Archív autora
S přítelem jsme si dali v neděli skvělý oběd ve skvělé restauraci. Bylo to úžasné! Lžu. Chtěla jsem začít větou „Často mám pocit, že nesnáším celý svět,“ ale to bych lhala. Ten pocit není často, ale pořád. Cítím se jak časovaná bomba, která má kolem sebe tolik podnětů, díky kterým může bouchnout, ale pokaždé se snaží nevystřelit
Já mám jasno. Chci vypadat jako velryba a to co nejdříve. Mé biologické hodiny začaly tikat přibližně v sedmnácti. Od osmnácti pro mě byl maličko problém vidět jakékoli malé dítě. V tu chvíli jsem si v hlavě nastartovala šílené procesy a mateřské pudy mě tak trochu ubíjely. Postupem času jsem se na chvíli uklidnila, ale
Svatba? Blázníš? Vždyť jsou to jen papíry, které ti jsou vlastně k ničemu. Zbytečně se upíšeš a nakonec budeš muset řešit další papíry ohledně rozvodu, vyřešit, kdo si vezme auto a kdo byt. Nedělej si to složité. Vážně složité? Vážně je to upsání se? To si zahráváme s ďáblem? Z úst některých lidí to zní
Začalo to článkem o opravdu mladých rodičích. Nebo spíše maminkách, které tatínky poznaly jen na oněch pár inkriminovaných minut. Mocpřemýšlející grafička: Radost pohledět, některé holky vypadají, že jim je tak 10 roků… Milý zvukař: A všecky vypadají dost zničeně. Mocpřemýšlející grafička: To jo, ani jedna z toho očividně nemá absolutně žádnou radost. Ale to je fakt mazec.
Sníte? Sníte často a rádi? Pamatujete si své sny? Ano. Ano. Ano. Sen. Mozkem vytvářený iluzivní vjem. Většinou nepravděpodobný, nemožný, zvláštní, neskutečný, živý, děsivý, radostný, příjemný, bláznivý, dlouhý či krátký. Takový je sen. Pokaždé jiný. Sny se tvoří ze vzpomínek, z představ, z chtíčů, z vnějších i vnitřních podnětů. Sny se nám zdají každou noc, údajně stíháme
Pocit euforie a motýlků v břiše? Strach? Ano, i toto k tomu patří. Hlavní je ale zmínit, že odfouknout prach, popřípadě odhrnout pořádnou vrstvu prachu, z bývalých kamarádských vztahů, je v dnešní době, která je plná komunikačních technologií, opravdu velmi jednoduché. To jsem tak jednou měla dlouhou chvíli a nechuť zvednout se z pohodlí postele (ovšemže především kvůli kocourovi, který
Vážně doufám, že mě za můj názor nikdo neukamenuje. Taktéž doufám, že v mém zamýšlení se nalezne alespoň někdo pochopení a bude se mnou, i kdyby jen částečně, souhlasit. Naposledy doufám, že si o mně nebudete myslet špatné věci ve spojitosti s mojí minulostí. Začnu tedy od toho, co bylo, a s tím spojenými prožitky, které nyní nazývám
Podle mě existuje jediná odpověď – je to těžké. A to teď mluvím z vlastní zkušenosti. Jsem čerstvá absolventka umělecké školy. Po neúspěšném odvolání na vysokou, ve které jsem vkládala veškeré své naděje, jsem se ocitla před dveřmi pracovního úřadu s knedlíkem v krku. Se stejným knedlíkem a lehce oroseným čelem jsem vstupovala do jedné
Co myslíte, převálcují elektronické čtečky ta krásná papírová stvoření? Vystřídá nějaká placatá krabička s nehmotnou knihovnou někde uvnitř sebe knihu, kterou můžete vzít do ruky, otevřít a užít si povrch potištěného papíru pod prsty? Já se totiž velmi obávám, že mnou milovaná kniha přestane mít v moderním světě svoje místo. A to by byla velká škoda. Jelikož
Arabeska. Představí si každý z vás onu chutnou želatinovou hvězdičku, nebo srdíčko, napůl máčené v čokoládě? Tak vás zklamu, ale já momentálně nemám na mysli Arabesky, které se hojně vyskytují v našich domácnostech v období Vánoc. Já bych vás nyní chtěla lehce zasvětit do toho, jak je to se vzory, jež se používají v islámské architektuře a umění celkově.