4 druhy snů aneb jaký mají sny smysl?
Velmi dlouho jsem se zaobírala otázkou, co to jsou vlastně sny. Každé ráno po probuzení jsem se probírala nočními patáliemi a snažila se najít smysl. Možná jsem si spíše pokládala otázku: „Mají vůbec sny smysl?“ Mnohá literatura mnohé poví, ale rozhodla jsem se nevěřit teorii natolik, abych ztratila vlastní zkušenost a názor.
Jsou sny tak důležité, abychom si je chtěli pamatovat? Je realita někde uvnitř nás něčím užitečná?
Odpověď na tuto otázku jsem dostala poměrně brzy a to díky praxi. Povím vám krátký příběh vztahující se k prvnímu „druhu“ snů a podle mne toho velmi důležitého.
1) Podvědomí prosakující na povrch
„Musím ti říci svůj sen,“ pronesl Honza se zvláštním úšklebkem. Jeho výraz mísil prvky úžasu, překvapení, nevěřícnosti, ale hlavně zaujetí. Slova pronášel ke své kamarádce, jež byla kdysi přítelkyní jeho nejlepšího kamaráda.
„My dva měli normálně svatbu! Stál jsem před oltářem, všude okolo byla spousta mých přátel a usmívali se. Potom jsi vyšla ty celá v bílém a strašně ti to slušelo. Díval jsem se střídavě na tebe a na lidi kolem, všichni se usmívali a byli šťastní, já taky. Až potom jsem se podíval na stranu, kde stál Michal (pozn.: kamarádčin expřítel) a on jediný se díval neuvěřitelně zhnuseným pohledem, nenávistně si prohlížel tebe a mě, i když se okolo něj svíjely tři pěkné holky.“
Sen, který Honza vyprávěl, by nebyl ničím zvláštní, kdyby pro něj nevykazoval určitou hodnotu a metaforicky nezobrazoval přítomnost. Jeho kamarádka mu opakovala, že kamarádství mezi nimi se Michalovi jistě nelíbí, ale Honza tvrdil, že se ho několikrát ptal a Michalovi kamarádství nevadí, ba naopak jim ho přeje. K tomu všemu byl Michal oblíbený u žen, mohl si vybírat.
Po tom, co jsem slyšela tento příběh, mi docvaklo, jakou mohou hrát sny důležitou roli. Naše podvědomí chápe jisté věci, ale vědomí si je nechce přiznat a tak si vlastně sami sobě lžeme, aniž bychom to tušili. Poté může přijít takto zdánlivě obyčejný sen, který nám však nedá spát, neboť má pro nás určitou hodnotu – poví nám pravdu.
2) Podivná předtucha
Když jsem byla malá, měli jsme doma takový malý zvěřinec, do kterého patřila také andulka. Již si nevzpomenu na jméno, ale docela živě si pamatuji na sen, kdy jsme ji jako obyčejně pustili z klece a ona začala narážet do zdí, dveří, vlastně do všeho, co bylo v dosahu a to nikdy neměla s orientací problémy! Na konci snu padla na koberec mrtvá. Když jsem se ráno probudila, maminka ji pustila z klece, aby se mohla proletět, když budeme celý den ve škole nebo v práci. Jak mne vyděsilo, když andulka naletěla přímo do dveří a poté narazila do stěny. Avšak stále živou jsme ji zavřeli do klece a odešli do potřebných zařízení. Ještě v ten den andulka pošla.
Další příběh mi vyprávěla má kamarádka, které zemřela před nějakým časem maminka – na rakovinu. Je vlastně prostý – pár měsíců předtím, než maminka zemřela, se jí zdály o její smrti sny. Ne jeden, ale hned několik, třeba i několikrát za týden.
Poslední ze snů, který vám bude možná nejbližší a nejúsměvnější. Chlapci se v noci zdálo, že ho táta přistihl s cigaretou. Jak se mu ulevilo, když se ráno probudil a uvědomil si, že šlo pouze o sen. Ještě v ten den ho tatínek skutečně načapal.
Může to být pouhá shoda náhod? Může znovu pracovat naše podvědomí, které má z něčeho strach a přivolává si podobné sny? Jistěže, proč by ne. Ale upřímně? Mým názorem je, že na světě nejsme sami, že je stále někdo, kdo nad námi drží ochrannou ruku. Proč by nám ten „někdo“ chtěl ublížit? Na jednu stranu musí, abychom se dokázali ve svém životě posunout, na druhou stranu nás nechce zruinovat a tak nás na situaci připraví a emoce jednou prožité už nejsou natolik bolestivé – sny dokážou být velmi živé.
