Archív autora

Filosofická řeč vs. řeč každodennosti

Každý den, který ti je dán jako možnost být opět člověkem v těle, provází také řeč, která se ti hned po probuzení dere z úst. Nejdříve si povídáš pro sebe a pokud máš to štěstí, promlouváš i k nějakému signifikantnímu druhému. Když vyjdeš z domu v půl sedmé, chvíli ještě mlčíš, ale ve tvé hlavě

Lidská situace

Všechno, co se má stát se stane, říká se. A někdy se to opravdu podaří, všechno nebo jenom půlka se opravdu stane skutečností. Jak je to ale s minulostí? To už bylo, říká se. A my lidé tomu moc dobře rozumíme. Je to ta chvíle, která právě skončila, je to pocit, který právě dozněl, je to

Škrtni si své KDYBYCH

Fenomén podmiňovacího způsobu v lidské gramatice je záležitost vysoce existenciální. Je to verze lidské přebývání, které je definováno melancholickým, debilním uskutečňováním svého „Já“ v prostoru a čase. Ztěžovatelský komplex je pak průvodním znakem tohoto onemocnění. Tíha vlastní marnosti dopadá na celého člověka, stává se tělovým mlékem, které má mumifikující účinky. Podmiňovací způsob se dotýká sloves jako slovního

Buď jako Láska, miluj

Drazí bratří a setry, dnes je ten správný den, abych k Vám promluvil skrze Lásku a pro Lásku. Když jsem byl  vesmírem požádán, abych zde před Vámi vystoupil, mé srdce radostí poskočilo, neboť jsem tušil, že si ta věc žádá o slovo, které touží být rozpoznáno v davu lidských přání a toužení. Slunce opřelo se do mých

Jmenuji se Láska

Dívka ruce vzpíná k nebi a utíká se k božským komnatám, tluče na bílá mračna a trochu pláče. Její jméno andělé na svých rtech každé ráno pomilují  při východu slunce.  Na sobě má jen trochu lidské látky, je tak krásná. Modlí se tiše a rozjímá nad spoustou zachycenou v labyrintu nedaleko rozkošné fontány obalené do listů Emofílie. Nerušme

25 let svobody?

Vzpomínka na listopad 1989 je už dnes téměř výhradně otázkou soukromého pocitu, který v sobě vědomě či nevědomě uchovávají konkrétní lidské bytosti se zkušeností československého zápasu o postoj k sobě samému i celému společenství. Třiadvacet let je dlouhá doba v lidském životě, v životě státu ještě delší. Co to znamená? Žili tu lidé, kteří vyšli do ulic poblázněni studentským

Patočka

Nikdy jsem nepocítila takovou úzkost, jako když zemřel filosof. Bydlela jsem naproti jeho bytu a někdy jsem zkoumavě rozčísla záclonu, abych zjistila, jestli ještě žije. Zdálo se, že moc dobře zapadá do svého světa. A co já? Střídala jsem chlapy u nás v masně jak na běžícím nikdy nekončícím páse. Byla jsem drsná jak slupka od

Slovo a prostřední pokoj

I. S tradicí je spojen klid, klid duše, která se v jistotě pravdivosti poznaného ocitá ve stavu božského opojení. Duše je smířena sama se sebou, vichřice nesamozřejmého opustila region lásky a bezvětří se stalo dominantním znakem skleslého prožívání skutečnosti přítomného okamžiku. Z lásky se stala tradice a pohřbila všechny naděje na slovo, které by promluvilo k ostatním duším, neboť