě. Když má někdo hlad a dáš mu rybu, ukojíš jeho hlad. Naučíš-li ho chytat ryby, nebude mít už nikdy hlad. K solidaritě těm, kteří chtějí investovat svůj čas a svou námahu do lidí, do kterých jim jinak nic není.Soused

Venku svítí slunce, je hezky a teplo. Dobře by se cestovalo. Naposled jsem v červnu cestoval pěšky v roce 1993, kdy jsem vyrazil 5.6. směr Gibraltar. První týden se svojí tehdejší láskou Markétou. Chtěla jít, tak šla. Docela slušně tu cestu snášela. Dorazila se mnou do Plzně, tam jsem ji políbil a od té chvíle

Celou sobotu jsem prožil v jakémsi útlumu. Brouzdal jsem po netu, hledal nějaké informace, že se vlády jednotlivých států Unie vzpamatovaly a začaly hledat řešení, jak ochránit své občany. Jak přestat dbát na práva nelegálních imigrantů a hájit životy svých lidí. Moc jsem toho nenašel. Vlastně jen samé kňučení, co všechno nejde. Mezitím jsem pospával. Nemám moc rád

Před 24 lety jsem se rozhodl, že změním povolání. Nabyl jsem dojmu, že už mě nebaví být labským plavcem a přišel čas být něčím jiným. Měl jsem sen, že budu terapeutem závislých. Mít sen, a rozhodnout se a nakonec stát se, není zas až tolik jednoduché, jak to napsané v jedné větě vypadá. Stejně tak