3) Odpovědi na otázky
Stává se, že nechápeme, co se kolem nás děje. Nebo si nemůžeme zrovna na něco vzpomenout. Víme, že už jsme informaci jednou v hlavě měli, ale zrovna teď nevíme, kde jsme ji schovali! Ve snu máme všechno jako na talíři, jsou hluboko, tam, kde je všechno naše vědění ukryto.
Byl to zvláštní sen, kdy jsem byla na vršku velké hory a sjížděla ji po zadnici dolů. Jakoby připomínala zeměkouli. Začala jsem na severním pólu a pokračovala skrze veškerá možná území. Musím podotknout, že jsem velký neznalec biologie, zeměpisu a vůbec všeho, kde bych měla používat dlouhodobou paměť. V daném snu jsem pojmenovala všechna zvířata, která kolem mne běhala, létala, plazila se nebo plavala.
4) Odraz mysli
Uléhala jsem do postele s hlavou plnou slátanin, ztracená v přítomnosti, která se právě odehrávala. Slyšela jsem hlasy v mé hlavě, jak se neustále hádají, co je správné, co špatné, co se má dělat a co nesmí. Má mysl přeskakovala z jednoho obrazu do druhého. Až jsem ztratila vědomí a sklouzla do světa snů. Tento svět se od reálného příliš nelišil. Vše bylo zmatené – však všichni známe sny, které nedávají smysl, pouze přeskakující všemožné pasáže tam a zpátky.
Dalším příkladem by mohlo být nadšení pro určitou věc. Kupříkladu jsem se nadchla pro nápad vytvoření tábora pro děti s tématem zombie. Začala jsem střádat tým instruktorů, řešit oficiální věci, shánět nápady na zrealizování, apod. Takto nadšená pro nějakou věc jsem již dlouho nebyla – tři noci se mi zdálo o zombících.
Zkrátka a jednoduše – pokud něčím žijete, vaše mysl se věnuje hlavně tomuto, odrazí se to i ve stavu snění.
Mohla bych mít pravdu? Vážně mohou mít sny poselství, prozrazovat nám skrytou pravdu a odhalovat naše vědomosti? Nebo jsem úplně mimo a sny jsou pouhou výplní našeho spánku?
Zrovna včera jsem se pustil do čtení vodního textu ve Snáři Hannse Kurtha. Obsáhlý text se opírá o mnohé výzkumy vědců současnosti, psychologů, vývody Sigmunda Freuda ale i pozorování starých Řeků a Egypťanů a člověka až mrazí, když vidí, co vše má na sny vliv a co naopak sny vypovídají. Nejděsivější mi přišlo bádání ve směru dětských snů, neboť čím jsme mladší, tím intenzivněji sníme. Je však otázkou, o čem sníme co by nejmenší, nemáme-li prožitky a ještě větší záhadou je, o čem sníme v těle matky. Nabízí se zde hned nasměřování k reinkarnaci a snění o minulých životech, neboť jak následně ukázalo další bádání v tomto směru, mnohé děti maximálně do devíti let tvrdili, že již jednou žili. Že se jim zdá, čím dříve byli a podobně.
V ten moment jsem si vzpomněl na prastarý text ze severské Eddy, kde se praví:
Vím, že jsem visel
ve větrném stromu
devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi, sám sobě samému,
na onom stromě,
o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.
Chléb mi nepodali
ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zahlédl,
s nářkem je zvedl,
pak padl k zemi.
Ano, devět dlouhých nocí, devět údobí v temnotě. Devět měsíců v těle matky. Strom? Strom života? Vyhledejte si placentu. Nebo ještě lépe, napište si Placenta Tree ať zříte to srovnání se stromem života. Ono kopí nebude ničím jiným, než pupeční šňůrou. Dolů jsem se díval, jako se dívá dítě dolů před porodem. Runy jsem zvedl, s nářkem je zvedl, pak padl k zemi – runy značí moudrost, stejně jako jablko v Bibli. A děti přichází v tento svět s plačícíma očima.
I tyto strofy, mohou být vzpomínkou. A jak mi včera došlo, velice pravdivým snem. Neboť právě výše zmíněný Snář uvádí sen chlapce, kterému se opakovaně zdál sen, jak je unášen temnou úzkou soutěskou, která je užší než on sám, až z ní náhle vystoupá na útes a jakoby z něj vystoupí čtyři muži. Ještě si pamatuje, že uvnitř byl svět krásný a teplý, ale tam venku je sychravý a nevábný. I on opakovaně ve snech vidí zkreslený porod. Jak vidno, sny můžou být až děsivě záhadné a tajemné.
Co se snů vycházejících z obavy, ke které posléze dojde, jak vy zmiňujete andulku, smrt matky, chlapce s cigárem, nemyslím si, že by šlo o náhodou, že se zdáli právě toho dne, kdy se tak stalo. Pokud máme z něčeho strach, skrytou tužbu a víme, že k něčemu musí dojít, myslím si, že se nám tak zdá opakovaně. Problém však je, že se nám zdá za jednu noc přespříliš snů a většinou v našemu světu nelogických náznacích. Proto většinu snů zapomínáme. Pokud však ten sen opakovaně máme a věc se skutečně stane, podvědomí nám ten sen může, dle mého soudu, okamžitě vybavit a navodit dojem, že si ten sen vlastně po celou dobu uvědomujeme.
Je také úsměvné, co vše může mít vliv na průběh snu a to okolnosti působící bezprostředně na naše tělo. Sklouznutí pokrývky – lavina ve snu. Z pod peřiny nám vyklouzne noha – ve snu kráčíme boso závějemi sněhu. Ťukání na okno – ohňostroj.
Kdysi se mi zdálo, že jsem na frontě. Znáte to určitě minimálně z filmů. Dělostřelba, kulometná palba a hluk všude kolem. Následujícího dne na sídlišti kde kdo nadával na výrostky, kteří si tam v noci udělali ohňostroj. Před nedávnem jsem si pořídil patro na spaní a od té doby se mi strašně často zdá, že se pode mnou rozpadá. Na místě může být v první den navozený podvědomý strach, že prý mne to s mou váhou neunese. Proto mi po přečtení této knihy došlo, že když se v noci prudčeji pohnu, mohu slyšet vrznutí nebo zapraskání, ale podvědomí to přepracuje do rozpadajícící se postele.
Sny jsou vskutku zajímavé.
Sny jsou zde díky dualitě, realita podléhá pravidlům a sny pravidla nemají a tak je zde rovnováha mezi světěm pravidel a světem bez pravidel.
Obsah snů je nesmyslný protože to funguje náhodně a nepochopitelně protože režiserem snů je svobodná fantazie.
Zajímavá je ta dvojka. To se stává mnoha lidem, nebo o tom vyprávějí, že se jim něco zdálo a pak se to stalo. Dokonce někteří k tomu nepotřebují spát, mají určitou předtuchu i ve dne. Jak je to možné? Přeci jen je pravda, že budoucnost neexistuje, co teprve bude, to dosud není. No a co neexistuje, to nelze vědět, to nelze ani tušit. Kdysi jsem kdesi četl, že člověk má za den průměrně 25 000 myšlenek, a že by tak byla velká náhoda, kdyby se některá z nich nevyplnila. Možná to má co dělat i s tím předvídajícím snem. Také je pravda, že budoucnost sice neznáme a znát nemůžeme, ale můžeme ji více či méně úspěšně předvídat na základě toho, co existuje v přítomnosti (pták je nemocný a nezpívá, atd.); to asi může probíhat i podvědomě. A to mě přivádí k tomu, jestli ty sny nelze všechny podřadit pod jedničku, a nebo možná ještě lépe pod čtyřku?
Já třeba naopak žádné odborné definice neznám, tématu se nevěnuji. Je to jeden z důvodů, proč bych nechtěl zásadním způsobem odporovat ani jednomu z bodů. Druhý důvod je, že ač mám výhrady, tak se jednoznačně nedá říct, že bych doslova s něčím nesouhlasil.
Co je podle mě ale příznačné je to, že článek vše jednak zveličuje a druhak se za každou cenu snaží všude hledat nějaké zákonitosti. Z mého pohledu jsou sny jednoznačně záležitost, která sice odráží stav naší mysli, ale do tohoto stavu se prolíná takové množství odlišných vjemů (zážitky, přání, vzpomínky, současnost, obavy apod. to je pak často doplněné různými iracionálními vstupy a výstupy), že nelze například jednoznačně, že sny jakýmkoli způsobem odrážejí třeba pouze naše vnitřní představy, které si v reálu odmítáme přiznat, protože prostě těch činitelů je tam víc.